Kdykoliv přijdu do okolí Place Pigalle, zůstávám stále a stále udivená tím, jak v její rušné a trochu vulgární blízkosti mohou existovat klidné oázy bydlení, s vnitřními dvory zaplněnými zelení, staré paláce s vyřezávanými starými vraty a domy s kamennými schodišti a tepaným zábradlím. Oba světy vedle sebe žijí v klidu a navzájem se neruší – snad jen obyvatelé těchto „lepších“ domů se snaží vyhnout střetu s turisty a návštěvníky vykřičených podniků, které provozují svoji pochybnou činnost jen pár kroků od jejich dveří. Proto je mnoho z těchto klidných zelených ostrůvků skryto za nepřístupnou mříží, za kterou se nikdo nedostane bez znalosti bezpečnostního kódu. Jedním z těchto míst, které si chrání svůj klid a svoji pověst, je i Avenue Frochot, výstavná krátká ulice, která vychází přímo z Place Pigalle – tedy vycházela by, kdyby nebyla maskovaná plotem a poutačem.
Ve vedlejší lékárně jsem v minulosti byla několikrát, nikdy předtím mě však nenapadlo, jaký poklad se skrývá za tímto zátiším s popelnicemi. Stačí však jen obejít blok a z malého náměstíčka, které tu tvoří Rue Massé, se nám naskytne tento pohled.
Tato klidná ulice byla postavená už jako soukromá v letech 1791 – 1870 a v průběhu doby se stala jedním ze svědků uměleckého života 19. a 20 století. Do čísla 5 se v roce 1870 po svém návratu z exilu nastěhoval Victor Hugo a v čísle 7 bydlel v letech 1850 – 1851 další proslulý spisovatel, Alexander Dumas. V čísle 15 bydlel na sklonku svého života určitou dobu malíř Toulouse-Lautrec, žil tu i August Renoir a později i jeho syn, režisér Jean Renoir, stejně jako malíř Gustave Moreau a mnoho dalších. Slavný džezový kytarista Django Reinhardt byl v ulici známý tím, že rozštípal nábytek, aby měl čím zatápět.
Nejslavnějším domem v ulici je ale číslo 1, žlutý neogotický palác s vnitřním dvorem, stojící po pravé straně hned za branou (stíní ho malý hrázděný domek správce, pokud ho chcete zahlédnout, musíte si poodstoupit až k silnici).
Podle pověsti je dům prokletý a nosí smůlu. Až do své smrti roce 1884 v něm bydlel hudební skladatel Victor Massé, který žil dlouhé roky paralyzovaný degenerativním míšním onemocněním – Charcotovou nemocí.
Na začátku 20. století dům koupil ředitel kabaretu Folies Bergères. Po jeho smrti zdědila jeho majetek jeho hospodyně, tu však brzy někdo na schodišti domu zavraždil pohrabáčem. Vrah nikdy nebyl dopaden.
V 70. letech minulého století dům koupila tehdy slavná francouzská zpěvačka bulharského původu Sylvie Vartan, manželka zpěváka Johnyho Hallydaye, nikdy se tam však nepřestěhovala a dům brzy prodala. Údajně podlehla pověrám a svého tehdy narozeného syna nechtěla vystavovat nebezpečí.
V roce 1978 napsal francouzský spisovatel a kritik Mathieu Galey ve svých novinách: „Koupil jsem si dům v Avenue Frochot. Jsem trochu nesvůj z představy, že jsem se zadlužil jen proto, abych si koupil tu gotickou hrobku“. Předtucha byla správná, Mathieu Galey zemřel v domě o osm let později na tutéž nemoc, která postihla o století dříve Victora Massé – na Charcotovu nemoc.
Legenda, pověst, prokletí, nebo nesmyslná povídačka? Jisté je, že dům je od té doby neobývaný.
Bohužel za bránu ulice se nedostanete, pokud nebudete mít štěstí, že by vás tam vzal někdo z místních obyvatel. Správce je neúprosný, je sice milý a rád si s vámi přes plot poklábosí, poradí vám, odkud je nejlépe fotit, ale dovnitř vás pustit nemůže, má prý svoje dispozice.
Když budete stát na náměstíčku před domem, vzpomeňte si na film Paříži, miluji tě. Právě tady před tepanou bránou se v povídce o Pigalle hádá krásná Fanny Ardant se svým manželem, odemyká a odchází alejí vzhůru.
Ve filmu je vidět nejen Avenue Frochot, ale také jiný zvláštní dům, který stojí hned vedle jejího ústí. Je to bývalý kabaret Le Shanghai, který nás okamžitě zaujme svými nádhernými vitrážemi.
Dům byl postavený v roce 1837 pro bohatou pařížskou buržoazii, která sem, „na venkov“ mezi vinohrady, jezdila z centra za odpočinkem a čerstvým vzduchem. V roce 1920 byl dům přeměněn na kabaret a právě v té době byly vytvořeny originální secesní vitráže, inspirované japonským malířem Hokusaiem (kterým se inspirovali i Gauguin, Van Gogh a Picasso), představujícími horu Fudji, na kterou dorážejí rozbouřené vody. V domě dnes sídlí soukromá herna.
Pokud sem zabloudíte, vyberte si spíše soumrak, kdy se uvnitř rozsvítí světla a vitráž se z denní modré změní na zlatavou.
Pigalle, Avenue Frochot, křižovatka s č. 26 v Rue Victor Massé
Paříž pro pokročilé 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.