Paříž pro pokročilé

Dnes se vydáme z centra na jihovýchod Paříže až na okraj parku Vincennes, do míst, kde v 19. století stávala la Porte Dorée, Zlatá brána, jedna ze sedmnácti pařížských bran v hradbách, které postavil Adolphe Thiers. Obrys hradeb, zbouraných ve 20. a 30. letech 20. století, dnes zhruba kopírují tzv. boulevards des Maréchaux, okružní bulváry, vedoucí kolem celé Paříže, jejíž jednotlivé úseky nesou jména slavných francouzských maršálů.

Palác, který nás dnes zajímá, stojí na okraji tohoto bulváru těsně vedle Vincennského lesa a dnes v něm najdeme, kromě jiného, Muzeum imigrace. Jeho historie je však mnohem barvitější a složitější.

Palác ve stylu Art déco byl postavený pro Koloniální výstavu v roce 1931. Výstavní pavilóny byly roztroušené po velké části Vincennského lesa kolem jezera Lac Daumesnil. Jednotlivé pavilóny reprezentovaly svojí architekturou i svojí náplní jednotlivé francouzské kolonie, z nichž byly dovezeny nejen části staveb a zařízení, ale také typičtí obyvatelé. Kromě toho zde stály pavilóny dalších tehdejších koloniálních mocností, jako bylo Portugalsko, Holandsko, Itálie nebo Velká Británie a další. Součástí výstavy byla i zoologická zahrada, etnické restaurace a spousta dalších atrakcí. Za šest měsíců trvání výstavu navštívilo přes 33 miliónů návštěvníků.

Pavilón v indočínské sekci, který připomínal chrámy Angkor Vat

Informační centrum výstavy. Jednotlivé výstavní pavilóny najdete na fotografiích TADY.

Budova, do které se podíváme dnes, tehdy sloužila jako Muzeum kolonií. Je také jedna z mála, které po výstavě zůstaly zachovány. Většina budov byla zbouraná buď po ukončení výstavy nebo v následujících letech, několik dalších bylo přestavěno (například z pavilónu Kamerunu je dnes budhistická svatyně). Jiné, které unikly zbourání, dnes chátrají.
Z Muzeau kolonií se v roce 1935 stalo Muzeum zámořské Francie, přejmenované v roce 1960 na Muzeum afrických a oceánských umění, které shromažďovalo sbírky lidového umění ze zemí bývalých kolonií. Sbírky byly v roce 2003 přestěhovány do nově postaveného Musée du quai Branly a palác podstoupil další změnu. V roce 2007 v něm bylo otevřeno Muzeum imigrace.

Rozlehlý výstavní palác má 16 tisíc metrů čtverečních výstavní plochy. Basreliéfy na zdech budovy pod podloubím, které lemuje průčelí, připomínají jednotlivé země bývalých francouzských kolonií. Jejich autorem je Alfred Janniot.

Sedící žena nad vstupními dveřmi symbolizuje Francii

Z centrálního sálu Forum v přízemí se vchází do poslucháren. Sál má krásné nástěnné malby s koloniální tématikou, za povšimnutí stojí parketová podlahy z tropických dřev a mozaiková dlažba

Freska v průčelí sálu představuje vliv Francie na pěti kontinentech (symboliku je nutno brát s rezervou). Francie stojí uprostřed v červeném plášti, za pravou ruku drží Evropu a v levé ruce má holubici jako symbol míru. Za ní roste dub jako symbol síly Francie a vavřín jako symbol její slavné minulosti. Lodní plachty v pozadí připomínají zámořské kolonie. Vlevo přijíždí bůh Višnu jako symbol Indie na bílém slonu, vpravo Afrika na šedém slonu. Mořští koně dole přinášejí vlevo ženu s dlouhými vlasy jako znak Oceánie, vpravo potom vidíme Ameriku. Zajímavé jsou ty mrakodrapy vpravo dole – že by tehdy Francie chtěla naznačit něco o svých dalších koloniálních záměrech?

Do prvního a druhého patra se dostaneme po širokém schodišti s pozoruhodným zábradlím. Stejně krásná je i ochranná mříž v prvním patře.

Nad centrálním sálem vede v prvním patře ochoz s dalšími nástěnnými malbami, představujícími prales, podél zdi jsou potom umístěné panely s výstavkou o zemích bývalých kolonií. Je odtud také pěkný pohled dolů do sálu.

Vlastní Muzeum imigrace je umístěné ve 2. patře. Na zdech schodiště je krátce popsaná celá historie imigrace i se všemi jejími milníky. Tím prvním je zde francouzská revoluce, která zavedla ostré rozdělování mezi Francouzi a cizinci.

V 60. letech se Francie snažila přilákat co nejvíce cizinců, protože jí chyběli pracovníci, a to i prostřednictvím mezinárodních smluv. Netušila ještě, co si tím do budoucna zavaří.

Ochoz ve 2. patře a krásné pohledy jak dolů do sálu, tak i nahoru na zajímavě řešený strop s rozptýleným osvětlením

Všimněte si té řady zajímavých světlíků. Samotná výstava se skládá většinou z fotografií, dokumentů a některých předmětů, typických pro přistěhovalce a jejich země, od těch prvních, kteří do Francie začali přicházet z kolonií v polovině 19. století, přes masivní vlnu přistěhovalectví ze zemí severní Afriky, ruskou šlechtickou vrstvu po bolševické revoluci, indočínskou a africkou populaci po pádu kolonií, až po příliv východoevropských občanů v 60. až 80. letech.

Nejdřív jsem si myslela, že výstavu úplně vynechám, šlo mi hlavně o prohlídku budovy, ale nakonec jsem celou expozici pečlivě prošla. Jak už to tak Francouzi umějí, i tady se jim podařilo vytvořit zajímavou a přitažlivou výstavu.

 

Osud imigrantů připomíná i tato ohromná palanda, která symbolizuje jejich špatné životní podmínky. Je ověšená taškami, které jsou snad v celém světě jejich poznávacím znamením.

Na závěr si můžeme prohlédnout dvě oválné pracovny v přízemí, které patřily tehdejšímu ministru kolonií Paulovi Reynaudovi a generálnímu komisaři Koloniální výstavy maršálu Lyauteyovi. Pracovna nahoře svojí výzdobou a freskami představuje umění a ekonomiku Asie, zatímco fresky v druhé pracovně jsou věnovány intelektuálnímu a uměleckému přínosu Afriky.
Tato pracovny jsou také vybaveny jediným původním zařízením, které zde zůstalo po přestěhování sbírek. Kromě toho zde také zůstala ještě jedna velká původní část – tropické akvárium v podzemí, na které se podíváme příště.

Palais de la Porte Dorée

12. obvod, 293 avenue Daumesnil

 

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 17.30 hod, v sobotu a v neděli do 19 hod
Vstupné do přízemních prostor zdarma (včetně centrálního sálu Forum a oválných pracoven), do Musée de l´Immigration a Acquarium 8 eur, v době krátkodobých výstav se vstupné zvyšuje na 9 nebo 10 eur

 

Jak se tam dostat: metro 8 (Porte Dorée)