Paříž pro pokročilé

V tomto kostele jsme se byli podívat už o vánocích na jesličky, teď si prohlédneme samotnou stavbu a interiér. Kostel v eklektickém slohu, typickém pro 19. století, začali stavět už v roce 1864, vysvěcený byl v roce 1894 pro farnost sv. Františka Xaverského zahraničních misií, která do té doby sídlila v nedaleké rue du Bac.

 

Sv. František Xaverský, patron zahraničních misií, který sám působil jako misioníář v Indii, v Indonésii a Japonsku, žil v letech 1505 – 1552 a byl jedním z druhů sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu.

Světec je v kostele vymalovaný na tympánu nad kněžištěm, jak představuje Kristu dva Indy a dva Asiaty, které obrátil na křesťanskou víru

Varhany pocházejí z 19. století

Na stropě je vymalováno všech dvanáct apoštolů. To se přesně hodí k obrazu, kvůli kterému jsem se do kostela už po třetí vydala. Visí ve svatební sakristií po pravé straně kostela a i na něm vidime apoštoly i s Kristem. Autorem této Poslední večeře je Jacopo Robusti, nazývaný Tintoretto.

 

Malíř zachytil okamžik, kdy Kristus, po pravé ruce s Petrem a po levé se spícím Janem, oznamuje svým učedníkům, že ho jeden z nich zradí. Vidíme překvapení, gesta, vztažené ruce, nevěřícné pohledy. Jen jeden z nich, ten kterého vidíme zezadu nejblíž k nám, odvrací pohled. Je to Jidáš a za zády už drží váček s třiceti stříbrnými.
Tintoretto namaloval obraz v roce 1559 na objednávku pro benátský kostel San Felice, později byl umístěný v jednom z benátských klášterů, ale na začátku 19. století se jeho stopy ztrácejí a objevující se až v roce 1865 v Paříži. V roce 1905 ho jeho majitelka darovala kostelu.
Sakristie bývá často zavřená, ale hned vedle je kancelář, spojená se sakristií dveřmi, kudy vás na požádání pustí dovnitř. Obraz visí poměrně vysoko (asi kvůli krádeži nebo poškození), ale z odstupu je dobře vidět.

 

Další z pamětihodností kostela je zlatá rakev s ostatky sv. Madeleine-Sophie Barat, která v roce 1800 založila kongregaci Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Byla kanonizovaná v roce 1925, její ostatky byly však už od roku 1904 uloženy v Belgii a do Paříže byly převezeny až v roce 2009, kdy je umístili do tohoto kostela proto, že leží v těsné blízkosti bývalého sídla kongregace, paláce Biron, ve kterém dnes sídlí Rodinovo muzeum.

Vedlejší kaple je zasvěcená sv. Terezii z Lisieux. Původně jsem si jen prohlížela moderní vitráž z roku 1954, když jsem nečekaně a s velkým překvapením na oltáři uviděla maličkého krajana.

Kopie Pražského Jezulátka je v kostele necelý rok, od února 2013, kdy ho kostelu darovala paní Marie Chatardová, velvyslankyně České republiky v Paříži, v přítomnosti papežského nuncia a otce Anastazia z pražského karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně, kde je uložený originál.

Soška je právě v této kapli proto, že sv. Terezie byla velkou vyznavačkou kultu Jezulátka.

V kapli visí také krásný obraz neznámého benátského mistra z 16. století, který představuje Jidášův polibek

 

Další zajímavostí kostela jsou dvě sochy, které stojí hned napravo od vchodu v kapli mrtvých, zasvěcené farníkům, padlým v obou válkách. Jedna z nich představuje sv. Johanku z Arku, druhá krále Ludvíka Svatého. Obě jsou ze sádry, malovaný Ludvík v královském plášti s liliemi pochází z 19. a bílá Johanka z 20. století.

 

V neposlední řadě musím ocenit, že je kostel, jako jeden z mála vůbec, vybavenými přesnými popisky u všech soch, obrazů a dalších děl. To jen abyste si nemysleli, že to všechno vím z vlastní hlavy.

Église Saint-François-Xavier

7. obvod, place du Président Mithouard

 

 

Jak se tam dostat: metro Saint- François-Xavier (linka 13)