Jedním z nejkrásnějších měst v dosahu jednodenního výletu z Paříže je Auxerre, burgundské město ležící na poloviční cestě mezi Paříží a Dijonem. Rozkládá se na malém vrchu nad řekou Yonne a první, co vám vyrazí dech, jsou výhledy, které se nabízejí přes řeku na město. Středověké centrum s původními hrázděnými domy stojí za procházku, kterou vás provedou, stejně jako v nedalekém Sens, mosazné medailony v dlažbě. Tady jsou s podobiznou kadeta Roussela, královského husara z Auxerre z konce 18. století, připomínaného v lidové písni. Díky medailonům s jeho tváří se dá městem cestovat zpátky v čase a prostoru, od opatství Saint-Germain a katedrály Saint-Etienne, a ponořit se do barevného světa v historické čtvrti kolem Hodinové věže, kde čas plyne pomalu v rytmu slunečních a měsíčních ručiček. No a kdo má čas, může také objevovat burgundské vinné sklepy.
Katedrála Saint-Etienne, jejíž historie začíná v 5. století, prošla v průběhu staletí řadou událostí, které vedly k její podobě tak, jak ji najdeme dnes. Stavba, pozoruhodná nejen pro svoji historii, mimořádnou sochařskou a kamenickou výzdobu a nádherné vitráže, je mistrovským dílem gotického umění.
Současný chrám je už pátou církevní stavbou na tomtéž místě. Dnešní katedrála tak stojí na pozůstatcích předchozích čtyř románských svatostánků. Stavba byla zahájena v roce 1220 po požáru, který město zcela zpustošil, a dokončena v roce 1550.
Tři portály v průčelí jsou bohatě vyzdobeny sochařskými vyobrazeními z bible, pocházejícími z doby mezi 13. a 15. stoletím. Zatímco tympanon středního portálu je zasvěcen Poslednímu soudu, levý představuje korunování Panny Marie a Krista a pravý, který je nejstarší, zobrazuje epizody ze života Krista a Jana Křtitele. Všechny tři portály jsou lemovány basreliéfy s biblickými výjevy, na nichž mají světci většinou usekané hlavy. Není to, jako to často bývá, pozůstatek Francouzské revoluce, ale mají je na svědomí již huguenoti z doby náboženských válek od 16. století.
Nahoře vidíme pohled do interiéru chrámu. Vitráže, zachované v chóru jako nejstarší části katedrály, pocházejí ze 13. až 15. století. Zobrazují většinou výjevy ze života mučedníků a svatých, ale také Stvoření a Inkarnaci. I když byly mnohokrát poškozeny, hlavně v 16. století během náboženských válek, díky renovaci v 19. a 20. století si zachovaly svoji středověkou krásu.
Od katedrály se úzkými středověkými uličkami dostaneme do severní části historického jádra města, k opatství Saint-Germain, které leží na malém vrcholku nad řekou Yonne. Jako by nestačilo ohromení z katedrály – tady se ještě prohloubí a znásobí.
Nahoře vidíme starou čtvrť mezi katedrálou a opatstvím, dole pohled přes řeku na opatství a chór jeho chrámu.
Klášterní komplex založila už Clotilde, druhá manželka krále Clovise, v 5. století jako poctu svatému Germainu z Auxerre, který zde byl pohřben v roce 448. Klášter se svým chrámem, zasvěceným svatému Mořici, sloužil jako nekropole biskupů z Auxerre a v 9. století se stal centrem prestižní náboženské školy a později i karolínské renesance. Klášter byl od roku 725 sídlem benediktinského řádu a v době jeho největší slávy zde žilo více než šest set mnichů.
Dnes slouží celý areál jako muzeum. V bývalých mnišských kolejích sídlí muzeum umění a historie a dočasné výstavy oživují toto místo po celý rok.
