

Před zámkem se na terase nad městem rozkládá francouzská zahrada. Do další, méně přísně uspořádané zahrady, která leží za zadní částí zámku, se vchází přes kovový most, připomínající barvou i stylem zahradu Clauda Moneta v Giverny.




Hned u pokladny si můžeme prohlédnout maketu zámku a potom už se vrhneme do první místnosti, která nám ukazuje, jak vypadala Paříž v době, kdy vznikalo hnutí impresionistů (mimochodem, kdybych měla možnost jako ve filmu Půlnoc v Paříži vrátit se do některé minulé doby, bylo by to právě sem, do Paříže druhé poloviny 19. století).

Uvidíme zde modely několika ulic a dokonce i průřez tehdejším domem – krámek v přízemí, byt majitele v prvním patře, další byty, které se zmenšovaly a zjednodušovaly postupně tak, jak se stoupalo do vyšších a vyšších pater, až po „chambre de bonne“ , jednoduché chudé pokojíky služek (nebo umělců) v podkroví.

Další místnosti jsou potom plné kreseb a karikatur z doby předcházející impresionismu. Další expozice se lehce dotknou pařížské Komuny a života obyčejných lidí v té době, se zvláštním zaměřením na dívky – pradlenky, švadleny, prodavačky, modelky. Nesmí chybět ani jejich garderóba.

Od pradlenek a modelek je jen krůček k dalšímu fenoménu té doby – veřejným domům a malířům, kteří zde malovali, v čele s Henri Toulouse-Lautrecem. Můžeme se s ním podívat přímo do chodby takového domu, s řadou dveří, opatřených okénkem, kterým mohla madame kontrolovat své ovečky.


V okénku se nám ovšem místo povětrných ženštin objeví známé kresby a malby, stejně jako opodál u dokořán otevřených dveří


Další záležitost, charakterizující dobu impresionismu, jsou kabarety a tančírny. Nechybí ani Aristide Bruant na svém nejslavnějším plakátu. I tady, stejně jako v ostatních expozicích, se v okamžiku, kdy někdo vstoupí dovnitř, aktivuje multimediální program – někde je to povídání, historické poznámky, někde písničky, obrazy a kresby, jinde zase promítání – a tady je to film a kankánem, který se promítá na plátno na jevišti vlevo.


Nesmí chybět ani vitrína s dobovým nádobím
Výstava nás potom žene do podzemí – a tam, kde byste v běžné kavárně čekali toalety, se najednou ocitnete na cestě na nádraží

Chodba připomíná Pont de l´Europe, pařížský most nad Gare Saint-Lazare, s typickou kovovou konstrukcí, kterou známe z obrazu impresionisty Gustava Caillebotta. V duchu tohoto obrazu je také chodba vymalovaná.



Chodba nás přivede do nádražní čekárny a tím i k historii nedělních výletů za město, kam Pařížané prchali po celotýdenní práci. Po postavení Gare Saint-Lazare přišly výlety vlakem do módy, ze které těžily výletní restaurace, rozeseté v okolí Paříže především na březích Seiny na západ od města.

Takto prý vypadaly tehdejší vagóny

Teď už jsme se dostali za město, do lesů a na louky. Promítání nám tady připomnělo malíře, kteří nejčastěji malovali venkov – kromě Renoira tady byly k vidění i Monetovy obrazy leknínů a jiných květin

Protože většina z těchto výletních míst ležela u řeky, velkou módou se stalo i veslování a koupání. Nejslavnější výletní restaurací byla La Grenouillère mezi městečky Bougival a Chatou, kterou maloval jak Monet, tak i Renoir.

Auguste Renoir

Claude Monet

Oblečky, ve kterých se tenkrát plavalo a opalovalo, dnes budí údiv i smích

Po absolvování výstavy (na kterou je nutné počítat zhruba s hodinou a půl, pokud chcete vidět opravdu všechny prezentace a promítání), nás východ vyvede rovnou do zahrady, tak si ji ještě užijeme, stejně jako výhled na město a do krajiny.


Vstupné 12 Eur, do zahrady vstup zdarma
http://www.chateaudauvers.com
Jak se tam dostat:



















































































































V tomto domě Claude Monet s celou svojí rozvětvenou rodinou bydlel
Monet maloval nejdříve v malém ateliéru přímo v domě. Když mu tam jeho dílo začalo přerůstat přes hlavu, postavil si hned vedle tento ateliér.
Když na sklonku života maloval cyklus leknínů pro pařížskou Oranžerii, ohromná plátna se mu do starého ateliéru nevešla, proto si speciálně pro tento účel nechal postavil nový a prostornější. Dnes je v něm prodejna suvenýrů.
Monetův dům, jehož zařízení si včetně nábytku a všech detailů sám navrhl, je přístupný veřejnosti, ale fotit se tam nesmí a pečlivě to kontrolují. Interiér si ale můžete prohlédnout 



Monet často maloval most i lekníny z loďky. Zřejmě to nebude ta původní, ale i tak vypadá, že tady čeká jen na něho.









Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.