Paříž pro pokročilé

Pařížská starostka to často pro svou politiku a akčnost schytává ze všech stran. Jedna z věcí, které se jí však nedají upřít, je její vytrvalost při proměně města tak, aby bylo přívětivější pro obyvatele. Kromě zrušení dopravy na některých dříve rušných tepnách v centru, jako jsou nábřežní komunikace, kde vznikly pěší a odpočinkové zóny, nebo v rue de Rivoli, kam už smí jen veřejná doprava a cyklisté, se zasloužila také o transformaci hlavních velkých náměstí, které dříve sloužily prakticky jen jako kruhové objezdy pro automobilovou dopravu, zatímco chodci na nich málem neměli ani šanci přejít. Jak je vidět na předchozím odkazu s vizualizacemi těchto transformací, začalo to na place de la Nation, kde byla několikaproudová kruhová silnice zúžena na dva pruhy a takto získaný prostor byl osázen stromy. Následovalo šest dalších velkých náměstí – place d´Italie, place de la Bastille, place Gambetta, place du Panthéon, place des Fêtes a place de la Madeleine. Následovala celá řada dalších úprav, ozeleňování veřejných prostorů a vytváření tzv. „školních“ ulic, kde je nyní úplně nebo částečně vyloučen provoz. V současné době probíhá velká rekonstrukce náměstí před Hôtel de Ville, kde se velká vydlážděná plocha mění na les. No dobře, spíše na lesík, ale pořád to bude příjemnější, než ta nudná prázdná dlažba předtím.

Stejným procesem prošla i place de Catalogne, velké kruhové náměstí za nádražím Montparnasse, které bylo vytvořeno v rámci urbanistického projektu po zbourání staré montparnasské čtvrti v 70. letech minulého století a po postavení několika obytných a kancelářských bloků podle projektu slavného katalánského architekta Ricarda Bofilla. Náměstí bylo tehdy kompletně vyasfaltováno a osazeno velkou centrální fontánou, představovanou mohutným kulatým kamenným blokem, po kterém stékala voda (pokud náhodou fungovala). Původní myšlenka byla zřejmě dobrá, ale provedení zklamalo – na velké kamenné a asfaltové ploše nebylo nic zajímavého, fontána byla od chodníků odříznutá projíždějícími auty a v létě zde bylo k nevydržení, protože celý prostor sálal i v noci horkem.

Loni prošlo náměstí rekonstrukcí. Při ní byla doprava svedena do jedné části, kterou jen projíždí, místo aby kroužila kolem dokola. Fontána byla odstraněna spolu s asfaltem a v takto získaném prostoru město vysázelo stromy a provedlo parkové úpravy se záhony, lavičkami a fontánkami. Jak to dopadlo, vidíte sami.

Změna se mi líbí a připadá mi povedená. Samozřejmě se objevují hlasy, které projekt kritizují. Prý se v lesíku zdržují divné existence a kdoví co se tam vlastně děje. Trochu pravdy na tom možná bude, už jen kvůli tomu, že Bofillovy stavby jsou užívány jako sociální bydlení se všemi problémy, které to s sebou nese, na druhou stranu však na náměstí sídlí i luxusní hotel a spousta kanceláří, takže policie tady jedná účinněji a častěji.

Poprvé jsem si tady na terase jedné z kaváren dala kávu – předtím jsem neviděla žádný důvod, proč se tady zdržovat. Znovu jsem si také prošla Bofillovy bytové komplexy u přilehlého náměstí place Slimane Azem, které jsme tady už v minulosti taky viděli a které tvoří place de Seoul a place de l´Amphithéâtre, a také kostel se zvláštním názvem Notre-Dame-du-Travail, do kterého se podíváme hned příště.