Na dolním konci rue Mouffetard, vinoucí se dolů s kopce za Panthéonem, najdeme na náměstíčku malý venkovský trh. Za ním kolem fontány, v zimě osiřelé a bez vody, stojí celý les vánočních stromků. Dnes z náměstí vejdeme do kostela sv. Médarda, jehož nízká hranatá věž ční nad náměstím.

 

Do kostela se můžeme dostat nejen z náměstíčka, ale také ze zadní strany, přes malý dvorek

Nevelký prostor gotického kostela s antickými pilíři jsme TADY už jednou viděli, proto zamíříme rovnou do jedné z bočních kaplí, kde najdeme skromné jesličky s několika vyřezávanými dřevěnými figurkami.

Ježíšek ve skupince zatím ještě chybí, přibude do jesliček, vyložených slámou, až dnes večer při slavnostní mši v jedenáct hodin.

PŘEJI VÁM VŠEM HEZKÉ, KLIDNÉ A SPOKOJENÉ VÁNOCE, AŤ UŽ V PAŘÍŽI NEBO KDEKOLIV JINDE.

Dnešní předvánoční procházku začneme na place de la République, pod sochou Republiky, kterou jsme už viděli podrobně jednou TADY. Na náměstí se dlouho zdržovat nebudeme a vydáme se k ústí boulevardu du Temple na jižním konci náměstí. Těsně před ním vejdeme do úzké pasáže s honosným názvem passage Vendôme.

 

Pasáž má evidentně svoje lepší časy už za sebou. Najdeme v ní pár arabských a čínských bister, pár malých obchodů, kanceláře a jazykovou školu. Nad hlavou budeme mít řadu typických luceren a hezkou prosklenou střechu.

Z pasáže vyjdeme do rue Béranger a dáme se doleva, až na malé náměstí, kterému dominuje stará fontána, jejíž bronzový lev už dávno nechrlí vodu. Bodejť by se mu chtělo, hlídá tady na rohu už od roku 1699, jak se dočteme na čelní stěně fontány, ozdobené streetartovou postavičkou.

Na opačné straně náměstíčka stojí socha vikomta Turenne, celým jménem Henri de la Tour d´Auvergne, jednoho z nejlepších maršálů Ludvíka XIII. Zvídaví mohou kliknout na jeho životopis TADY. Proč je zobrazený jako dítě, jsem nikde nenašla, proč je ale zrovna tady, se dá odvodit od toho, že v ulici, která z náměstíčka vychází jižním směrem a která se jmenuje právě rue Turenne, stával v místech dnešních domů číslo 66 až 70 právě jeho palác.

Vánoce přicházejí…

Když půjdeme po rue Turenne dolů, můžeme si prohlížet dvory domů a paláců, které jsou často otevřené. Mě uchvátil tento, na kterém se za průčelím s krásným schodištěm, lucernou a dvěma basreliéfy skrývá malá umělecká galerie.

Ulice nás přivede až ke kostelu Saint Denys du Saint-Sacrement, ale protože jsme ho už viděli podrobně TADY, nakoukneme dnes dovnitř jen proto, abychom si prohlédli jesličky

Otevřenými dveřmi a vraty, vedoucími na hezké dvorky, můžeme v domech v okolních ulicích vidět vánoční výzdobu.

Postranními uličkami se dostaneme do vnitrobloku, který skrývá malý parčík, ze kterého můžeme vidět hezká zadní průčelí okolních paláců.

Původně jsem tuto výlohu fotila kvůli odrazu domů na červené mašli za sklem. No ale ten kaviár, který tady tak inzerují, by taky nebyl k zahození.

Jak se tam dostat: Metro République (linka 3, 5, 8, 9, 11)

Na nádvoří Louvru se denně táhne dlouhá fronta turistů, natěšených na prohlídku obrazárny. Když večer všichni odejdou a skleněná pyramida se do tmy rozzáří jako broušený drahokam, tehdy tam přijdu já, abych se prošla v tom prázdném prostoru, který v tu chvíli patří jenom mně. Až budete v Paříži, nenechte si to taky ujít.

 

A když budete unavení, čeká na vás pod podloubím le Café Marly, sice předražené, ale půvabné a s výhledem na tu skleněnou krásu.

