Knihovna Françoise Mitterranda

Bývalý socialistický prezident François Mitterrand (byl ve funkci dvě funkční období, od roku 1981 do roku 1995, což je francouzský rekord!) trpěl tak trochu velikášstvím a záleželo mu na tom, aby po něm zůstalo něco hmatatelného. To on prosadil pyramidu na nádvoří Louvru, postavení hranatého Velkého oblouku v La Défense, dokončil přestavbu nádraží Orsay na muzeum, nechal postavit Operu Bastille, Park La Villette a Institut arabského světa. Jeho jméno nese také supermoderní knihovna, postavená na břehu Seiny na východním předměstí Paříže, která byla slavnostně otevřena 30. března 1995. Navrhl ji architekt Dominique Perrault (zajímavostí je, že předsedou komise, která projekt vybrala, byl I. P. Pei, autor pyramidy v Louvru).

Knihovna se skládá ze čtyř moderních prosklených věží ve tvaru otevřených knih, vysokých 79 metrů, stojících v rozích dřevěné platformy. Každá z věží má svoje jméno: Věž časů, Věž zákonů, Věž čísel a Věž písemnictví. Každá z věží má 7 pater kanceláří a 11 pater knihovny.

Dovnitř se dostanete bez problému i jako turisté. U vchodu sice musíte podstoupit prohlídku na nezbytném rentgenu, ale nikdo se na nic neptá. Do výpůjčních prostor už je ovšem vstup jen s placenou průkazkou.

Dvě velké haly, východní a západní, které se nacházejí pod kratší stranou pomyslného obdélníku, na jehož půdorysu knihovna stojí, jsou spojeny chodbami

Výhled z chodby do atria, v němž roste hustý les. Vzrostlé stromy sem byly při stavbě převezeny z departementu Eure z místa, kde byly původně určeny k pokácení kvůli povrchové těžbě, a zasazeny. Kupodivu se ujaly a rostou. Do atria se bohužel nesmí.

Kdesi jsem četla, že teprve po postavení prosklených světlých věží si někdo uvědomil, že knihy nesnášejí sluneční světlo a že až dodatečně byly do oken nainstalovány tyto nevzhledné béžové zábrany. Zdá se mi neuvěřitelné, že by na to nikdo nepomyslel dřív.

Bibliothèque François-Mitterrand

Čtvrť Tolbiac, Quai François-Mauriac
Otevřeno úterý-sobota 10 – 20 h, neděle 12-19 h, v pondělí zavřeno

Jak se tam dostat: Metro Bibliothèque François-Mitterrand nebo Quai de la Gare

Villa Daviel

Tip na jarní procházku daleko od centra Paříže, které už zase začínají zaplavovat turistické autobusy: přímo naproti souboru hrázděných domků, tvořících Malé Alsasko, o kterém jsem psala nedávno TADY, leží malebná úzká ulička Villa Daviel s rodinnými domky a malými předzahrádkami, které se teď probouzejí ze zimního spánku a nabízejí pohled na rozkvetlé jarní stromy, keře a květiny.

 

 

 

 

Čtvrť la Butte aux Cailles, Villa Daviel

 

 

 
Jak se tam dostat: Metro Corvisart nebo Glaciére

Manufacture des Gobelins – Manufaktura na gobelíny

Pokud budete mít po návštěvě malebné Rue Mouffetard ještě sílu na prohlídku nějaké památky, zkuste pokračovat od kostela Sv. Medarda ještě kousek po Avenue des Gobelins. Po několika minutách uvidíte po pravé straně krásně zrekonstruovanou budovu Manufaktury na gobelíny.
Když v roce 1443 přišel Jehan Gobelin z Remeše do Paříže, usadil se nejdříve v Rue Mouffetard, kde založil barvírnu vlny. Jeho šarlatově červená barva byla tak žádaná, že v krátké době zbohatl a mohl si postavit továrnu o něco níže, na břehu říčky Bièvre, kolem níž se tehdy začínaly soustředit malé barvírny a koželužny, které potřebovaly vodu na propírání a promývání svých výrobků (jak asi ta řeka musela vypadat?).
Potomci Gobelina udrželi barvírnu, která stejně jako později i celá čtvrť nesla jejich jméno, až do roku 1601, kdy ji prodali vlámským tkalcům, kteří zde z popudu krále Jindřicha IV. založili tkalcovnu koberců, které byly nazývány podle místa jejich vzniku „gobelíny“. V následujících letech se manufaktura díky podpoře Ludvíka XIV. stala „Královskou manufakturou gobelínů“, tkala koberce podle návrhů největších malířů té doby a její sláva trvala až do vypuknutí francouzské revoluce, kdy byla téměř zničena.
Její výrobu se sice v omezeném měřítku podařilo udržet, ale další ránu jí zasadila v roce 1871 Pařížská komuna, během níž byla jedna její část vypálena, a dále Haussmannova přestavba, která při stavbě bulváru ukrojila další její část.
Na začátku 20. století byla manufaktura zrekonstruována, výroba v ní obnovena a dodnes se v ní vyrábějí koberce – gobelíny – starými technikami a podle předloh těch nejlepších umělců.
42 avenue des Gobelins, 75013 Paris

