Paříž pro pokročilé

Dnes vás pozvu do Cartierovy nadace pro moderní umění. Autorem budovy je architekt Jean Nouvel (bez kterého, zdá se, se v posledních letech v Paříži nepostaví pomalu ani autobusová zastávka). Dobře ho známe i my, je autorem budovy Zlatý anděl na Smíchově.

Budova ze skla a oceli – materiálů, typických pro Nouvela, je postavená mezi starými jehličnany a od rušné ulice ji odděluje vysoká skleněná stěna (stejný princip použil Nouvel už u Musée du quai Branly). Zvenku působí nápaditě a impozantně, ale upřímně řečeno, interiér se mi už tak moc nelíbí, připadá mi přehnaně strohý a bez nápadu, ale faktem je, že jsem viděla jen veřejnosti přístupné výstavní prostory v přízemí a suterénu, třeba jsou horní patra lepší.

Nadace existuje už od roku 1984 a toto sídlo postavila v roce 1994. Představuje v něm všechny druhy současného umění, a to nejen obrazy a sochy, ale také design, fotografie, videa a instalace jak francouzských, tak zahraničních umělců, a to především od 80. let minulého století, ale také ze 70. a 60. let.

 

Samostatnou kapitolou je zahrada za budovou, koncipovaná jako „Theatrum Botanicum“. Na první pohled vypadá jako divoká, neudržovaná a trochu zanedbaná, plná volně rostoucích bylin, keřů a stromů, ale to vše je údajně záměr zahradního architekta s příznačným nomen omen Baumgarten. Na stupních toho malého amfiteátru se dobře odpočívá a venkovní kavárnička je příjemná. Člověk by neřekl, že jen kousek odtud burácí rušné náměstí place Denfert-Rochereau.

 

V současné době zde vystavuje svoje díla australský sochař Ron Mueck. Pokud jste byli v létě v Paříži, plakáty a upoutávky na výstavu vám nemohly uniknout, je jich plné město a výstava má takový úspěch, že byla prodloužená.

 

Jestli někdo z vás výstavu navštívil, zajímal by mě váš názor. Pro mě osobně to bylo největší zklamání posledního pobytu v Paříži a měla jsem z ní divné pocity. Ron Mueck totiž vystavuje objekty, především lidské postavy, dotažené do poslední podrobnosti a tak věrohodné, že vypadají jako živé, jen v menším nebo větším měřítku. Představte si obří mužskou hlavu bez těla, spící a s pomačkanou tváří, zavřenými víčky a pootevřenými ústy, která je provedená do takových detailů, že má v tváři zasázeny i stovky právě povyrostlých vousů. Nebo zmenšenou mladou neupravenou a unavenou ženu v obnošeném kabátku, v každé ruce tašku s nákupem a na hrudi pod kabátem v klokance mimino. Ona i dítě vypadají tak věrohodně, že je to až odpudivé a morbidní – nedokážu popsat proč, ale prostě to tak na mě působilo. Jako nabalzamované mrtvoly. Stejně tak nechutně vypadalo i zhruba metr velké oškubané kuře, za pařáty pověšené hlavou dolů od stropu.

K některému umění jsem zkrátka asi ještě nedorostla.

 

Uvnitř se bohužel nesmí fotografovat a hlídači dělají vše pro to, aby lidem zabránili fotit i zvenku. Tahle obří dvojice na pláži se rozvaluje v přízemí hned u skla a bylo to jediné, co jsem dokázala vyfotit. Jak se vám líbí?

Některé další Mueckovy objekty můžete vidět i v přiloženém videu, kde se nad nimi rozplývá anglický režisér David Lynch. No ano, když si vybavím divnost a morbidnost některých jeho filmů, myslím, že jemu se to mohlo opravdu líbit.

 

Nadace organizuje také takzvané Soirées nomades, Nomádské večery, kdy jsou všechny výstavní prostory a zahrada věnovány některému pozvanému umělci – pořádají se tu různé prezentace, přednášky, koncerty a jiné akce. Tím příštím hostem bude 15. září filmová režisérka Agnès Varda, a tam bych teda šla, kdybych byla v Paříži, tu mám ráda.

Fondation Cartier pour l´art contemporain
14. obvod, 261 Boulevard Raspail

Výstava je otevřená do 27. října 2013, denně kromě pondělí od 11 do 21 hod

Vstupné 10,50 eur, snížené (do 25 let) 7 eur, zdarma do 13 let, ve středu zdarma do 18 let

Jak se tam dostat: metro Denfert-Rochereau (linka 4 a 6), RER B