Jak se tam dostat: metro Louvre Rivoli (linka 1) nebo Palais Royal (linka 1 a 7)

… stojí kolem osmihranného bazénu hned za vchodem z place de la Concorde v polokruhu řada osmi bílých mramorových soch. Jsou většinou inspirovány antikou a jsou jedny z prvních, které byly do zahrady umístěny. Některé z nich jsou originály, jiné jen pozdější kopie těch původních. My se na ně ted spolu podíváme podrobněji.

Začneme zprava, kde stojí socha Agrippiny, kterou vytvořil Robert Doisy v letech 1659 – 1690. Tady v zahradě stojí už od roku 1722.

François Barois – Pomona (bohyně zahrad a ovocných stromů), 1696, v zahradě od roku 1722. Jde o kopii, originál je vystavený v Louvru.

Opět François Barois. Vertumnus (který podle Ovidia svedl krásnou Pomonu), rok 1696, v zahradě od roku 1722. I tato socha je kopií té původní, která je vystavená v Louvru.

Nicolas Coustou – Julius César, 1722, v zahradě od roku 1722, jde o kopii, originál je také v Louvru

Sébastien Slodtz, Hannibal, 1722, od stejného roku je vystavený tady v zahradě

Guillome Coustou – Léto (nebo také Ceres), 1726, tady od roku 1735. Dnes tady najdeme kopii, originál je opět v Louvru.

Pierre Legros II – Veturie (nebo Ticho nebo také Vestálka), 1695, v zahradě od roku 1722.

Na protější straně bazénku stojí další sochy, mnohem objemnější než ty, které jsme viděli dnes, jenže ty jsem jaksi zapomněla zdokumentovat. Příště to napravím a holt se na ně podíváme někdy jindy.

Jak se tam dostat: metro Concorde (linka 1, 8 a 12)

Poslední pozoruhodností, kterou navštívíme na rue de Ménilmontant, je krátká ulička hned pod dlouhou zdí, oddělující od ulice parčík kolem domu Carré de Baudouin, který jsme tady viděli minule. Na rozdíl od rušné a zaprášené hlavní ulice nás tady, v Cité de l´Ermitage, čeká exploze zeleně.

Za kamennou  zdí hned na kraji stojí v křoví skrytý dům a hned naproti najdeme krásnou kovanou bránu se zanedbaným dvorkem a opuštěným stavením. Ještě nedávno na bráně visela cedule s nápisem Na prodej, kterou začátkem září vystřídalo povolení k rekonstrukci. Uvidíme, jak se dům po opravě vyloupne, protože cihlové schody se stříškou nad vstupem jsou krásné už teď.

Zadní strana slepé uličky je zarostlá vysokými stromy a keři tak, že se v nich domy až ztrácejí. Ten první zleva má malý vydlážděný dvorek, na kterém bydlí tahle krasavice.

Dvě staré a oprýskané sochy dívek v životní velikosti na zídce před jedním z domů jsou tak zarostlé v zeleni, že si jich na první pohled ani nevšimneme.

V této části města je podobných koutů tolik, že se sem budeme ještě mnohokrát vracet. Pro tentokrát ale s létem končíme a příště už se ocitneme v současné roční době a počasí.

Jak se tam dostat: metro Jourdain nebo Pyrenées (linka 11)

 

 

Z venkovské uličky Villa de l´Ermitage, ve které jsme byli minule, se vydáme směrem k rue de Ménilmontant, dlouhé tepně, která vede napříč východem města. Nejdřív si ještě prohlédneme domy v rue de l´Ermitage, která nás tam přivede. Tady si na žádný přepych nehrajeme, jsme v bývalé dělnické čtvrti, kde najdeme ještě dnes nízké chudé domky a mezi nimi vklíněné malé dílny. Přesto tady stojí pár domů, které stojí za pozornost, jako například úzký cihlový novogotický dům, který se chlubí památkově chráněnou fasádou.

Kamenné hlavičky podél oken a dveří časem skoro ztratily podobu

Rue de Ménilmontant sbíhá s prudkého kopce do centra. Na hranici 20. a 11. obvodu mění jméno a pod názvem rue Oberkampf nás přivede až téměř do samého centra. Vidíte v dálce Centre Pompidou?