Prohlídka manufaktury pouze s průvodcem, prohlídka galerie i bez průvodce
Vstupné: jen manufaktura 9 Euro, jen galerie 6 Euro, obojí dohromady 11 Euro
Otevřeno: galerie denně kromě pondělí 11 – 18 hod, každou poslední neděli v měsíci zdarma
prohlídka manufaktury úterý, středa, čtvrtek (kromě svátků) od 13.00 (délka cca 1,5 hod). Prodej vstupenek na prohlídku už od 11 hod po otevření galerie, omezený počet míst – lze rezervovat na www.fnac.com
Jak se tam dostat: metro Gobelins / bus 27, 47, 83, 9

Kolem Place l´Abbé Henocque

Rozpínavost betonových věžáků v jižní části 13. obvodu je občas přerušena nečekanými oázami klidu a malebnosti. Platí to i pro okolí place l´abbé Henocque až na samém okraji města, kde najdeme několik uliček s rodinnými domky, mezi kterými si připadáme spíš jako v Anglii, než ve Francii. Jsou to bývalé domky z dělnické kolonie, postavené na začátku minulého století. Mezi ulicemi des Peupliers, du Moulin-des-prés a Henri-Pape jsou domky dokonce stejné, protože se stavby musely držet předepsaných podmínek.
Většina uliček nese jména slavných francouzských lékařů.
 
Place l´Abbé Henocque
 
Rue Dieulafoy
 
 
Rue Dieulafoy
 
 
 
Place Jean Delay
Rue Henri Pape
Square des Peupliers
 
 
 
Square des Peupliers

Square des Peupliers
Jak se tam dostat: autobus 57 Rue Tolbiac nebo Peupliers

Cité florale – Květinové město

Názvy uliček v Cité florale připomínají pražské Zahradní město – nechybí Svlačcová, Kosatcová, Mimózová, Vistáriová, Orchidejová a další květinové ulice. Malá čtvrt malebných domečků, schoulených mezi betonovými činžáky 13. obvodu v blízkosti Univerzitního města, vznikla v roce 1928 na trojúhelníkovém pozemku, louce, která bývala pravidelně zaplavována říčkou Bièvre. Proto na něm nesměly být postaveny vysoké činžovní domy, ale jen malé rodinné domky.
Jak se tam dostat: od metra je to daleko, nejlepší je autobus 67, stanice Place de Rungis

Butte aux Cailles – Křepelčí vrch

Jen pár kroků od věžáků kolem Place d´Italie ve 13. obvodě narazíme na zvláštní tichou vesničku, která naštěstí nebyla ještě natolik objevena turisty, aby ji stihl osud Montmartru, i když si v poslední době místní stěžují, že klid už není takový, jako býval. La Butte aux Cailles, Křepelčí vrch (i když jeho název nepochází od křepelek, ale od jména prvního majitele těchto pozemků), je osázen malými domečky, které toho z historie pamatují mnoho.

P3240066

Kdysi tu byly jen špinavé uličky bez dlažby a bez osvětlení, větrné mlýny, znečištěná říčka Bièvre, domky, kde žila chudina, drobní řemeslníci, barvíři, uhlíři a tkalci. Nejslavnější érou pro tento nejvyšší pařížský kopec byla zřejmě doba Pařížské komuny, kdy zde v květnu 1871 komunardi čtyřikrát odrazili útok vojska versailleské vlády. Z té doby pochází také slavná píseň Le temps des cerises, Čas třešní, která postupem času zlidověla.
Dodnes se tady setkáme s odkazy na tuto dobu a tuto píseň.
P3240083
Le Merle moquer (Kos posměváček) z písničky
P3240084
Páteří vesničky je ulice Rue de la Butte aux Cailles, plná barů, restaurací a kaváren. Večer to tady opravdu žije.
P3240092
Centrem této malé čtvrti je Place de la Commune

P3240068

P3240093
Rue Bouot
BC
Jak se tam dostat: Metro Place d´Italie nebo Corvisart