Kolem roku 1270 zakoupil Robert d´Artois, synovec krále Ludvíka IX. Svatého, pozemky, těsně přiléhající k hradbám Filipa Augusta ve čtvrti Svatého Eustacha, a postavil na nich skvělý palác. Ten se později různými svazky mezi rodinami stal Burgundským palácem a majetek rodiny byl rozšířen na celé okolí dnešní čtvrti Saint-Denis a Montorgueil. Poté, co vévoda Burgundský Jan Smělý nechal zavraždit svého bratrance a králova bratra Ludvíka Orleánského a způsobil tím začátek války mezi Armagnaky a Burgundskými, nechal svůj pařížský palác přestavět a v letech 1409 – 1411 zde vybudoval na tu dobu vysokou a nádhernou věž se schodištěm. Dům s věží zůstal v majetku Burgunských i po smrti Jan Smělého (byl zavražděn v roce 1419) až do první poloviny 16. století, kdy palác zchátral, upadl do zapomnění a okolní pozemky byly rozparcelovány. Palác byl rozdělen na dvě části, v jedné po určitý čas sídlila i Moliérova divadelní společnost, v 17. a 18. století v ní byl provozován kabaret, sloužila jako nájemní dům, později jako sklady, nakonec, v letech 1866-1868 při budování ulice Étienne Marcel byly zbytky paláce zbourány a zůstala zachována pouze věž, která byla přestavěna. Po rekonstrukci v letech 1991 – 1992 byla věž, poslední památka na nádherný palác Burgundských vévodů, v roce 1999 zpřístupněna veřejnosti.

Věž v roce 1782

Věž v roce 1866

Věž dnes, obklopená budovami školy

Ve věži bývají dnes pořádány výstavy především o středověku (v současné době probíhá výstava s názvem Hygiena ve středověku).

Otevřeno ve středu, sobotu a neděli od 13.30 do 18 hod

Vstupné 5 Euro

Tour Jean Sans Peur

Čtvrť Montorgueil, 20 rue Etienne Marcel

Jak se tam dostat: Metro Etienne Marcel nebo Rambuteau

Dnes ještě zůstaneme ve čtvrti Montorgueil. Ve spleti úzkých uliček můžeme narazit i na budovu, na které je instalováno toto umělecké dílo s názvem Zeď větrů. Vytvořil ho francouzský umělec Pierre Comte v roce 1974. Kinetické dílo se skládá z dvanácti řad vždy pěti plechových panelů v různých barvách, které se otáčejí kolem své osy podle toho, jak fouká vítr. Vždycky mě tady napadne, jestli bydlení v blízkosti tohoto obřího větrníku sebou nenese problémy s hlukem nebo vibracemi. Kdo ví?

 

 

 

 

 

 

Čtvrť Montorgueil, křižovatka Rue Dissoubs a Rue Sant-Sauveur

 

Jak se tam dostat: Metro Étienne Marcel nebo Réaumur-Sébastopol

Na pěší zóně, kam vás dnes pozvu, žádné význačné památky nehledejte. Ulice Montorgueil je páteří stejnojmenné čtvrti, která je v centru Paříže výjimkou – tvoří totiž zónu, kam se nedostanou auta (kromě zásobovacích samozřejmě) a kde se žije na ulici. Je to jedna z nejpříjemnějších částí Paříže, plná restaurací, kaváren, bister a barů. Jedna moje kamarádka ji nazvala „Žrací ulice“, což je víc než výstižné. Kromě kaváren a restaurací tady najdete i spoustu obchodů s potravinami, více či méně specializovaných, ve kterých seženete cokoliv vás jen napadne. Jejich složení bylo dříve ovlivněno blízkostí staré tržnice Les Halles – do bister a restaurací v této ulici se stahovali prodejci i nakupující.

 

Rue Montorgueil začíná hned za kostelem sv. Eustacha u Les Halles – stačí vyjet z metra po schodišti směrem ke kostelu (klobouk dolů, pokud se trefíte na ten správný východ, mně se to tady ještě nikdy nepodařilo napoprvé).

V lesklých stěnách moderní budovy Les Halles se tady odrážejí staré domy čtvrti Montorgueil. Čtvrť mají v oblibě takzvaní noví „bobos“, třicátníci, kteří dělají kariéru především v počítačových firmách, kterých je v okolí plno, a kteří se tady zastavují jak ráno cestou do práce na snídani, tak i v poledne na oběd – nemluvě o večeru, kdy to tady opravdu žije.

