Paříž pro pokročilé

Původně jsem si myslela, že jsem o kostelu sv. Germána v lukách psala už dávno. To, že nepsala, je jenom opomenutí, protože jinak je to nejen jeden z mých nejoblíbenějších kostelů v Paříži, kam se zajdu podívat pokaždé, když jsem na levém břehu, a kde pokaždé tam najdu něco dalšího, co mě zaujme. Především je to ale jeden z nejstarších kostelů v Paříži a co do významu také jedna z nejdůležitějších pařížských památek.

 

Kostel je poslední památkou na mocné a bohaté opatství, které stálo dříve za hradbami města (a tedy „v lukách“, proto ten název). Kostel s klášterem založil v polovině 6. století král Childebert poté, co se vrátil ze Španělska z válečné expedice proti Vizigótům se vzácnými relikviemi – tunikou sv. Vincenta, zlatým křížem z Toleda a nádobami, které údajně patřily Šalamounovi. Na radu tehdejšího pařížského biskupa Germaina nechal pro tyto relikvie postavit klášter s kostelem, který byl zasvěcený sv. Vincentovi a sv. Kříži. Když biskup Germain v roce 586 zemřel, byl v tomto kostele pohřben a poté, co se stal svatým, se k zasvěcení sv. Vincentovi přidalo i zasvěcení sv. Germainovi, které časem zcela převládlo. Kostel se stal také královským pohřebištěm merovejské dynastie.

Opatství bylo v 11. a 12. století několikrát vypáleno Normandy, vždy však bylo znovu obnoveno. Dlouho zůstávalo stranou města, od kterého bylo odděleno vysokými zdmi a později, v polovině 14. století, přímo hradbami, které zde nechal postavit král Karel V. Opatství bylo v té době spojeno se Seinou vodním kanálem, který vedl přibližně v místech dnešní rue Bonaparte.

Plánek starého opatství tak, jak vypadalo před revolucí, je vystavený přímo v kostele

V druhé polovině 17. století se opatství stalo jedním z nejvýznamnějších intektuálních center Francie. V 18. století došlo k velkým přestavbám a úpravám opatství, které bylo dostavěno a zmodernizováno společně s okolím i přilehlou tržnicí. Francouzská revoluce ovšem zatočila po svém s celým historickým a náboženským dědictvím. Kostel byl zavřen a budovy opatství znárodněny a prodány soukromníkovi. Hrobky merovejských králů byly zničeny (pozůstatky, které se podařilo zachránit, jsou dnes uloženy v Saint-Denis), knihovny opatství rozprodány a poztráceny, zlatý relikviář roztaven, relikvie zničeny a z kostela se stala výrobna ledku, vojenský sklad uhlí a slévárna na výrobu hlavní pušek. V roce 1794 byla zkáza dokonána výbuchem uloženého střelného prachu, který zničil část opatství. Přes pozemky kláštera byly proraženy nové ulice – zahradou vedla dnešní rue Bonaparte a přímo pobořenými klášterními budovami byla proražena dnešní rue de l´Abbaye.

Kostel byl znovu vysvěcen v roce 1802. Ve dvacátých letech 19. století byly zahájeny rekonstrukce, na které však nebylo dost prostředků, proto byla většina poškozených budov stržena a z celého areálu zůstal zachován je kostel a opatský palác. Ve zdech některých domů v okolí, které byly postaveny na zbořeništi, zůstaly zachovány části zdí kaple a kláštera – skvěle to dokumentuje můj oblíbený pařížský bloger Jean-Paul v sérii článků na svém blogu Paris-bise-art.

 

Při vstupu do kostela nás možná překvapí nezvykle barevný interiér – polychromování sloupů a zlacené hlavice pocházejí z rekonstrukce, vedené architektem Victorem Baltardem v polovině 19. století. Většina hlavic jsou kopie – originály jsou uloženy v Musée de Cluny.

Kostel na půdorysu latinského kříže je dlouhý 65 metrů a nezvykle úzký, jen 21 metrů, jeho výška je 19 metrů. Původně dřevěný strop lodi byl až v roce 1646 nahrazen gotickými klenbami.

 

Kostel je osvětlený jen okny umístěnými na jižní straně (z druhé strany přiléhají zbytky původního zdiva)

 

Kaple Panny Marie za hlavním oltářem

Veškerá vnitřní výmalba pochází z Baltardovy rekonstrukce a jejím autorem je Ingrèsův žák Hippolyte Flandrin, který zde namaloval scény z Nového i Starého zákona. Je rovněž autorem dvou obrazů, které visí v lodi naproti sobě .

 

Kromě jiných je v kostele je také pohřben René Descartes – jeho ostatky sem byly přeneseny až v roce 1819 a uschovány pod černou mramorovou deskou, kterou věnovala Francouzská akademie věd. Společně s ním jsou zde pochováni benediktýnští vědci Mabillon a Montfaucon.

Jeden z nejkrásnějších náhrobků zde má polský král Jan II. Kazimír Vasa, který zemřel v roce 1672 jako opat místního kláštera

V kostele se nezachovaly žádné původní vitráže. Okna v lodi jsou z čirého skla a jen v kapli sv. Geneviève byla z úlomků zrekonstruována dvě vitrážová okna z kaple Panny Marie, která byla stržena v 19. století.

Kromě toho je v této kapli umístěná nedokončená socha Panny Marie s Ježíškem, pocházející pravděpodobně ze 13. století, která byla nalezena ve třech kusech v roce 1999 při výkopových pracech v blízké rue Furstemberg. Socha, původně zřejmě určená na portál kaple Panny Marie, nebyla dokončená kvůli chybě při vysekávání a byla použita do základů jedné ze zdí.

 

S výzdobou lodi ostře kontrastuje kaple saint-Symphorien vpravo od vchodu, která pochází z merovejské doby a společně s hranolovou věží nad vstupním portálem patří k nejstarším částem kostela. Tady byl údajně pohřben sv. Germain.

 

Église Saint-Germain des Prés

6. obvod, 1 place de Saint-Germain des Prés

 

 

 

Jak se tam dostat: metro St-Germain des Prés (linka 4)