Z rue Vieille du Temple vybíhá v její první polovině poblíž rue de Rivoli uzounká slepá ulička, vroubená starými obchody, kavárnami a restauracemi. Je plná zeleně a přitáhne pohled kolemjdoucího turisty od prvního okamžiku.
Ulička vznikla na konci 19. století na místě paláce Hôtel del l´Effiat – Le Peletier. Dům se dvorem a zahradou, pocházející ze středověku, prošel během století mnoha úpravami a často měnil majitele, až se z něj v 19. století stal nájemní dům s padesáti nájemníky a několika obchody a dílnami. Poslední majitel, kterým byla tzv. pozemková společnost (dnes bychom řekli developerská), ho v roce 1882 nechal zbourat, rozparceloval rozlehlý pozemek a s ohledem na jeho velikost nechal vystavět tuto uličku s osmi domy na každé straně (aby se tam vešlo víc domů a tím i víc plochy, na které se dalo vydělat, samozřejmě).
Basreliéfy z fasády původního paláce jsou dnes umístěny v Louvru, jeho fotografie těsně před zbouráním najdeme zase v Musée Carnavalet nebo v Historické knihovně.
Uličku uzavírá mohutná zeď se zabudovanou starou fontánou, která místu dodává na malebnosti. Když se pozorně podíváte na fotografii, uvidíte ve výšce ve zdi zakrytý otvor – tam si před časem nájemník domu za zdí z ničeho nic proboural okno, které navíc opatřil mřížemi, které silně připomínaly vězeňské okénko (přesvědčit se o tom můžete TADY). Pod tlakem úřadů a hlavně památkářů ho musel zakrýt, ale k zazdění ho zatím nikdo ještě nedokázal přinutit.
Dvířky po pravé straně fontány se dá údajně projít přes dvory do kolmé rue des Écouffes. Píšu údajně, protože jsem ještě neměla příležitost to prozkoumat – ani jednou jsem ta dvířka ještě nenašla otevřená.
V rue du Trésor sice leží několik bister a kaváren, ze kterých stojí za zdůraznění hlavně Les Philosophes hned na rohu uličky, ale přesto vás chci upozornit ještě na další dvě. Hned za rohem v rue Vieille du Temple leží naproti sobě dva autentické podniky, které pamatují Paříž dávných let. Ta se zelenými výlohami se jmenuje Au petit fer à cheval. Důvod názvu je jasný na první pohled – je to kvůli jeho barovému pultu ve tvaru podkovy. Historické bistro má kromě starého zinkového baru i další zachovalé původní vybavení – mozaikovou podlahu, barové židle, potažené červenou koženkou, secesní lustr, nádražní hodiny ve výšce nad pultem, telefon z 50. let a baterii lahví s nejrůznějším alkoholem. Podnik pro sotva dvacet lidí nabízí jednoduchou a typickou francouzskou kuchyni, od cibulačky až po konfitovanou kachnu.
Naproti tomu La belle Hortense na opačné straně ulice se pyšní názvem „cave – bar littéraire“, který přesně vystihuje její zaměření. Zatímco v přední části u barového pultu můžete ochutnávat vína z místní nabídky, v zadní části se ocitnete mezi regály s knihami. Kromě toho zde můžete často objevit i komorní výstavy, nejčastěji fotografií.
Paříž pro pokročilé 