Dnes ještě zůstaneme v okolí stanice RER Port Royal, jen se od ní vydáme kousek dál směrem k Lucemburské zahradě. Už z dálky naši pozornost totiž upoutá budova, kterou bychom čekali spíš někde v Marákeši nebo v Tunisu.
Bližší ohledání nás moc nepoučí, musíme budovu obejít z druhé strany, až do Rue Michelet
Tam zjistíme, že to není žádná arabská madrasa, ale pobočka Sorbony, Institut umění a archeologie. Zajímavé na budově je to, že i přes svůj vzhled byla postavena až v letech 1925 – 1930, částečně dokonce i z armovaného betonu. Fasáda byla mistrovsky vyskládaná z červených cihel. Budova už pěkných pár let čeká na rekonstrukci.
Když už jsme v Rue Michelet, hned vedle si všimneme Institutu slovanských studií. Založil ho velký fanda na české dějiny a Československo vůbec, Ernest Denis (ano, to je ten chlapík, co mu v Praze komunisté zbořili nádraží). V budově institutu, který založil, zůstal zachován jeho byt i s knihovnou, ale bohužel není přístupný veřejnosti.
Přímo na protějším rohu stojí tato stará budova. Není ničím významná, jen se mi líbí.
O malý kousek dál, v uzounké proluce mezi dvěma činžáky, leží bývalý ateliér rusko-francouzského sochaře Ossipa Zadkina. Ten se narodil v roce 1890 ve Vitebsku, ale od svých dvaceti let žil a pracoval v Paříži, kde zemřel v roce 1967. Už od dvacátých let 20. století měl se svými díly úspěch, vystavoval a prodával takřka v celém světě. Mezi jeho přátele v Paříži patřili nejen sochaři a malíři jako Picasso, Matisse, Modigliani, Brancusi a Bourdelle, ale i básník Apollinaire a další umělci té doby.
Do ateliéru, který byl po smrti Zadkinovy manželky přeměněn na muzeum a ve kterém je vystavena většina jeho děl od kubismu až po abstrakci, jsem se vydala už dvakrát, ale pokaždé bylo nečekaně zavřeno. Škoda, ateliér je podle fotografií, které jsem viděla, zajímavý a má krásnou zahradu, plnou soch. Mřížkou ve vstupních vratech se mi podařilo vyfotografovat alespoň vstup do tohoto venkovského domečku.
Zadkinovy sochy můžeme vidět v Paříži na několika místech. Jednu z nich najdeme například na náměstí naproti kostela Saint-Germain-des-Prés. To už jsme se ale od metra Port-Royal vzdálili příliš daleko…
Bližší ohledání nás moc nepoučí, musíme budovu obejít z druhé strany, až do Rue Michelet
Přímo na protějším rohu stojí tato stará budova. Není ničím významná, jen se mi líbí.
Paříž pro pokročilé 
[2]: Závidím, závidím! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Do institutu umění a archeologie se chodím učit, je tam celkem pěkná knihovna!
To se mi líbíTo se mi líbí
Ah! Magnifique!Les détails de ce bâtiment… superbesBisous
To se mi líbíTo se mi líbí