Když jsem psala v předminulém článku o kostele sv. Vincenta z Pauly, který stojí na místě, kde se dříve rozkládaly pozemky řádu lazaristů, uvědomila jsem si, že mám další fotky, které tady ještě nebyly. Jsou to fotografie toho, co z působnosti lazaristů v těchto místech zbylo dnes.
Nejdřív se ale musíme podívat do historie, až do 12. století, kdy bylo v těchto místech založeno leprosárium, které pečovalo o nemocné, nakažené nemocí, kterou přivezli křižáci ze svých cest na Střední východ. Postupem času se nemocnice stále rozšiřovala a nabývala významu, i když od 16. století byla v Evropě lepra na ústupu. Nemocnice měla ohromné rozměry – když se dnes podíváme na mapu 10. obvodu, zahrnovala nejen prostory dnešního kostela Saint-Vincent-de Paul, ale také obě nádraží – Gare de l´Est a Gare du Nord i dnešní nemocnici Lariboisière. O významu nemocnice svědčí i to, že každý francouzský král považoval její návštěvu za svoji povinnost, a také to, že po smrti každého panovníka bylo jeho tělo před převozem na pohřebiště v Saint-Denis vystaveno právě tady (posledním vystaveným zde byl Ludvík XV.)
Poté, co byla lepra vymýcena, působily v těchto místech i další kongregace, především misijní, jako ta, v níž působil právě Vincent z Pauly.
S příchodem francouzské revoluce byla nemocnice revolucionáři napadená a vybrakovaná (už den před pádem Bastilly, 13. července), kteří tak zničili i jednu z nejkrásnějších pařížských knihoven. Kněží byli vyhnáni, nemocnice zrušena a z budov se stala věznice, především pro ty, které čekala gilotina. Prošla tudy například i stará abatyše z kláštera na Montmartru nebo básník André Chénier. V roce 1795 byly budovy přeměněny na ženskou věznici, kde, kromě mnoha jiných, byla uvězněná Mata Hari.
V místech bývalého majetku lazaristů mezitím začala kolem věznice růst nová čtvrť Poissonière. Věznice byla definitivně zrušená až v roce 1935.
To, co z bývalého leprosária a později věznice zbylo, vidíme na fotografiích. Lépe řečeno, z původních budov nezbylo nic. To, co tu najdeme dnes, jsou stavby, které vznikly ve 20. a 30. letech 19. století na jejich místě. Je to především cihlová kaple sv. Lazara z roku 1834, dnes prázdná a nevyužívaná, a ošetřovna vězení z téže doby. Obě budovy dnes obklopuje malý parčík s fontánou a dětským hřištěm.
V těsném okolí původních budov vyrostly v průběhu 20. století jesle, školy a další sociální zařízení, která se usídlila i v původní budově ošetřovny. Po rekonstrukci, která zde proběhla v minulých letech, byla budova ošetřovny proměněna na knihovnu – „mediatéku“ jak říkají Francouzi, která byla slavnostně otevřená v květnu letošního roku. Byla jsem zvědavá především na interiér budov a proto jsem tam nemohla chybět.
Památník sv. Vincenta z Pauly. Kromě toho ho připomíná i pamětní deska přímo na zdi kaple a také velký lamelový obraz na jednom z okolních činžáků
Mediatéka nese jméno spisovatelky Françoise Sagan. Budovy jsou uspořádány do tvaru písmena U kolem nádvoří, které uzavírá bývalá kaple. V den slavnostního otevření bylo možné si všechny prostory důkladně projít a prohlédnost, ale běžně se návštěvníci dostanou jen na nádvoří, dovnitř to jde jen s průkazkou.
V přízemí je uspořádána malá výstava knih Françoise Sagan
A ještě výstava fotografií, umístěná na venkovních oknech budovy.
Mediathèque Françoise Sagan
10. obvod, 8 rue Léon Schwartzenberg (ale vstup také z place Albert Satragne)
Paříž pro pokročilé 
[2]: Já děkuji za komentář. Ano, ta rekonstrukce se mi líbila, je podařená, bohužel uvnitř bylo tolik lidí, že nešlo vyfotit staré schodiště a chodby.
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: Děkuji za milý komentář a taky přeji hezký advent. H.
To se mi líbíTo se mi líbí
Krásně a vkusně realizováno – místu zůstal půvab starých časů (i když minulost zbytků těch starých budov představovala jistě všechno možné, jen ne půvab); ale Paříž dokáže vdechnout šarm asi všemu.Děkuji! :-)Olga
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky za krásné fotografie,díky za znamenité texty….Prožijte klidný adventní čas.Zdravím. Věra Veldová
To se mi líbíTo se mi líbí