Věznice byla postavená v letech 1861 – 1867 na místě dřívějšího kláštera sv. Marie Magdaleny, který byl v době Francouzské revoluce přeměněn na vězení. Ještě předtím na stejném místě stávala nemocnice, založená Annou Rakouskou, manželkou Ludvíka XIII., jejíž název Maison de la Santé dal věznici název.
Interiér jaksi z pochopitelných důvodů nemám k dispozici.
Do tohoto vězení byla odvezena 24. září 1939 skupina českých umělců, podezřívaných z toho, že jsou tajnými sovětskými agenty. Malíř a spisovatel Adolf Hoffmeister, malíř Alén Diviš, karikaturista Antonín Pelc a někteří další zde strávili sedm měsíců, než bylo jejich obvinění zrušeno. Ani potom se ale nedostali na svobodu a byli převezeni do internačních táborů.
Na rohu rue de la Santé a boulevardu Arago, zhruba v místě, kde teď stojíme, bývala umístěná gilotina. Poslední veřejná poprava se tady konala ještě začátkem června 1939, poté byly přesunuty dovnitř vězení, kde se poslední konala v roce 1971. Francie byla také poslední zemí Evropského společenství, která zrušila trest smrti a to až v roce 1981.
Dnes nás tady zaujme něco jiného – u chodníku stojící stařičké veřejné WC, tolik oblíbené mezi pařížskými blogery, na jejichž blozích jsem ho viděla dávno předtím, než jsem měla tu čest osobního pohledu. Je to poslední zařízení tohoto typu v Paříži, všude jinde jsou už umístěné ty strašidelné moderní samouzavírací budky firmy Decaux, ve kterých bych jako klaustrofobik pravděpodobně okamžitě zešílela.
Jak se tam dostat: dovnitř snad radši ani ne, ale jinak metro Denfert-Rochereau, linky 4 a 6
Paříž pro pokročilé 
[5]:Olgo, 100% souhlas, neřekla bych to líp 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jasně, na ty časy taky s lehkou nostalgií vzpomínám – ostatně právě díky SkyEurope a jejím až neuvěřitelně levným letenkám jsme se s nádhernou Paříží začali blíže seznamovat. Naučili nás létat po Evropě, a dnes už si jinou dopravu neumím představit (pochopitelně v tom hraje roli fakt, že roky přibývají, záda protestují a představa čtrnáctihodinového cestování je strašidelná :D) Jen doufám, že všechny možné okolnosti včetně již zmíněných zdravotních mi umožní ještě nějaký čas plánovat a těšit se na pařížské pobyty, vždycky tím naberu zážitky, náladu chuť do života na další měsíce doma…Olga
To se mi líbíTo se mi líbí
[3]: Olgo, taky jsem tam jezdívala Orlybusem, ve zlatých dobách Skyeurope, kdy stála letenka do Paříže stejně, jako cesta z Vinohrad do Ruzyně 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Jé, tak s Nezvalem jsme na tom stejně! :-)Ale děkuji za další zajímavost – nenapadlo by mě, že ten Francois seděl v černé díře takhle blízko (na Pl. Denfert Rochereau jsme jezdili Orlybusem, dokud se z Prahy nezačalo létat jen na CDG).Olga
To se mi líbíTo se mi líbí
[1]: Hanko, asi zas tak úplně není o co stát, schválně bych tam taky nešla. Ale scrapbookový obchod jsem tam žádný neznala 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
O tomhle vězení jsem se dozvěděla vloni na jedné přednášce o umění ( takže i o Divišovi, Hoffmaisterovi a Pelcovi), a do té doby jsem vůbec netušila, že něco takového skoro v centru Paříže existuje. Ale podívat na vězení jsem se letos tedy nebyla ;-), neb scrapbookový obchod, který byl nedaleko, zrušili :-(.
To se mi líbíTo se mi líbí