Z rue Réaumur se do ulice vstupuje touto kovanou bránou

 

 

Restaurace L’Escargot-Montorgueil, kterou najdete v čísle 38, byla založena v roce 1875. Vývěsní štít s velkým zlatým šnekem pochází z roku 1900.

 

 

Starých a zajímavých vývěsních štítů v ulici najdete spoustu…

 

 

 

Restaurace Au Rocher de Cancale – U skály v Cancalu – má trochu omšelé průčelí, jak se ostatně na starou bretonskou hospodu z roku 1846 sluší. Město Cancale v Bretani je proslulé svými ústřicemi – proto tady připravují především mořské plody. Od jednoho pařížského blogera jsem se dozvěděla, že to byla oblíbená Balzacova restaurace.

 

V ulici ovšem nejsou jen samé restaurace. Toto staré železářství je toho důkazem.

 

V ulici dokonce najdeme i staré sídlo Socialististické strany. V prezidentských volbách v roce 2007 si toto místo za svůj hlavní stan zvolila Ségolène Royal, protikandidátka Nicolase Sarkozyho.

 

Čtvrť Montorgueil, Rue Montorgueil

 

Jak se tam dostat: Metro Les Halles nebo Etienne Marcel nebo Sentier

 

 

Dnes zůstaneme ještě v blízkosti Passage de l´Ancre, do které jsem vás pozvala minule. Před Haussmannovou přestavbou města tato pasáž vedla v místech, kde dnes najdeme rušnou křižovatku Boulevardu Sébastopol a Rue Turbigo, až do míst, kde na ni navazovala další pasáž – ta, kterou vám ukážu dnes. Jmenuje se Bourg – l´Abbé (možná by se to dalo přeložit jako Opatovo městečko, zkrátka Opatovice, ty máme přece taky), postavil ji architekt Auguste Lusson v roce 1828 a dnes z její nádhery zbyl jen pouhý odlesk. Najdete v ní pár obchodů se starými rytinami, starožitnostmi a dekoracemi, ale většinou slouží jen jako rychlá zkratka a málokdo se v ní zastaví. Ústí do rue Saint-Denis, kde na ni navazuje další z pasáží této čtvrti, Passage du Grand-Cerf. O ní zas až někdy příště.

 

Vstup z Rue Palestro je zdoben dvěma karyatidami, vytvořenými sochařem Aimé Milletem, které představují obchod a průmysl. Ve štítu nad portálem je zobrazen úl – symbol obchodní činnosti (na fotce ale bohužel moc vidět není…).

 

Zatímco pohled do pasáže z rue Palestro nám odhalí hodiny pod stropem…

 

… pohled z druhé strany nabízí krásný barometr.

 

 

Pasáž má zakulacený skleněný strop, na rozdíl od většiny ostatních pasáží, vytvořených ve stejné době, které ho mají sedlově složený ze dvou rovných skleněných ploch.

 

Passage du Bourg-l’Abbé
Čtvrť Bonne Nouvelle, 3 rue de Palestro nebo 120 rue Saint-Denis

 

Jak se tam dostat: Metro Réaumur-Sébastopol

Galerie Vivienne, 2. obvod, čtvrť Bourse, vchody z 4 rue des Petits Champs, 5-7 rue de la Banque a 6 rue Vivienne

Pravý břeh Paříže býval prošpikovaný krytými pasážemi, především v 9. a 2. obvodu, v okolí velkých bulvárů a divadelních a kabaretních sálů. Pasáže začaly vznikat na konci 18. století jako ochrana před počasím a hlavně před blátem, prachem a zápachem na nedokonale vydlážděných ulicích. Kryté pasáže se okamžitě staly módou, byly luxusně dekorované, plné kaváren, restaurací a drahých obchodů, lidé se sem chodili procházet, setkávat a ukazovat se. Většina pasáží zanikla při modernizaci a bourání domů, kterými procházely, ale některé z nich se podařilo zachránit. Z původních více než 150 (kolem roku 1850) jich v současné době v Paříži zůstalo 19 a slouží nejen jako zkratka mezi ulicemi, ale také jako místo setkávání, nákupů a odpočinku.

