Paříž pro pokročilé

O první letošní lednové sobotě v Paříži pršelo, nad ulicemi ráno viselo vlhké šero a moje nálada byla po srážce s idioty na nule (no ano, v Paříži nežijí jen usměvaví gentlemani, ale také arogantní zlodějští instalatéři). Atmosféra ponuré rue Lafayette nad nádražím Gare de l´Est jen umocňovala moje negativní rozpoložení.

Najednou se mi zazdálo, že slyším vánoční koledy a ty mě po chvilce váhání zavedly do průjezdu, za nímž jsem ve dvoře uviděla zdi kostela. Tak jsem objevila na první pohled skrytý kostel sv. Josefa Řemeslníka.

 

 

 

Ke kostelu nás přivede dlouhý, žlutě vymalovaný průjezd s veselými modrými patníky. Kostel je novogotický a postavili ho v roce 1866 němečtí jezuité na místě původní dřevěné kaple německé misie, které pečovala o německé řemeslníky, kteří přišli do Paříže za prací. Při kostele existovala škola pro chlapce a dívky s výukou nejen ve francouzštině, ale i v němčině. V roce 1870 během války s Pruskem byla škola s kostelem vybombardovaná a komunita byla rozprášená. Na přelomu století, poté, co bylo jezuitům zakázáno působit ve školství, byla kaple prodána. Jejím vlastníkem se stal kníže Max de Saxe a z německé misie se stala Lucemburská misie pro německy hovořící věřící. Místo jezuitů zde začali působit bratři Nejsvětějšího srdce sv. Quentina.

Kostel měl pohnutý osud především v době 2. světové války, kdy byl zdejší farář vojenskými německými okupantskými orgány pověřený, aby jako vojenský kaplan pečoval o vězně a doprovázel odsouzené do pevnosti Mont Valérien, kde byly vykonávány tresty smrti. Staral se také o zraněné německé vojáky, kteří nemohli být převezeni zpět do Německa.

 

Farnost sv. Josefa Řemeslníka byla vytvořená až v roce 1958, po odchodu posledního lucemburského řeholníka. Od roku 1991, kdy zde svoji činnost ukončili bratři Nejsvětějšího srdce sv. Quentina, farnost spravují diecézní kněží.

 

 

Trojlodní kostel má v kněžišti tři vitrážová okna z roku 1867, která farnosti daroval při své zdejší návštěvě císař František Josef. Vitráže představují sv. Josefa, sv. Františka a sv. Alžbětu. Okna byla při bombardování kostela v roce 1871 rozbita, ale už o rok později byly vytvořeny jejich kopie, společně se sochami sv. Josefa a sv. Panny Marie, které byly umístěny na oltáři.

V pravé lodi bylo v roce 2004 vytvořeno pět nových oken, která navrhl jihokorejský řeholník a malíř Kim En Joong. Jsou čistě abstraktní a moderní a jejich barvy (červená, zelená, modrá, žlutá a černá) symbolicky představují církevní a duchovní hodnoty (červená, kterou vidíme na fotce, znázorňuje Ducha svatého).

 

Na konci pravé lodi je ve vánoční době vystavený betlém s vyřezávanými dřevěnými sochami. Další betlém, kterým je kostel proslulý, nás čeká na dvoře před kostelem.

 

V nízkém přístavku podél kamenné zdi najdeme ve velké vitríně stovky postaviček provensálského betléma, uspořádaného ve tvaru typického provensálského městečka. Zatímco v nejvyšší části jsou umístěny jesličky s Ježíškem, Pannou Marií, Josefem a Třemi králi, dolní část je věnována typickým provensálským postavičkám – můžeme zde vidět různé řemeslníky, náměstíčko s muži, hrajícími pétanque, rybáře pod majákem, zemědělce, obdělávající svoje políčka, pastýře s dobytkem, stranou potom několik cikánských vozů s jejich obyvateli – a protože jsme v Provence, tak také malíře, jehož rozpracovaný obraz silně připomíná Cézannova plátna.

 

Na dvoře si ještě můžeme prohlédnout zlacenou sochu sv. Josefa z konce 19. století, která stojí přímo u zdi kostela.

 

Pokud se do této nepříliš pohledné čtvrti dostanete, nenechte si kostel ujít. Jeho zadní strana svojí apsidou sousedí s kanálem Saint-Martin, který jsme tady už jednou viděli, ale ke kterému se podíváme příště znovu.

Église Saint Joseph Artisan
10. obvod, 214 rue Lafayette

Jak se tam dostat: metro Louis Blanc (linka 7)