Paříž pro pokročilé

Muzeum, věnované jednomu z nejznámějších malířů minulého století, bylo otevřeno v Paříži v roce 1985, dvanáct let po jeho smrti. Základem sbírek muzea jsou dary, které jeho dědici věnovali státu místo dědické daně. Dary se uskutečnily ve třech vlnách. Ta první proběhla po Picassově smrti, druhá v roce 1978, kdy rodina věnovala státu Picassovu osobní sbírku, která zahrnovala díla jeho předchůdců (Cézanne, Degas, Celník Rousseau a další) a jeho přátel (Miró, Braque, Matisse a další) a třetí po smrti jeho manželky Jacqueline, kdy byly státu předány kromě uměleckých děl i tisíce dokumentů a fotografií. Picassovo muzeum se tak stalo vlastníkem nejrozsáhlejší umělecké sbírky, která zahrnuje veškeré druhy tvorby, kterým se Picasso věnoval, a která pokrývá všechna jeho umělecká období.

 

Sbírka Picassových děl byla umístěná do nově zrekonstruovaného paláce d´Aubert de Fontenay, který je známější spíš pod názvem Hôtel Salé, Slaný palác, jako připomínka toho, že jeho první majitel byl výběrčím daně ze soli. Z bohatství, který mu tato funkce vynášela, si v letech 1656 – 1659 nechal postavit v tehdy nově se rozvíjející čtvrti Marais jako znamení svého společenského vzestupu velký barokní palác s uzavřeným oválným dvorem a zahradou.

A právě do něj vás dnes pozvu na prohlídku tohoto výjimečného muzea.

 

 

 

Muzeum bylo znovu otevřeno loni 25. října, v den Picassových narozenin, po tříleté rekonstrukci, při které byly rozšířeny výstavní prostory prakticky o další dvě patra – byly vybudovány sály v podkroví a stejně tak jsou využity i podzemní prostory. Dlouho očekávané (a odkládané) otevření samozřejmě vyvolalo návaly návštěvníků, takže se jeho nádvořím před vchodem vinou dlouhé fronty. Nenechte se zmýlit fotografií, to, co vidíte, jsou šťastlivci, kteří už mají za sebou dvě hodiny čekání – ti ostatní nejsou z tohoto místa vidět. Tu krátkou frontu vlevo u vchodu tvoří ti, kteří si koupili vstupenku předem přes internet – i s ní jsem tady čekala půl hodiny.

Když už se konečně člověk dostane dovnitř, uchvátí ho ze všeho nejdřív nádherné schodiště. (To, že na něm nikdo není, je díky tomu, že jsem z muzea večer odcházela mezi posledními a hlídači mi dovolili ještě jednu rychlou fotku – jinak přes den není šance, jak je schodiště plné). Schodiště a prostory kolem něj jsou tím nejhezčím místem paláce, jehož tepané zábradlí a štuky na stěnách stojí za to si prohlédnout podrobněji. Z obou stran podesty v prvním patře vedou vchody do výstavních sálů.

V muzeu jsem byla tentokrát už potřetí. Zatímco z první návštěvy v roce 1989 si toho moc už nepamatuji, z té druhé v roce 2004 jsem našla fotografie a tak se jen pro porovnání podíváme, jak to tam vypadalo tehdy a jak teď.

Fotit umělecká díla nemá moc cenu, protože i na internetu se dají najít reprodukce, které jsou mnohem kvalitnější, než vlastní fotky. Já to dělám vlastně jen tehdy, když narazím na něco výjimečného, a v posledních letech kvůli blogu. Tentokrát jsem vyfotila jen pár obrazů, které mě zaujaly, jako třeba tento dole ještě s nádechem impresionismu.

Jeanne (Ležící žena), 1901

Busta ženy, studie pro slavný obraz Slečny z Avignonu, 1907

Tři ženy u fontány, 1921

Zaujaly mě dva krásné portréty jeho první ženy, ruské tanečnice Olgy Chochlové – nahoře z roku 1918, dole 1923

Portrét Madame Rosenbergové a její dcery (1918). Uznejte, že to dítě se nesnažil moc zkrášlit.

Zatímco v sálech v prvním patře jsou vystavena rozměrnější plátna z prvních Picassových období, v novém patře pod střechou najdeme menší obrazy, některé grafiky a také fotografie. Najdeme tam například i fotku jednoho z Picassových ateliérů (v rue des Grands Augustins), se sochou muže s beránkem a bustou fotografky Dory Maar, se kterou Picasso žil v letech 1935-43, a která fotograficky zdokumentovala jednotlivé etapy tvorby jeho Guerniky (fotografie jsou v muzeu taky vystavené). Bustu můžete vidět v Paříži v parku vedle kostela Saint-Germain des Prés, podrobnosti o ní i o místě najdete TADY.

To není Picassovo umělecké dílo, ale židle z jeho ateliéru. Vlastně dnes už v hodnotě uměleckého díla.

Jen pro zajímavost, úplný vrcholek paláce a jeho krov. Jen to nešlo pořádně vyfotit kvůli davům.

V horním patře pod střechou je také vystavená Picassova sbírka obrazů jeho přátel. Tady nahoře Celník Rousseau. Ostatní obrazy jsem si tady už prohlédnout nestihla, protože i když jsem si na prohlídku muzea vyhradila dvě hodiny, nestačilo to. Zkrátka se tam budu muset vrátit.

Z horního patra se nám taky naskytne hezký pohled na dvůr paláce, těsně před uzavřením muzea prázdný.

Ještě nám k prohlídce zbyly suterénní prostory. Tady jsou obrazy, sochy i fotografie vystaveny v labyrintu klenutých chodeb.

Dlouhou chodbou se dostaneme suterénem také k tomuto krásnému točitému schodišti v nově přistavěné části, které nás přivede rovnou do zahrady, po rekonstrukci holé a nepříliš vábné. Původně tady v rámci rekonstrukce vyrostla kolem dokola nehezká kovová pergola, kterou ale loni na podzim museli po protestech památkářů odstranit.

Předzvěst jara i v ošklivém a studeném počasí

Ještě se na závěr podíváme na další zajímavou věc. Vybavení muzea, to znamená stoly, židle, lavice a hlavně svítidla, navrhl speciálně pro Picassovo muzeum Diego Giacometti, mladší bratr slavného sochaře Alberta Giacomettiho. Byla to jedna z posledních Diegových prací, zemřel v roce 1985, když se muzeum otvíralo. Tady dole najdete některé z jeho krásných květinových lustrů.

Musée Picasso
3. obvod, 5 rue Thorigny
http://www.museepicassoparis.fr

 

Otevřeno denně kromě pondělí (a 1.1,. 1.5. a 25.12.), úterý až pátek 11.30 -18 hod, sobota, neděle a svátky 9.30 – 18 hod, poslední vstup v 17.15 hod.

Každý třetí pátek v měsíci otevřeno do 21 hod.

Vstupné 11 eur, do 26 let zdarma. První neděli v měsici vstup zdarma pro všechny.

Vzhledem k frontám opravdu doporučuji koupit si vstupenku předem přes internet. Můžete to udělat TADY.

 

Jak se tam dostat: metro Saint-Sébastien Froissart (linka 8), Chemin Vert (linka 8) nebo Saint-Paul (linka 1)