Paříž pro pokročilé

Dioráma je iluzivní malovaná scéna, která se díky své třírozměrnosti snaží vyvolat dojem skutečnosti. Většinou jde o malbu, kombinovanou s reálnými nebo kašírovanými předměty. Takové malé dioráma máme nebo jsme v dětství měli doma všichni ve formě papírového betlému, kde byly před malovaným pozadím rozmístěny hliněné nebo papírové figurky. O trochu větší dioramata pak můžeme vidět i v Praze – na Výstavišti je to Maroldova Bitva u Lipan nebo v bludišti na Petříně Boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě.

Vynálezcem tohoto typu iluzivní malby byl Louis Daguerre, původně malíř a divadelní dekoratér. Při svých pokusech s iluzivní malbou a optickými vlastnostmi světla se od dioramat dostal k práci na heliografii, následně k vynálezu daguerrotypie a o něco později i fotografie.

Jedno z jeho původních zachovalých dioramat najdeme nedaleko Paříže v malém kostelíku Saint-Gervais Saint-Protais v městečku Bry-sur-Marne.

Louis Daguerre, který v Bry-sur-Marne žil od roku 1840, se díky svému přátelství se starostou a místním farářem podílel na výzdobě tehdy rekonstruovaného kostela, kde byl pověřen vytvořením jednoho ze svých dioramat. Ve výklenku za oltářem, který byl ke kostelu kvůli jeho práci přistavěn, tak vytvořil iluzivní malbu gotické katedrály, která v divácích vyvolává pocit, že stísněný prostor kostelíku pokračuje lodí mnohem většího církevního prostoru. Přes pět metrů široké a šest metrů vysoké plátno je zasazeno do okolních stěn, pomalovaných Daguerrem ve stejném stylu tak, aby napomáhaly iluzi.

Daguerrovo dílo bylo odhaleno po šesti měsících prací 19. června 1842, v den svátku obou svatých, kterým je kostel zasvěcen. Nezvyklý obraz přitahoval davy diváků a proslavil obec široko daleko. Díky tomu byl Daguerre v následujícím roce zvolen do městské rady, kde zasedal až do své smrti v roce 1851. Je pohřben na místním hřbitově.

Dnešní podoba dioramatu vychází z jeho renovace před deseti lety. V průběhu 19. a 20. století byl totiž kostel několikrát vymalován, a to včetně stěn kolem Daguerrovy malby, kde na původním kašírovaném mramoru našli restaurátoři sedm vrstev novějších přemaleb. V souladu s původním stavem byla také vytvořena nová drapérie kolem malby. Kvůli stavebním zásahům ze začátku 20. století se však nepodařilo obnovit kulaté okénko nad dioramatem, které ho nasvěcovalo přirozeným světlem.

Bohužel při mé návštěvě nefungovalo osvětlení, které malbu nasvěcuje dnes a vyzdvihuje tak její přednosti (běžně je zhasnuto a rozsvítíte si sami vypínačem, který najdete po levé straně u vstupu do kostela). Proto pozornost přitahovaly spíš bočním sluncem osvícené vitráže z 19. století, znázorňující některé svaté.

Kostel Saint-Gervais Saint-Protais sice vznikl už ve 13. století, ale po dlouhá staletí šlo jen o malou kapli pánů z Bry, kteří zde byli pohřbíváni. Jeho dnešní podoba pochází z přestavby v 18. století a z dalších úprav v 19. století, kdy vzniklo i dioráma. Od roku 1913 jsou kostel i dioráma památkově chráněné.

Hned naproti kostelu s Daguerrovou malbou najdeme velký, zdí ohrazený park s názvem Villa Daguerre. Jde o bývalou Daguerrovu vilu, kterou koupil po svém příchodu do města v roce 1840 a kde se svojí rodinou žil a kde zemřel. V hlavní vile, která v uzavřeném areálu stála, si zařídil rodinné bydlení, zatímco v budově, stojící u vchodu do parku a sloužící jako stáje a stodola, si v prvním patře zařídil ateliér a fotografickou laboratoř s temnou komorou, kde prováděl své fotografické pokusy. Nechal také kompletně upravit zahradu a z dvacet metrů vysokého holubníku si vytvořil vyhlídkovou věž.

Po jeho smrti jeho žena vilu prodala jeptiškám řádu svaté Klotildy, které v ní zřídily hospic pro přestárlé sestry. Při bojích v roce 1870 byly domy vypáleny, později je však obnovila a dostavěla nadace, do jejíchž rukou se dostaly a která v nich provozovala nejdříve hospic a později sirotčinec až do roku 2010. Od té doby je celé bývalé Daguerrovo vlastnictví v rukou obce, která sice zpřístupnila park, ale vila je prozatím uzavřená.

Park přiléhá k náměstí, které – jak jinak – nese také Daguerrovo jméno. Hned za ním najdete nájezd na most přes Marnu s hezkým výhledem na oba břehy se zakotvenými loděmi. Pokud byste po silnici, navazující na most, jeli stále rovně, dostali byste se po necelých čtyřech kilometrech k nejvýchodnějšímu cípu parku Bois de Vincennes.

Uprostřed place Daguerre stojí pomník s bystou slavného vynálezce. Přímo na náměstí je také zastávka autobusu 120, kterým jsem se odtud vydala na další místo v okolí, které jsem už dlouho chtěla vidět, a kam jsem kvůli jeho pověsti do té doby neměla odvahu zajet. Spolu se tam podíváme hned příště.

Église Saint-Gervais Saint-Protais, Bry-sur-Marne, 1 rue du Four

Jak se tam dostat: RER A, zastávka Bry-sur-Marne.

Od nádraží vede avenue Georges Clemenceau, která vás přivede kolem místního zámku ze 17. století (patří církevní kongregaci, která v něm provozuje školu, ale okolní park s oranžerií je přístupný) do Grande rue Charles de Gaulle, která je hlavní ulicí starého jádra městečka. Na jejím konci uvidíte po pravé straně místní radnici a naproti věž kostela Saint-Gervais Saint-Protais.

Pokud byste se chtěli podívat na Daguerrův hrob, tak hřbitov leží hned při cestě z nádraží na opačné straně kolejí. Já jsem o tom, že je tam Daguerre pohřbený, nejdříve nevěděla, takže jsem tam nešla.

Vstup do Villy Daguerre najdete buď po schodech z rue Daguerre nebo branou z čísla 4 rue du 136ème de Ligne