Stačí zmáčknout kliku jedněch ze dvou nenápadných šedých oprýskaných dveří v dlouhé nízké budově za první zatáčkou rue Lepic na Montmartru a vejít do nízké kryté pasáže. Uvnitř vás pravděpodobně nejdřív uvítá černý kocour a oslintá mazlivý francouzský buldoček jednoho z nájemníků, ale potom už se můžete rozhlížet po starých barevných obchůdcích kolem. Ty ovšem už dávno neslouží ke svému původnímu účelu. Už tady nenajdete ani řeznictví, ani mlékárnu, ani textilní galanterii nebo obchodníka s barvami, ale spíš ateliéry umělců a dílny řemeslníků, především těch, kteří se zabývají renovací starého nábytku, výrobou jeho replik, rámováním obrazů nebo písmomalířstvím.
Tento kout původního a lokálního života na Montmartru stojí za návštěvu, i když je to samozřejmě místo k návštěvě spíše pro zaujatého samotáře, v žádném případě pro hromadné turistické výpravy, protože řemeslníky a umělce, kteří tady pracují, sice potěší pozdrav a úsměv, ale už ne dlouhé okukování nebo hluk.
A pokud máte podle mých fotek pocit, se tam nic neděje a nikdo tam nepracuje, je to tím, že jsem tam byla tentokrát v pátek pozdě odpoledne, kdy už bylo skoro všechno zavřené.
Pasáž je otevřená pouze v pracovní dny a v pracovní hodiny.
Nízká dlouhá budova byla v minulosti malou tržnicí – takovým předchůdcem nákupního centra. Zatímco z obchodů uvnitř jsou dnes dílny, ty, do kterých se vstupuje z ulice, si pořád ještě zachovaly svůj komerční ráz. Kromě kadeřníka, výroby klíčů, prodejny drůbeže nebo vína tady najdete i prostory Little big galerie, která se zabývá především současnou fotografií a kde se vždycky ráda zastavím.
A když už tady budete, nezapomeňte se podívat do oken v třetím patře protějšího domu číslo 54, kde bydlel u svého bratra Thea Vincent van Gogh po svém prvním příjezdu do Paříže v roce 1886. Připomíná to i pamětní deska na domě.
18. obvod, 45 rue Lepic
Paříž pro pokročilé 