Paříž pro pokročilé

Radnice 18. obvodu leží mimo veškeré turistické trasy až na druhé straně kopce Montmartru. Je typickým příkladem architektury druhé poloviny 19. století a odráží tehdejší styl Haussmannovy transformace Paříže. Její stavba byla zahájená v roce 1888, poté, co byla v roce 1860 tehdejší obec Montmartre připojená k Paříži, a trvala až do roku 1905. Zvenčí připomíná desítky dalších radnic, rozesetých po celém městě a jeho okolí, ale uvnitř se odlišuje neobvykle bohatou výzdobou, dvěma monumentálními schodišti a prosklenou střechou dvorany, která sahá do výšky přes tři podlaží.

První monumentální dvouramenné schodiště nás po červeném koberci přivede k oddací síni. Nebývá vždy otevřená, ale minule jsem měla poprvé štěstí – právě skončil obřad a poté, co se svatebčané vyhrnuli ven, jsem měla možnost nakouknout dovnitř a rychle si prohlédnout jak vitrážová okna, tak nádherné několikaramenné lustry a malířskou výzdobu jak na čelní stěně, tak v úzkých pruzích po celém obvodu sálu, kde jsou zobrazena nejznámější místa Montmartru, jako rue de l’Abreuvoir, rue Saint-Rustique, rue des Saules nebo Moulin de la Galette, tak jak vypadaly na konci 19. století.

Z prvního patra se od obřadní síně podíváme do dvorany s dalším dvouramenným schodištěm. Nad dvoranou se klene nebývale vysoká prosklená střecha, nesená odvážnou kovovou konstrukcí, která připomíná zastřešení pařížských krytých pasáží nebo tržnic. Vysvětlení je jednoduché – architekt Vercollier, který radnici navrhoval, byl žákem Victora Baltharda, který postavil v polovině 19. století, kromě jiného, i dvanáct kovových hal dnes už neexistující pařížské tržnice – slavné břicho Paříže.

Nad schodištěm s tepaným zábradlím leží slavnostní sál. Za širokým průčelím jeho předsálí se skrývá hlavní důvod, proč vám interiér radnice vůbec ukazuji.

Jak už vidíme zvenčí přes prosklené dveře, na obou protilehlých zdech tady visí dvě velká plátna. Namaloval je montmartreský rodák a jeden z nejvýznamnějších malířů 20. století Maurice Utrillo. Syn malířky Suzanne Valadon se narodil v roce 1883 a proslavil se především obrazy, které zachycují ulice Montmartru a každodenní život v této čtvrti, jejíž atmosféru uměl dokonale vystihnout. Je to vidět i na jednom z pláten, které malíř sám velkým písmem v rohu pojmenoval „Montmartre“ a které zachycuje vršek kopce s bazilikou Sacré-Coeur a jedním z typických větrných mlýnů. Druhé plátno naopak zobrazuje nábřeží Seiny s Eiffelovkou v pozadí.

Legenda říká, že obrazy daroval radnici sám malíř, když neměl na zaplacení daní.

Poslední radniční zajímavost vám neukážu, i když bych ráda, ale sama jsem to štěstí ještě neměla – radnice má jako jediná v celé zemi v podzemí vinný sklípek, ve kterém jsou skladovány láhve s veškerým výnosem montmartreské vinice (ročně je jich prý kolem dvou tisíc).

Radnice je veřejně přístupná, nikdo vás nezastaví a není čeho se bát, ale na rozdíl od minulosti teď sál s obrazy (říkají mu Salle Utrillo) není běžně otevřený. Zatímco před deseti lety, když jsem tam byla poprvé, mi jen bezstarostně řekli: „Běžte se tam klidně podívat a až budete odcházet, tak za sebou jen zavřete dveře“, bylo teď zamčeno a ani úředník, který šel zrovna kolem, mi nedokázal pomoci. Na informacích v přízemí jsem se pak dozvěděla, že největší šance prohlédnout si obrazy je v sobotu dopoledne, kdy prý bývá sál většinou otevřený.

18. obvod, 1 place Jules Joffrin