Paříž pro pokročilé

To betonové monstrum, rozkročené pod Montmartrem na roku boulevardu Rochechouart a rue des Martyrs, jste určitě všichni už viděli. Nedá se přehlédnout. Kde se ale tady na křižovatce mezi historickými stavbami vzalo? Co a kdy se tady stalo, že se pro tuto stavbu uvolnil tak velký pozemek? Pro odpověď si musíme zajít až do sedmdesátých let devatenáctého století.

Na místě dnešní stavby kdysi stával jeden z nejslavnějších cirkusů Francie – Cirkus Médrano, ve kterém se setkávala akrobacie s uměním, klauni s malíři a Pařížané se zázrakem. Historie cirkusu začíná v roce 1873, kdy zde belgický jezdec a podnikatel Ferdinand Beert, známý pod přezdívkou Fernando, po letech kočování se šapitó položil základy pro pevný cirkusový stánek, který nazval Cirque Fernando.

Cirkus se otevřel o dva roky později a stal se okamžitě dominantou Montmartru – nejen jako místo zábavy, ale i jako kulturní fenomén. Nebyl jen populární atrakcí pro široké publikum – stal se také inspirací mnoha výtvarníků. V hledišti sedávali se svými skicáky umělci jako Henri de Toulouse-Lautrec, Edgar Degas, Pierre-Auguste Renoir a později také Pablo Picasso, Fernand Léger a další, kteří zde zachycovali kouzlo pohybu, dramatu a emocí v manéži.

V roce 1897 přebírá cirkus do rukou slavný klaun Germain Médrano, který se stává jeho novým majitelem. Pod jeho vedením cirkus nejen mění název, ale také získává novou energii a přitažlivost. Po jeho smrti v roce 1912 přebírá řízení jeho rodina, později především jeho syn Jérôme Médrano, který cirkus rozšiřuje jak z hlediska stavebního, tak i personálu a programu. V meziválečném období zažívá Cirkus Médrano své největší období slávy. Vystupovali zde legendární klauni a artisti a v hledišti se dál mísili umělci, intelektuálové a pařížská bohéma.

Od třicátých let dvacátého století však začíná tlak ze strany konkurenčního Cirkusu Bouglione, který měl své stálé sídlo ve slavném Cirque d’Hiver. Rodina Bouglione byla podnikatelsky silnější a v 50. letech využila majetkové spory kolem Médrana k tomu, aby získala budovu i značku pod svou kontrolu. Jérôme Médrano sice svedl o budoucnost cirkusu právní bitvy, ale Bouglione postupně převzali nad budovou i samotným cirkusem správu a v roce 1963 se jim podařilo původní vedení rodiny Médrano zcela vytlačit.

Současně se však pod vlivem nových kulturních příležitostí ve městě a s tím souvisejícího úbytku diváků přestalo dařit i cirkusu Bouglione a po několika neúspěšných pokusech o zachování provozu byla jeho představení ukončena. Zchátralá cirkusová budova byla zbourána v roce 1973, v letech pompidouovského stavebního rozmachu, kdy hrál hlavní roli zisk a stavební spekulace, na které doplatilo i mnoho dalších cenných pařížských budov. Stalo se tak jen pár týdnů před tím, než by budova cirkusu dovršila sta let a mohla by být prohlášena za kulturní památku, což by ji pravděpodobně zachránilo.

Se zánikem cirkusu Médrano zmizel i kus pařížské kulturní historie. Na jejím místě dnes stojí naddimenzovaná betonová stavba, která po svém dokončení dostala název „Le Bouglione“. Cirkusovou minulost zde připomíná už jen velká malba s cirkusovou tématikou na zdi podél rue des Martyrs a od roku 2023 i pamětní deska v hale budovy.

Značka „Cirque Médrano“ z francouzské cirkusové scény ale nakonec úplně nezmizela. V roce 1987 ji oživil francouzský podnikatel Raoul Gibault, který poskládal nový soubor, který dnes působí jako putovní cirkus a pod názvem „Cirque Médrano“ cestuje po celé Francii a Evropě. Ačkoliv už nemá žádnou přímou spojitost s původním pařížským Médranem, nese alespoň jméno, které připomíná jeho slavnou minulost.

9. obvod, 63 boulevard de Rochechouart