Paříž pro pokročilé

Za bílými kopulemi Sacré Coeur na Montmartru vykukuje ještě jedna bílá věž. Tentokrát nejde o žádnou církevní stavbu, ale o zcela obyčejnou vodárenskou věž, která tady na vrcholku byla postavená v roce 1927.

 

 

 

Pohled na vodojem od muzea Montmartru z rue Cortot

Mimochodem, na Montmartru najdeme kromě vodárenské věže i celou vodárenskou nádrž, tak umně maskovanou, že o ní hordy turistů, procházejících kolem, vůbec netuší. Leží hned vedle Sacré Coeur a kostela Saint-Pierre, byla dokončená v roce 1889, má kapacitu 11 000 m3 a je maskovaná starou zdí, tvořící celou jednu stranu rue Azais.

Ale zpátky k vodojemu, o kterém je dnes řeč. Stojí na vrcholku kopce v rue du Mont Cenis, jedné z nejprudších ulic Montmartru, sbíhající dolů severním svahem až k radnici 18. obvodu. Dnes je její horní část členěná několika schodišti a stojí na ní nudné činžáky z 20. a 30. let 20. století, ale před jejich postavením a úpravou ulice tady spadala prudká a křivolaká ulička mezi nakřivo postavenými ubohými domky. Dva z nich jsou dodnes tak proslulé, že i když byly zbourány v roce 1925, jsou připomínány dodnes a my se na ně teď podíváme aspoň virtuálně.

První z těchto domků stával po pravé straně nad schodištěm, které vidíme nahoře na fotce a vodárenská věž byla postavená právě v jeho zahradě. Domek byl a je dodnes známý jako dům Mimi Pinson.

 

Zhruba stejný pohled jako nahoře na fotce, dům Mimi Pinson je první vpravo

Kdo byla Mimi Pinson? Vytvořil ji v roce 1845 jako literární postavu spisovatel Alfred de Musset ve své povídce Ďábel v Paříži a je předobrazem mladých dívek, kterým se říkalo grisettky, chudých, ale veselých švadlenek, kterých byly tehdy plné pařížské ulice. Mussetova postava Mimi ožila později v písních a verších a stala se tak slavnou, že jí byla na konci 19. století lidovými pověstmi přisouzena malá mansarda v domku v rue du Mont Cenis, ve kterém údajně žila. Domku její jméno už zůstalo, i když v něm žili zcela jiní lidé – například i holandský malíř Kees Van Dongen.

Pokud budete pozorně hledat, najdete na budově, která domek nahradila, bílý sádrový reliéf domku Mimi Pinson.

 

Dům několikrát maloval i Maurice Utrillo a mnozí další malíři

 

 

 

Ten druhý dům bychom našli, pokud bychom sem přišli před sto lety, v místech dnešního vysokého domu vpravo pod schody, na rohu rue du Mont Cenis a rue Saint-Vincent, a bydlel v něm hudební skladatel Hector Berlioz. Jak je vidět, už na přelomu století na něm byla umístěná Berliozova pamětní deska – tu najdeme dodnes i na dnešním domě.

A ještě jednou Berliozův dům v roce 1914 v podání Maurice Utrilla

 

Pamětní deska na činžáku na rohu rue Mont du Cenis a rue Saint Vincent dnes

Od obyčejného vodojemu jsme se nakonec dostali do minulosti a staré podoby jedné z historických uliček Montmartru. A když už jsme se ocitli na nároží rue Saint-Vincent, příště si ji celou projdeme.

 

Montmartre, rue du Mont Cenis

 

 

Jak se tam dostat: metro Lamarck-Coulaincourt (inka 12)