Paříž pro pokročilé

Impozantní kostel Saint-Sulpice na stejnojmenném náměstí na mě vždycky působil tak ohromně a strašidelně, že jsem se ani nedivila, když si ho spisovatel Dan Brown vybral do své knihy Šifra Mistra Leonarda jako místo pro noční návštěvu zločinného mnicha Silase, který v něm hledal grál a následně vraždil. Pod 34 metrů vysokou kopulí dómu a temnými klenbami jsem se nikdy necítila dobře.

 

Kostel působí majestátně už zvenku svým průčelím s balustrádami a dvěma vysokými věžemi. Ty vypadají na první pohled stejně, ale ta pravá je nedokončená, je nižší a méně zdobená než levá. Dnešní fasáda kostela se liší od původního návrhu architekta Servandoniho, která byla jemnější a které dominoval zdobený fronton. Ten byl sražen dolů bleskem a už nikdy nebyl nahrazen.

Kostel je dlouhý 113 metrů a široký 58 metrů. Byl postavený opatstvím Saint-Germain-Des-Prés na místě, kde stával už dříve kostel z 12. století. V 16. a 17. století byl vícekrát přestavovaný a zvětšovaný a na jeho stavbě a následných úpravách se vystřídalo šest architektů. Tím prvním byl Daniel Gittard, který vytvořil návrh v typicky jezuitském stylu -jednolodní stavbu ve tvaru kříže, obklopenou bočními kaplemi, nepříliš vystupující transept s kopulí nad křížením a vysoká okna.

Zajímavé varhany z roku 1776 jsou největší a údajně i jedny z nejlepších ve Francii

 

Kapli sv. Andělů, která je první vpravo od vstupu do kostela, vyzdobil v letech 1849 – 1861 Eugène Delacroix. Tady vidíme fresku na levé straně kaple, Jakuba zápasícího s andělem.

 

I když největší hysterie kolem Šifry mistra Leonarda už pominula, velká část návštěvníků kostela hledá ze všeho nejdříve tenkou mosaznou linii, která kostel protíná napříč ze severu na jih. Je to meridián, poledník, ukazující pravé poledne.

 

Poledník půlí bílý mramorový obelisk, stojící u stěny kostela a sloužící jako gnómón. Ten tady byl vytvořen v roce 1744 astronomy z pařížské observatoře na základě žádosti místního faráře, který si přál sám přesně určovat dobu jarní rovnodennosti a tedy i velikonoc. Každý den prochází sluneční paprsek čočkou, umístěnou v okně jižního transeptu, a v závislosti na roční době se dotkne mosazné linie v různé vzdálenosti od obelisku. O jarní rovnodennosti dosahuje k destičce, vsazené do podlahy. Uf, takhle jsem to pochopila a omlouvám se za svoji primitivitu odborníkům na astronomii, kteří by na tuhle stránku náhodou zabloudili.

 

Čtvrť Odéon, Place Saint-Sulpice

 

Jak se tam dostat: Metro St. Sulpice