Paříž pro pokročilé

Při naší dnešní sobotní procházce v Tuilerijské zahradě se nevydáme prostřední širokou cestou, po které míří víkendové davy Pařížanů a turistů, ale zamíříme na vyvýšenou terasu, která zahradu lemuje podél nábřeží. Tady budeme skoro sami.

 

 

Z výšky se můžeme po zahradě lépe rozhlížet a když uděláme čelem vzad, dohlédneme na řeku i na Železnou dámu v dálce na druhém břehu

 

Terasa nás přivede až k jižnímu křídlu Louvru, které nese jméno barona Denona, který se v 18. století zasloužil o organizaci Louvru jako muzea a je považovaný za zakladatele muzeologie, historie umění a egyptologie. Toto křídlo je zakončeno tzv. Flořiným pavilonem, který byl postavený v roce 1864 jako kopie původního pavilonu, zbořeného v době Napoleona III. Je zdobený sochami, jehož autorem je Jean-Baptiste Carpeaux. Socha s názvem Triumf Flory, který dala pavilonu jméno, je obrácená směrem k řece.

Před pavilonem se ještě zastavíme u sousoší, jehož autorem je Paul Landowski (vždycky si u jeho soch vzpomenu na jiného Pavla Landovského), francouzský sochař polského původu, který ho vytvořil v roce 1906. Sousoší se jmenuje Kainovi synové, ale nejsou to tak doslova synové, jako spíš potomci: zleva básník Jered, pastýř Jábel s býčí lebkou a kovář Tubalkain.

 

 

Když na samém konci před Louvrem sejdeme z terasy a přejdeme silnici, která se tady noří do podzemí, dostaneme se na nábřeží přímo před jižní křídlo Louvru. Tam můžeme obdivovat výzdobu a zase jiné a nové pohledy na Louvre.