Areál opatství je poměrně dobře zachován a zrekonstruován. Jeho počátky sice sahají do 5. století, ale nejstarší dochované části pocházejí z 9. století. Jedná se o karolinské krypty, umístěné pod opatským kostelem. Dodnes se v nich nachází sarkofág svatého Germaina a také soubor nástěnných maleb z 9. století, považovaných za nejstarší nástěnné fresky ve Francii. Klášterní budovy mají různorodou architekturu, o čemž svědčí kapitulní síň z 12. století, sklep ze 14. století nebo křížová chodba z 18. století. V průběhu staletí bylo totiž opatství několikrát cílem vandalů, kteří se ho pokoušeli zničit. Nejhůře se zde zapsali v 16. století huguenoti a následně revolucionáři po roce 1789.
Dnešní podoba opatského kostela, zasvěceného svatému Mořici, pochází až z poloviny 19. století. Krátce předtím byla totiž zcela zničena původní románská stavba, ze které dnes zůstala jen jedna z věží. Podzemní část staré románská lodi byla předmětem archeologických vykopávek a v kryptě jsou zpřístupněny výsledky tohoto výzkumu.
Vitráže v chóru pocházejí z 19. století. Stejně jako opatská kolej, i kostel je součástí muzea. Jsou v něm kromě obměňujících se modernějších uměleckých děl umístěny i exponáty, pocházející z jiných kostelů, včetně cenných kamenných polychromovaných soch z 15. a 16. století.
Vlevo nahoře svatý Denis, svírající svoji uťatou hlavu, kterou si nesl z Paříže na sever až do míst, která jsou dnes po něm pojmenována, a kde dnes stojí katedrála, která je mu zasvěcená. Vpravo Ecce Homo – zobrazení zbičovaného Krista. Dole pak svatý Martin, římský voják, který ve 4. století evangelizoval Burgundsko. Socha zobrazuje okamžik, kdy mečem rozťal svůj plášť, aby jednu polovinu daroval žebrákovi.
Na průčelí opatského kostela stojí padesát tři metry vysoká románská věž, zasvěcená svatému Janovi. V minulosti stála na druhé straně průčelí symetricky věž svatého Mořice, která se však nedochovala. Věž je na západním průčelí zdobena kamennými vlysy z 11. století.
Přímo ve středu mimořádně dobře zachovaného historického centra s velkým množstvím pestrých hrázděných domů, stojí další auxerreská pamětihodnost – Hodinová věž. Má kulatý půdorys a pochází z 16. století, stojí však na starověkých galsko-římských základech. Věž přiléhá k jihovýchodní straně Pařížské brány, nad kterou jsou umístěny astronomické hodiny. Číselník hodin je zobrazen na obou stranách brány. Je rozdělen do dvakrát dvanácti částí, přičemž hodiny jsou označeny římskými číslicemi od I do XII a půlhodiny kosočtverci. Zvláštností hodin je to, že ukazují jak sluneční čas, tak i lunární, a také fáze měsíce. Jejich mechanismus pochází z roku 1483.
Hodinová věž je vstupem do historického jádra, soustředěného kolem place de l´Hôtel de Ville. Právě v okolí tohoto náměstí najdeme ty nejhezčí domy, ale také nejživější společenský život v kavárnách a restauracích.
V Auxerre jsem se zdržela jen necelý den, během kterého jsem sice stihla vidět ty nejdůležitější památky, ale klidně bych si dokázala představit, že tu strávím mnohem víc času. Město se svými šestnácti stoletími historie má co nabídnout. Koho nezajímá historie, může se procházet kolem řeky, kde jsou krásně upravená nábřeží. No a pak jsou tady ty burgundské vinné sklepy, samozřejmě.
Teoreticky se dá návštěva Auxerre spojit s návštěvou Sens. Leží od sebe jen necelých šedesát kilometrů a spojuje je s Paříží stejná železniční trať, ale podle mě by to byla škoda – obě města jsou tak půvabná, že si zaslouží svůj prostor a čas na jejich poznávání.
Jak se tam dostat: vlakem z nádraží Paris Bercy, cesta trvá asi hodinu a půl
Paříž pro pokročilé 