Jednou z nejstarších pasáží je i Passage des Panoramas, která spojuje Boulevard Montmartre s úzkou ulicí Rue Saint Marc a ústí i do Rue Montmartre a Rue Vivienne.

V roce 1799 nechal americký průmyslník Thayer postavit na bulváru Montmartre dvě kulaté věže, v kterých instaloval otočná panoramata Paříže a Rennes, ohromné fresky, které pokrývaly celé zdi těchto věží. Tyto obrazy se staly okamžitě atrakcí a Pařížané se hrnuli, aby si je prohlédli, proto Thayer nechal v roce 1800 postavit krytou pasáž, která k nim usnadňovala přístup od Královského paláce. Později byla k této pasáži připojena i další ramena – Galerie Feydeau, Galerie des Varietés a Galerie de Montmartre – a především divadlo Théâtre des Varietés.

Passage des Panoramas byla první pasáží, kde bylo v roce 1816 instalováno plynové osvětlení. Obě věže s freskami byly sice zbořeny v roce 1831, když o ně lidé ztratili zájem, ale pasáž zůstala zachována a ve 20. století byla rozšířena o část, přiléhající k Rue St. Marc.

Dnes v pasáži najdete především restaurace a kavárny, ale i antikvariáty a obchody se starými známkami a pohlednicemi a další obchody a umělecké dílny.

Pohled na věže na Boulevardu Montmartre v roce 1800

Vstup do pasáže od Boulevardu Montmartre

V pasáži zůstala zachována původní dlažba i s reklamou rytce Sterna – jeho dílnu najdete v pasáži dodnes.

Vstup směrem od Rue St. Marc

V Galerie des Varietés je vchod do administrativní části Théâtre des Varietés a vchod pro umělce

Zastřešení Galerie Feydeau dnes připomíná spíš dílnu – toto rameno pasáže je poměrně zanedbané…

… a přijdou si v něm na své spíš umělci z kabaretu, kteří si tady můžou koupit vybavení na scénu

Passage des Panoramas, vchody z 11 Boulevard Montmartre, 10 Rue St. Marc,

158 Rue Montmartre, 38 Rue Vivienne

Otevřeno denně od 6 do 24 hod

Jak se tam dostat: Metro Grands Boulevards

Ano, já vím, že jsem psala, že sem nebudu uvádět turistické atrakce. Opera Garnier se svojí centrální polohou a mohutností mezi takové profláknuté památky sice patří, ale protože je její interiér i exteriér natolik kýčovitě krásný, určitě tady má taky svoje místo.

Základní kámen Opery byl položen po dlouhých diskuzích a přípravách v roce 1862, slavnostně otevřena byla Opera v roce 1875, tedy v době Druhého císařství. Stavbu navrhl architekt Charles Garnier, po němž nese jméno. Architektonický styl je typický pro dobu Napoleona III. Fasáda je zdobena mnoha zajímavými sochami, k nejznámějším z nich patří socha Tanec podle J. B. Carpeauxe (originál je vystaven v muzeu d´Orsay, na fasádě je kopie od P. Belmonda). Vnitřní výzdoba je velmi bohatá, zlacení, nástěnné malby, štuky, sochy, obrazy. Veliký křišťálový lustr váží šest tun. Strop Opery vyzdobil v roce 1964 Marc Chagall.

Do hlediště se vejde 2200 diváků, jeviště je relativně dost velké, vejde se sem až 450 účinkujících. Velké Foyer, které je možné během prohlídky Opery navštívit, je dekorováno mramorem v několika barvách. Součástí prohlídky Opery je i malé muzeum s bustami slavných hudebníků a s kostýmy z některých význačných představení a knihovna.

K tomu, abyste Operu navštívili, není zapotřebí vstupenka na představení (těžko se shání, stojí se na ně fronty a cena slušné vstupenky se pohybuje od 100 do 180 Euro). Téměř každý den v době od 10 do 17 hodin, s výjimkou mimořádných událostí, je možné si Operu volně prohlédnout. Vstup je z Rue Scribe.

První patro

Strop, který navrhl Marc Chagall

Vstupné: 9 Euro

Otevřeno: denně od 9 do 17 hod

Jak se tam dostat: Metro Opéra