Paříž pro pokročilé

Kdo z častých návštěvníků Paříže by neměl rád čtvrť Marais! Úzké uličky, historické paláce, staré tiché zahrady, zajímavé galerie, módní restaurace a malé obchůdky lákají k procházkám. Tento kout Paříže nebyl na rozdíl od jiných čtvrtí v 19. století zasažený urbanistickým velikášstvím barona Haussmanna a proto si zachoval dodnes svoji původní tvář.

Jednou ze starých půvabných ulic je zde i rue Vieille du Temple, která protíná 3. a 4. obvod, a jejíž název připomíná, že kdysi vedla k pařížském Templu, bohatému sídlu řádu Templářských rytířů. Řád byl zrušený králem Filipem Sličným už v roce 1312, údajně právě proto, že se král bál jeho moci a chtěl se zmocnit jeho bohatství. Poslední velmistr řádu Jacques de Molay byl o rok později upálený v cípu Île de la Cité, tam, odkud dnes pod Pont Neuf vyplouvají parníky s turisty na okružní plavbu po Seině. Zbytky Templu zmizely z mapy Paříže definitivně v roce 1808, kdy byla zbořena poslední věž této dříve tak mocné pevnosti. Dnes najdeme jeho připomínku jen vyznačenou v dlažbě před radnicí 3. obvodu, která stojí na místě dřívější věže Templu, v níž byl v letech 1792 – 1795 po Francouzské revoluci vězněn se svou rodinou král Ludvík XVI., který se odtud vydal na svoji cestu na popraviště.

 

Ulice je vroubená spoustou malých zajímavých obchůdků a starými paláci. Pokud najdete pootevřené dveře některého z nich, neváhejte, uvnitř se skrývají půvabné dvorky, které určitě stojí na podívání.

Tento mohutný dům pochází už ze 14. století a i přes mnoho dalších přestaveb si zachoval staré jádro. Jeho fasáda, vrata a klenutý průjezd jsou památkově chráněny (vrata jsou přes den skoro pořád otevřená, ve dvoře jsou totiž kanceláře).

 

 

Nemusí to být jen historické paláce, i dvorky těch obyčejnějších domů mají svůj půvab a často skrývají nečekané průhledy do obchodů nebo kanceláří

 

Jedním z nejvýznamnějších paláců v ulici je Hôtel de l´Ambassadeur de l´Hollande, který svoji krásu skrývá za přísnou, stářím zčernalou zdí s bohatě zdobeným štítem a krásnými, ale trochu ošuntělými vraty. Holandský ambasador, jak napovídá název paláce, v něm žil krátce jen několik let po jeho postavení na začátku 17. století, pro nás je ale zajímavější to, že v něm od roku 1776 bydlel Beaumarchais, který zde napsal Figarovu svatbu.

Palác byl původně postaven pro vikomta Amelot de Bisseuil, jehož monogram je na vyřezávaných vratech vidět dodnes.

 

Zhruba v polovině ulice narazíme na starou tržnici Marché des Blancs Manteux, postavenou na začátku 19. století. Její zvláštní název pochází z názvu nedalekého kláštera s kostelem, v němž žili mniši, kteří nosili bílé pláště – les blancs manteaux. Klášter už dávno zmizel, kostel ale stojí nedaleko přes křižovatku dodnes. Tržnice dnes slouží jako kulturní středisko, konají se v ní různé kulturní akce a výstavy (nebo třeba vánoční trhy, které jsem tu zažila loni).

 

 

Jen kousek odtud leží další zajímavý dům, který vystrkuje do křižovatky rohový arkýř. Pochází z prvních let začátku 16. století, kdy si ho nechal postavit Jean Herouet, královský pokladník a sekretář budoucího krále Ludvíka XII. Dům byl silně poškozený bombardováním v roce 1944 a po válce bylo uvažováno o jeho stržení, nakonec se ho ale podařilo zachránit.

Tak bychom mohli pokračovat ještě dál a dál, každý z domů v ulici má svoji historii, svoje zajímavosti a svůj půvab, který si tam jistě každý najde sám.

Jak se tam dostat: metro Saint-Paul (linka 1) nebo Hôtel de Ville (linka 1 nebo 11) nebo v opačném směru Filles du Calvaire (linka 8)