Saint-Tropez

hf
Na kalendáři květen, ale za oknem listopadová zima a déšť, do dovolené daleko, v pokoji vedle už tři týdny nemocné dítě (no, dítě… ta by mě hnala), které místo učení na maturitu polyká antibiotika, v šuplíku štos práce, k níž mám odpor už jen od podívání… zkrátka nejvhodnější chvíle na zavzpomínání na minulou dovolenou a těšení na tu novou. Co takhle podívat se zase na jih Francie? Dnes vás zavedu někam, kde to všichni tak trochu známe. Podle výskytu češtiny v ulicích nás tam spousta byla – a kdo nebyl, zná město aspoň z filmů.
Malá neznámá rybářská vesnička se v 50. letech minulého století stala vyhledávaným lázeňským městem. Nejdříve sem začali jezdit filmaři francouzské Nové vlny a právě sem se v 60. letech uchylovali představitelé hudební generace, které Francouzi říkají „jéjé“ – zpěváci, kteří ač Francouzi, přizpůsobovali svoje písně americkému vkusu (jejich čelným představitelem byl a je Johnny Hallyday, takový francouzský božský Kája). Za herci a zpěváky se sem začala stahovat francouzská i světová smetánka, která v honbě za autentickou uměleckou provensálskou atmosférou udělala z městečka předraženou rezervaci, ve které není v létě k hnutí.
No ale co se dá dělat, když už člověk na Azurové pobřeží konečně zavítá, aspoň na jeden den se tam podívat musí.
 
 
 

 


V přístavu kotví jachty, které člověku vyrazí dech – jenže nábřeží je kvůli nim lemované čumily a chodci a stánky s nejrůznějším turistickým šuntem a harampádím, kvůli kterým se nedá ani projít. Brzy jsme odtud prchli do klidnějších uliček. Ty se tady naštěstí pořád ještě dají najít.


Místy ještě tiché uličky starého města nás zavedly na kopec nad městem, kde se vypíná citadela z 15. století

 
Už jenom kvůli tomu výhledu stojí za to sem vyšplhat

 

 


No a kdo nezapomněl na četníka, ten si dole ve městě může najít starou četnickou stanici. Pro turisty ji pořád uchovávají v původním stavu.


Pokud budete mít štěstí, možná ho dokonce i potkáte.


Tento herec měl sice do Funèse daleko, ale zahrát ho uměl dobře a na rušné křižovatce v centru bavil okolojdoucí svými občas nebezpečnými kousky mezi projíždějícími auty.

 
Ten den bylo opravdu velké horko. Tak velké, že i psi nosili klobouky proti slunci.

 


Nejlepším řešením proto bylo objet záliv a rozplácnout se v písku na proslavené pláži Tahiti (ano, přesně tady se opalovala mladičká Brigitte Bardot ve filmu A bůh stvořil ženu).

Tak co, už se těšíte na dovolenou?

3 komentáře: „Saint-Tropez“

  2. avatar Neznámé Paříž pro pokročilé 21.10.2012 / 18:53

    [1]: Mě taky Saint-Tropez zklamalo, příště jedině v listopadu 🙂 Jinak na Benátky mám fígl a to přenocovat tam – ty davy jsou tam totiž jen tak cca od 9 do 19 hod, protože většina turistů tam přijede jen na jeden den. Večer a hlavně brzy ráno tam není vůbec nikdo, jen místní a turistů opravdu jen minimum. Možná by to tak fungovalo i v Saint-Tropez.

    To se mi líbí

    Odpovědět
  3. avatar Aleš Aleš 20.10.2012 / 23:35

    Saint-Tropez je moje velké trauma, skoro až jako Benátky:-)) Strašně moc jsem se sem těšil, hlavně na ty široké bulváry u moře, které jsem si bůhvíproč zafixoval z filmů, taky četnická stanice a tak vůbec… Bulváry se rozhodně nekonaly, jen to uzounké nábřeží s napresovanými jachtami, četnická stanice v dezolátním stavu, podivné uličky… Alespoň ta citadela s výhledem mi zvedla náladu 🙂 Až budu velký, tak se odstěhuju do Nice a svoje nepřátele pošlu do Saint Tropez a italských Benátek!

    To se mi líbí

    Odpovědět