Ten den jsem se sešla v Marais s kamarádkou své kamarádky. Rychle jsme našly společnou řeč a protože jsme zjistily, že máme obě rády staré pařížské dvorky a věděly jsme, že ty v Marais jsou známé svým půvabem, do některých z nich jsme se spolu vydaly. Začaly jsme hned domem, jehož stará dubová vrata jsme pozorovaly z kavárny, ve které jsme seděly. Ta vrata nás lákala, protože jejich šířka společně se stářím domu napovídaly, že by dvorek mohl být hodně zajímavý. A nespletly jsme se.
O všechnu tu zeleň se tady stará tento pán a protože ho potěšilo, jak jsme z té krásy byly nadšené, dal se s námi do řeči a dokonce se nechal při práci vyfotit.
Na podobné výpravy do dvorků je nejlepší brzké dopoledne, kdy se v domech uklízí, chodí listonoši a jezdí popeláři. Dveře bývají často otevřené.
Nádhera, nádhera – dveře na druhé fotce – úžasná práce – i ty další dveře – vrata s klepadlem – taky miluju nakukovat na dvorky. Kdysi v Praze jsme také leccos objevili.Tento blog – to je potěcha. Jarka
[1]: Děkuji 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Nádhera, nádhera – dveře na druhé fotce – úžasná práce – i ty další dveře – vrata s klepadlem – taky miluju nakukovat na dvorky. Kdysi v Praze jsme také leccos objevili.Tento blog – to je potěcha. Jarka
To se mi líbíTo se mi líbí