Paříž pro pokročilé

Malé náměstíčko v srdci Montparnassu zdálky trochu připomíná, jak asi tato část města vypadala, než se sem v 60. a 70. letech minulého století vydali z řetězu utržení developeři, zaslepení touhou proslavit se monumentální výstavbou, kteří nechali srovnat se zemí většinu staré čtvrti kolem nádraží Montparnasse a nasázeli sem vysoké skleněné a betonové kostky. Ospalé náměstíčko, obklopené starými domy, připomíná spíše venkov a přinutí nás chvíli si sednout ve stínu stromů a rozhlédnout se.

Uprostřed parčíku stojí bronzový Chaïm Soutine (1893 – 1943), ruský malíř, který žil a tvořil celý svůj život ve Francii, který po svém příchodu do Paříže v roce 1913 bydlel na několika místech v okolí tohoto náměstí a i po smrti je stále nedaleko – na blízkém hřbitově Montparnasse. Pomník vytvořil v roce 1963 litevský rodák Arbit Blatas (1909-1999), malíř a sochař, který bydlel jen pár kroků za rohem v rue de la Gaîté.

Pokud byste se nechali zlákat vesnickým šarmem tohoto koutu Paříže, nesmíte moc zvedat hlavu…

… abyste neutrpěli šok. Nepřítel, tedy ty betonovo-skleněné obludy, číhá doslova na dohled.

Znechucení nad betonovou džunglí spraví okamžitě první otevřená brána do úzké uličky, ústící na starý dvorek (majitelé domů by už mohli vědět, že já vlezu úplně všude, a zařídit se podle toho).

Tak nějak si představuji, že to tady všude kolem mohlo dřív vypadat. Mimochodem, z té kabeláže na zdech by u nás asi ranila mrtvice každého odborníka.

Montparnasse, square Gaston Baty

Nenechte se zmást tím, že vás internetová mapa na Seznamu sice navede správně, ale potom ukáže, že se náměstí jmenuje place Joséphine Baker. Je to omyl, to leží za rohem při boulevardu Edgar Quinet.

Jak se tam dostat: metro Edgar Quinet (linka 6) nebo Montparnasse-Bienvenüe (linky 4, 6, 12, 13)