Různé

21. obvod

hfkomentáře 3
Říkáte, co je to za nesmysl, že každý ví, že Paříž má jen 20. obvodů? To samozřejmě má, ale neznámý street artista (on tedy určitě neznámý není, jen jsem o něm nikde nenašla žádnou informaci) vytvořil i ten 21. V uličkách kolem Rue du Faubourg Saint-Antoine jsem na zdi našla tyto tabulky s názvy fiktivních ulic.
Hned ta první přinutí nezasvěcené k tomu, aby kroutili hlavou. Ten trochu zasvěcenější má před sebou teď složitý úkol vysvětlit, proč zrovna pozpátku zrcadlově obrácené písmo. Je to narážka na jeden ze slangových způsobů pařížského dialektu, takzvaný „verlan“, kterým mluví hlavně mladí lidé, většinou z určité sociální vrstvy, pocházející z chudších předměstí, kteří ve dvou a víceslabičných slovech přehazují slabiky a jednoslabičná slova rovnou čtou obráceně. Tento způsob mluvy údajně pochází z dávných dob, tvrdí se, že například filozof Voltaire si zvolil svůj pseudonym podle jména své obce Airvault, že se tento argot objevuje i ve Villonově Malém testamentu, nebo že už v díle o Tristanovi a Isoldě z 12. století je podle stejného principu vytvořená Tristanova přezdívka Tantris.
Verlan se rozšířil hlavně v 90. letech minulého století, především díky některým zpěvákům, kteří ho začali používat ve svých textech. Některé výrazy jsou dnes už běžnou součástí hovoru – můžete tak slyšet slova jako „tromé“ místo „métro“ , „meuf“ místo „femme“ (žena), „ouf“ místo „fou“ (blázen) nebo třeba „laisse béton“ místo „laisse tomber“ (něco jako vykašli se na to). Koneckonců i samotný výraz „verlan“ je obrácenou fonetickou verzí slova „l´envers“, nebo-li „obráceně“. (Ponechávám stranou fakt, že na té zdi je slovo „verlan“ foneticky zkomoleno a vytváří další slovní hříčku).

I další tabulky si hrají s jazykem, například dole je foneticky přepsáno „I love street“.
(Mimochodem, omlouvám se za kvalitu obou fotek, přesně tady mi došla baterka ve foťáku a už jsem to fotila jen mobilem).

Věřím tomu, že se v ulicích Paříže dají najít ještě další zajímavé tabulky s podobnými bláznivými nápisy. Pokud byste na ně narazili, budu ráda, když se o ně podělíte 🙂

Čtvrť Sainte-Marguerite, Rue de Candie

Wallacovy fontány – Fontaines Wallace

hf1 komentář
Zelené litinové pítko je jedním ze symbolů Paříže. Určitě jste si jich při svých procházkách po městě všimli a pravděpodobně jste také využili možnosti napít se z nich. Kde se ale tyto fontánky vzaly?
O jejich vznik a rozmístění v Paříži se postaral v 70. letech 19. století anglický sběratel umění a filantrop Sir Richard Wallace, který prosazoval myšlenku, že i chudí lidé mají právo na čistou pitnou vodu. Původní Wallacův návrh fontánky přepracoval sochař Charles-August Lebourg, který z nich vytvořil skutečné umělecké dílo. Walace jich nechal vyrobit několik desítek a ve spolupráci s pařížskou radnicí je rozmístil po městě, většinou na nárožích ulic, náměstích a v parcích, aby k nim byl dobrý přístup a aby byly viditelné z dálky.
Dnes jich ve městě zůstalo zachováno padesát šest. Téměř všechny mají původní tmavě zelenou barvu, v poslední době byly však některé přebarveny, takže při troše štěstí můžete narazit i na fontánu červenou, růžovou nebo žlutou.
 
.
 
 
Kromě modelu se čtyřmi karyatidami byl vytvořen i model se čtyřmi sloupky, dále malé sloupkové pítko (to můžeme občas ještě vidět v parcích) a dokonce i nástěnné pítko, které údajně dnes zůstalo zachováno jen jedno jediné.

 

 

 
 
 
Pítka byla ve své době součástí městského mobiliáře, vytvořeného ve stejném stylu, k němuž patří další vybavení jako kiosky, reklamní sloupy, informační panely a podobně. Ty se v této secesní podboě vyrábějí dodnes a dodnes je ve městě můžeme vidět.