Paříž pro pokročilé

Vzhledem k tomu, co máme už třetí den na ulicích, vzrůstá moje nechuť k zimě, tmě a vlezlému mrholení a současně i chuť vzpomínat na teplé a prosluněné letní dny, třeba zrovna v Paříži. A třeba v uličce, která jako by do hekticky rušného města ani nepatřila. Najdeme ji (opět) ve východní části města ve čtvrti Belleville a je součástí klikaté trasy, kterou vás už nějakou dobu vodím po této své oblíbené části města.

 

 

 

 

 

Ulička vznikla v roce 1857 a zpočátku ji tvořilo jen pár malých domků, ukrytých v zeleni, které podle stavebního povolení nesměly být vyšší než tři metry. Od samého začátku v ní bylo zakázáno zakládat jakékoliv dílny a provozovat parní stroje, aby bylo vyloučeno znečišťování hlukem a prachem. V pozdějších letech ulička jako zázrakem unikla bouřlivému rozvoji, bourání a přestavbám. Bylo v ní sice postaveno několik vyšších domů, ty jsou ale skryty za předzahrádkami a dobře maskovány všudypřítomnou zelení. Tvořivost místních obyvatel z ní udělala kouzelný kout, plný malebných drobností, které stojí za pomalou procházku a důkladnou prohlídku, na kterou vás teď pozvu. Představte si, že jsme v prosluněném líném srpnovém dopoledni – a vyrážíme.

 

 

 

Dřevěný totem pod rozložitou palmou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mořská panna se vrací i se svým děťátkem domů oknem. Zdá se vám na tom něco divného?

Na konci ulice býval dřív malý parčík a vedle něho malé divadlo. Divadlo, obklopené vysokými stromy a s levandulí v oknech, zůstalo, ale parčík letos zastavěli. Ani jsem to radši nefotila, i když nová budova naštěstí není tak odpudivá, jako některé další betonové zpotvořeniny, které v Belleville v poslední době nahradily staré domy i celé uličky.

20. obvod, mezi 315 rue des Pyrenées a 12 rue de l´Ermitage

Jak se tam dostat: metro Pyrenées (linka 11) nebo Gambetta (linka 3)