Nádherná gotická věž, stojící v těsné blízkosti náměstí Châtelet, bývala zvonicí kostela sv. Jakuba, který byl postaven v letech 1509-1523 a zbourán v roce 1793 po Francouzské revoluci. Věž, která je vysoká 52 metrů, prošla velkou rekonstrukcí v roce 1852, kdy byla v její blízkosti stavěna Rue Rivoli.
U úpatí zvonice začínaly vždy dlouhé poutě do Santiago de Compostella, což připomíná tabulka, umístěná na věži v 60. letech, která je darem španělského státu.
Na vrcholku věže se tyčí čtyři metry vysoká socha sv. Jakuba, oblečeného jako poutník, a sochy anděla, lva, býka a orla, jako symboly evangelia.
Pod přízemními oblouky je umístěna socha filozofa, matematika a fyzika Blaise Pascala, který právě tady prováděl svoje výzkumy atmosférického tlaku. Od roku 1891 je na vrcholku věže instalována meteorologická stanice, patřící pařížské observatoři.
Place des Vosges je možná nejkrásnější pařížské náměstí. Je také druhým nejstarším ve městě. Na místě, kde se dnes rozkládá, stával do roku 1559 palác Tournelles, o jehož zbourání rozhodla královna Kateřina Medicejská poté, co se zde v turnaji smrtelně zranil její manžel král Jindřich II. (viz můj článek TADY).
Stavbu reprezentativního náměstí nařídil král Jindřich IV. v roce 1605. Náměstí s názvem Place Royale, Královské náměstí, o rozměrech 127 x 140 metrů, bylo slavnostně otevřeno v roce 1612 při příležitosti zásnub Ludvíka XIII. s Annou Rakouskou (dva roky po smrti Jindřicha IV.). Náměstí bylo postaveno podle pevně stanovených plánů o podobě domů. Všechny byly stejné, s podloubím, postavené z červených a bílých cihel, dvoupatrové, s vysokou břidlicovou střechou s dalšími dvěma vestavěnými patry. Jedinou výjimkou byl prostřední dům na jižní straně – vysoký průchozí Králův pavilon a stejný Královnin pavilon na severní straně. Všechny domy zůstaly dodnes beze změny a jejich podoba je památkově chráněna.
Během francouzské revoluce vystřídalo náměstí několik „revolučních“ názvů, ale s návratem monarchie se opět vrátilo ke svému původnímu královskému jménu. Dnešní název pochází z roku 1870, kdy bylo náměstí přejmenováno na počest francouzského departementu Vogézy.
Králův pavilon
Park, který leží uprostřed náměstí, zdobí čtyři nádherné fontány
Uprostřed náměstí stojí jezdecká socha Ludvíka XIII.
Tip 1: V č. 6, paláci Rohan-Guémené, bydlel v letech 1832-1848 Victor Hugo – dnes je tu jeho muzeum, do jehož stálých sbírek je vstup zdarma. Tip 2: Přestože se říká, že nedávno zesnulá herečka Annie Girardot bydlela na náměstí, není to tak úplně pravda. Bydlela hned za rohem, v posledním patře domu č. 4 v rue du Foin, ovšem finanční problémy ji před téměř 20 lety přinutily byt prodat.
Tip 3: Podobu náměstí převzala i nemocnice sv. Ludvíka (viz můj článekTADY), jejíž stavbu také nařídil král Jindřich IV.
Jak se tam dostat: Metro Chemin Vert, nebo Bastille, nebo St. Paul
Katedrála Notre-Dame nebude sama o sobě předmětem mého dnešního zájmu – konec konců je dobře popsána ve stovkách průvodců a přestože je nádherná, zajímá mě teď víc historie rozsáhlého prostranství, které leží před ní. Toto náměstí se od 3. září 2006 jmenuje Parvis Notre-Dame – Place Jean-Paul II na počest papeže Jana Pavla II., který zemřel rok předtím.
Ještě před Francouzskou revolucí náměstí ovšem neexistovalo – prostor před kostelem byl hustě zastavěn. Na jižní straně směrem k řece se rozkládala stará nemocnice Hôtel-Dieu, na východě ležel nalezinec a na severní straně byla hustá síť klikatých středověkých uliček s hrázděnými domy, pocházejícími z 15. století, a se třemi kostely: Saint-Denis-de la-Chartre, Saint-Landry a Sainte-Madeleine.
Z toho všeho dnes už nenajdeme nic – celá čtvrť na ostrově mezi severním a jižním břehem Seiny byla stržena v době 2. císařství v druhé polovině 19. století během přestavby Paříže baronem Haussmannem. Ten rozhodl, že místo zbořené nemocnice Hôtel-Dieu bude na severní straně vznikajícího náměstí postavena nová nemocnice (kterou tu najdete dodnes), a že prostranství zůstane nezastavěné, aby vynikla katedrála. V dlažbě náměstí před katedrálou jsou teď alespoň světlými kameny vyznačeny obrysy budov, které tam tehdy stály, i s názvy některých ulic, kostelů a domů.
Archeologický průzkum celého prostranství, který proběhl v letech 1965 – 1972, odhalil zbytky starého galsko-románského osídlení tehdejší Lutécie ze 3. století. Ty je možné si prohlédnout v podzemní kryptě, která se rozkládá pod celým náměstím, kde najdete dobře zachované fórum, lázně, amfiteátr i divadlo z dob Lutécie a další památky na architekturu a urbanistický vývoj města.
Prostor před Notre-Dame těsně před zahájením bouracích prací. Už tehdy ovšem byla centrální ulice Rue Neuve Notre-Dame výsledkem dřívějších úprav, kdy byla rozšířena na úkor několika domů.
Pohled na tuto „ulici“ dnes
Tady ležel kostel sv. Jenovéfy
Při pohledu z věže katedrály je dobře vidět světle vyznačená dispozice části tehdejší čtvrti. Zelené záhony vlevo, v místě, kde stávala nemocnice Hôtel-Dieu, ukazují rozmístění bývalých nemocničních sálů.
Na místě nemocnice byl vytvořen park, v jehož středu stojí socha Karla Velikého od sochaře Louise Rocheta z roku 1882
Před vchodem do katedrály stávala nejdříve hranice, na níž byli upalováni kacíři. Nejznámějším z nich byl bezesporu Jacques Molay, velmistr templářů, který zde zemřel 11. března 1314. Hranice byla později nahrazena šibenicí a ještě později pranýřem, od něhož se začaly měřit vzdálenosti cest ve Francii. V roce 1792 byl pranýř odstraněn a v roce 1924 byl na jeho místo vsazen medailón s nápisem „Bod nula francouzských cest“. Od tohoto místa se vypočítávají všechny silniční vzdálenosti od Paříže.
Navzdory názvu vlastně ani nejde o městečko, ale o komplex dvorků ve čtvrti Marais mezi ulicemi Rue Saint Paul, Rue de l´Ave Maria, Rue des Jardin Saint Paul e Rue Charlemagne. Najdete tam, kromě bohémské pařížské atmosféry, hlavně obchůdky se starožitostmi a uměním, galerie, kavárny a restaurace.
Paříž pro pokročilé 
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.