Ulice tvoří hranici mezi čtvrtí Belleville a Ménilmontant. Obě historicky chudé dělnické čtvrti i dnes zůstaly lidové a žije tady pestrá směsice lidí všech barev pleti. Ulice je plná malých krámků, kaváren a obyčejných bister.

 

Když sejdeme po rue de Ménilmontant o kousek níž k centru, narazíme na pestrou zeď a bránu bývalé dílničky na zrcadla. Opuštěné budovy s dvorem se před několika lety staly squatem umělců, punkerů a anarchistů, pořádaly se tady výstavy a koncerty, od léta je tady však zavřeno.

Další pestrá zeď nás přiláká o kousek výš, na rohu rue de Ménilmontant s rue des Pyrenées. Tentokrát se za ní skrývá malý parčík, nad kterým se se zvedá trojúhelníkový štít bílého klasicistního domu, na který se podíváme podrobněji.

 

Dům byl postavený v 18. století jako venkovské sídlo a letohrádek, které tehdy v této části města překotně rostly (a které většinou vzaly zasvé při pozdější industrializaci východu města). V roce 1770 vilu zdědil Nicolas Carré de Baudouin, jehož jméno dodnes nese, který ji nechal přestavět a vytvořil průčelí ve stylu italských vil se čtyřmi jónskými sloupy. Později se vila dostala do vlastnictví rodiny Goncourtů a bratři Jules a Edmont (který se později stal slavným spisovatelem a jehož jméno dnes nese známá francouzská literární cena) zde strávili dětství. V roce 1836 dům i s vedlejší budovou přešel do vlastnictví řádu sester sv. Vincenta z Pauly, které zde provozovaly nejdřív sirotčinec a později sociální středisko. V roce 2003 jeptišky dům prodaly městu, které tady vytvořilo kulturní a umělecké centrum.

 

V malém parčíku před domem si můžeme po dnešní procházce odpočinout a nabrat sílu na prohlídku další zajímavosti hned v těsném sousedství, kam se podíváme příště.

Jak se tam dostat: metro Jourdain nebo Pyrenées (linka 11)

 

Vzhledem k tomu, co máme už třetí den na ulicích, vzrůstá moje nechuť k zimě, tmě a vlezlému mrholení a současně i chuť vzpomínat na teplé a prosluněné letní dny, třeba zrovna v Paříži. A třeba v uličce, která jako by do hekticky rušného města ani nepatřila. Najdeme ji (opět) ve východní části města ve čtvrti Belleville a je součástí klikaté trasy, kterou vás už nějakou dobu vodím po této své oblíbené části města.

 

 

 

 

 

Ulička vznikla v roce 1857 a zpočátku ji tvořilo jen pár malých domků, ukrytých v zeleni, které podle stavebního povolení nesměly být vyšší než tři metry. Od samého začátku v ní bylo zakázáno zakládat jakékoliv dílny a provozovat parní stroje, aby bylo vyloučeno znečišťování hlukem a prachem. V pozdějších letech ulička jako zázrakem unikla bouřlivému rozvoji, bourání a přestavbám. Bylo v ní sice postaveno několik vyšších domů, ty jsou ale skryty za předzahrádkami a dobře maskovány všudypřítomnou zelení. Tvořivost místních obyvatel z ní udělala kouzelný kout, plný malebných drobností, které stojí za pomalou procházku a důkladnou prohlídku, na kterou vás teď pozvu. Představte si, že jsme v prosluněném líném srpnovém dopoledni – a vyrážíme.

 

 

 

Dřevěný totem pod rozložitou palmou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mořská panna se vrací i se svým děťátkem domů oknem. Zdá se vám na tom něco divného?

Na konci ulice býval dřív malý parčík a vedle něho malé divadlo. Divadlo, obklopené vysokými stromy a s levandulí v oknech, zůstalo, ale parčík letos zastavěli. Ani jsem to radši nefotila, i když nová budova naštěstí není tak odpudivá, jako některé další betonové zpotvořeniny, které v Belleville v poslední době nahradily staré domy i celé uličky.

20. obvod, mezi 315 rue des Pyrenées a 12 rue de l´Ermitage

Jak se tam dostat: metro Pyrenées (linka 11) nebo Gambetta (linka 3)