Paříž pro pokročilé

Zámek v Auvers stojí na nejvyšším místě městečka u staré silnice, s níž je spojen kamenným mostem. Zámek postavil v roce 1632 bohatý italský bankéř Lioni Zanobi, který do Francie přišel s průvodem Marie Medicejské. Přestože působil u dvora, v zámku skutečně bydlel a snažil se ho vybavit veškerým pohodlím, obvyklým v královském paláci. Po jeho smrti v roce 1655 rodina zámek prodala a během dalších století se v něm vystřídalo několik majitelů. Tím nejznámějším byl pravděpodobně v roce 1765 princ de Conti, aristokrat, sběratel umění a tzv. pokrevní princ, který hrál významnou roli u dvora ve Versailles, ale přitom vedl opozici proti králi Ludvíku XV. V zámku pobýval jen při honech, ovšem nikdy zde nebydlel a brzy jej prodal.

Zámek byl v soukromých rukou až do roku 1939, od roku 1987 patří generální radě kraje Val d´Oise.

 

Před zámkem se na terase nad městem rozkládá francouzská zahrada. Do další, méně přísně uspořádané zahrady, která leží za zadní částí zámku, se vchází přes kovový most, připomínající barvou i stylem zahradu Clauda Moneta v Giverny.

 

Právě v těchto místech leží i zadní vchod do zámku, kterým se dostaneme dovnitř na výstavu Cesta do časů impresionismu. Co si budeme povídat, výstava je zaměřená na turisty, kteří sem, do městečka proslaveného především malíři, jezdí. Podle popisu výstavy jsem nejdřív tak trochu nad tou komerčností ohrnovala nos, ale nakonec jsem byla mile překvapená a líbilo se mi to. Jak už to tak Francouzi umějí, výstava je dobře a zajímavě připravená a představuje nikoliv impresionismus jako takový, ale dobu, ve které vznikl – Paříž se svými uličkami, tančírnami a bistry, ale také běžný život obyčejných lidí té doby.

 

Hned u pokladny si můžeme prohlédnout maketu zámku a potom už se vrhneme do první místnosti, která nám ukazuje, jak vypadala Paříž v době, kdy vznikalo hnutí impresionistů (mimochodem, kdybych měla možnost jako ve filmu Půlnoc v Paříži vrátit se do některé minulé doby, bylo by to právě sem, do Paříže druhé poloviny 19. století).

Uvidíme zde modely několika ulic a dokonce i průřez tehdejším domem – krámek v přízemí, byt majitele v prvním patře, další byty, které se zmenšovaly a zjednodušovaly postupně tak, jak se stoupalo do vyšších a vyšších pater, až po „chambre de bonne“ , jednoduché chudé pokojíky služek (nebo umělců) v podkroví.

Další místnosti jsou potom plné kreseb a karikatur z doby předcházející impresionismu. Další expozice se lehce dotknou pařížské Komuny a života obyčejných lidí v té době, se zvláštním zaměřením na dívky – pradlenky, švadleny, prodavačky, modelky. Nesmí chybět ani jejich garderóba.

Od pradlenek a modelek je jen krůček k dalšímu fenoménu té doby – veřejným domům a malířům, kteří zde malovali, v čele s Henri Toulouse-Lautrecem. Můžeme se s ním podívat přímo do chodby takového domu, s řadou dveří, opatřených okénkem, kterým mohla madame kontrolovat své ovečky.

V okénku se nám ovšem místo povětrných ženštin objeví známé kresby a malby, stejně jako opodál u dokořán otevřených dveří

 

 

Sled výstavy nás vede do dalšího patra a schodiště je vlastně jediná skutečná část zámku, kterou vidíme. Jinak se nedá ani poznat, kolik je v kterém patře místností a jak položených. Připadala jsem si tam tak trochu jako v IKEA – jak vás ženou těmi jednotlivými místnostmi, uspořádanými podle klíče, nerespektujícího skutečný půdorys budovy.

 

Chodba nás přivede do nádražní čekárny a tím i k historii nedělních výletů za město, kam Pařížané prchali po celotýdenní práci. Po postavení Gare Saint-Lazare přišly výlety vlakem do módy, ze které těžily výletní restaurace, rozeseté v okolí Paříže především na březích Seiny na západ od města.

Takto prý vypadaly tehdejší vagóny

Teď už jsme se dostali za město, do lesů a na louky. Promítání nám tady připomnělo malíře, kteří nejčastěji malovali venkov – kromě Renoira tady byly k vidění i Monetovy obrazy leknínů a jiných květin

Protože většina z těchto výletních míst ležela u řeky, velkou módou se stalo i veslování a koupání. Nejslavnější výletní restaurací byla La Grenouillère mezi městečky Bougival a Chatou, kterou maloval jak Monet, tak i Renoir.

Auguste Renoir

Claude Monet

Oblečky, ve kterých se tenkrát plavalo a opalovalo, dnes budí údiv i smích

Po absolvování výstavy (na kterou je nutné počítat zhruba s hodinou a půl, pokud chcete vidět opravdu všechny prezentace a promítání), nás východ vyvede rovnou do zahrady, tak si ji ještě užijeme, stejně jako výhled na město a do krajiny.

Otevřeno denně kromě pondělí, duben – září 10,30 – 18 hod, říjen – březen 10,30 – 16, 30 hod
Vstupné 12 Eur, do zahrady vstup zdarma
http://www.chateaudauvers.com

 

Jak se tam dostat:

O víkendu a o svátcích jezdí z Gare du Nord přímý vlak Train des Impressionistes. Cesta trvá hodinu a vlak jede jen ráno v 10.08 hod do Auvers a v 18.27 hod zpět do Paříže.

Ve všední dny je nutné přestupovat buď ve Valmondois (v tom případě vlak vyjíždí z Gare du Nord) nebo v Pontoise (vlak z Gare Saint Lazare nebo RER C). S tímto přestupem trvá cesta asi hodinu a dvacet minut.

 

Jízdné je 5,65 eur, na tuto cestu platí i jakákoliv jízdenka na zóny 1-5 (Paris Visite, Mobilis, Ticket Jeunes, Navigo Découverte. Pokud máte Navigo na menší zóny, můžete si dokoupit tzv. complément du parcours – úspora je cca 2 eur).