Paříž pro pokročilé

Jen půl hodiny vlakem z Gare de l´Est leží na řece Marně padesátitisícové městečko Meaux s bohatou historií, sahající až někam k počátku našeho letopočtu. Není proto divu, že je v něm celá řada zachovalých památek na různé historické etapy a události. Mě sem zavedla především moje záliba v církevních stavbách, to jsem ovšem netušila, kolik dalšího je toho tady ještě k objevování.

Nejvýznamnější památkou v Meaux je katedrála Saint-Étienne. Její stavba byla sice započata už v první polovině 12. století a proto patří do skupiny prvních gotických katedrál ve Francii, dokončena byla však až o čtyři století později – stavba se zdržela a protáhla hlavně kvůli Stoleté válce a následné anglické okupaci města. Její nejstarší částí je chór a nízká robustní věž, která se nad ní tyčí, zatímco pět lodí, transept, boční kaple a tři mohutné portály pocházejí z následujících postupných dostaveb, četných přestaveb a oprav po vpádech při lidových bouřích na konci 14. století nebo po vyplenění huguenoty v roce 1562.

Hlavními lákadly, které sem přitahují turisty, je nejen její výzdoba a hrobka známého a všude ve městě připomínaného biskupa Bossueta, ale také prosvětlený interiér, nezvykle jasný na dobu svého vzniku. Světlo sem proniká dvěma řadami úzkých a vysokých oken, z velké části osazených vitrážemi, a odráží se od světlého kamene, ze kterého je chrám postaven.

Ze dvou původně plánovaných věží byla dokončena jen ta severní. Měří šedesát metrů. Jižní věž nebyla nikdy dokončena a byla jen provizorně vytvořena ze dřeva, aby v ní bylo možné umístit zvony. Nakonec to tak zůstalo až do dneška. Kvůli její barvě se jí říká černá věž.

Přímo ke katedrále přiléhá bývalý biskupský palác, dříve se soukromými zahradami. Ty jsou dnes veřejným parkem a nesou jméno už zmíněného biskupa (a spisovatele) Jacquese-Bénigne Bossueta, který v Meaux působil v druhé polovině 17. století. Zahrady jsou nádherné, rozdělené do čtyř částí s malým bazénkem s fontánou uprostřed. V jejich zadní části najdeme krátké stromořadí s romantickými kouty, vybavenými kamennými lavičkami.

Město bylo v minulosti obehnáno hradbami s vodním příkopem, který byl vytvořen svedením řeky podél hradeb. V jejich místech dnes vede okružní bulvár, jen v severní části zůstala jedna jejich část zachována. První římsko-galské hradby města, vybudované mezi 3. a 5. stoletím, byly v 15. století rozšířeny a navýšeny. Část hradeb se vyhnula demolici v 18. století proto, že zahrady biskupského paláce dosahovaly dříve až přímo k nim a světská městská moc tehdy neměla právo s nimi nakládat. Proto zůstaly prakticky nedotčeny až dodnes, kdy se pracuje na jejich rekonstrukci.

Za hradbami narazíme na náměstí s pomníkem obětem války, ale protože tady historické jádro končí, vrátíme se raději do centra do úzkých středověkých uliček. Centrum není velké, takže se dá od hradeb až k řece projít asi za čtvrt hodiny. I když se ztratíte v uličkách, určitě zbyde čas i na návštěvu některého sýrařského obchodu, protože tady jsme v regionu Brie, kde se vyrábí jeden z nejznámějších francouzských sýrů. Všude to tady připomínají a na jednom ze dvorů biskupského paláce, kde sídlí také turistická informační kancelář, mají dokonce i Maison du Brie de Meaux s muzeem sýra a prodejnou.

Město však není jen katedrála, ale také několik dalších kostelů a památek. Některé z nich nejsou v dobrém stavu. Například tento portál vlevo, pocházející z 15. století, který zbyl z kostela sv. Kryštofa, zbouraného v 2. polovině 19. století, je sice zasazený do novějšího domu, ale stále čeká na spásu v podobě opravy. Podobných staveb, hlavně historických domů, obehnaných lešením, je ve městě víc. Město v současné době rozjíždí záchranný plán, kterému říká Marshallův, z něhož by měly být hrazeny opravy a restaurování historických částí města. Vpravo je zadní část biskupského paláce.

No a samozřejmě se dá dostat i na dvorky, nádvoří a do tajných uliček.

Meaux leží v ohybu řeky Marny a zatímco ze strany historického jádra je řeka téměř nepřístupná, oddělená od města silnicí a zábradlím na nábřežní zdi, za mostem se dostanete se do příjemného parku, vedoucího podél vody k přístavišti. V této části města za řekou už žádnou velkou historii nečekejte, je tu sice stará tržnice, ale ta teď slouží jako parkoviště.

U Meaux se v září 1914 odehrála tzv. bitva na Marně, první z řady dalších, ke kterým v tomto kraji došlo. Hodně to tady v okolí připomínají a vzniklo tu několik památníků 1. světové války. Přímo v Meaux stojí moderní Musée de la Grande Guerre, které připomíná nejen bitvy, které se tu odehrály, ale celou válku. Muzeum leží asi čtyři kilometry od centra a měl by tam jezdit přímo od nádraží speciální autobus, snad dokonce i zdarma. Další podrobnosti nemám, až tam jsem tentokrát nedošla.

Do Meaux vede z Paříže cyklostezka podél kanálu Ourcq – to je ten, co vytéká z Bassin de la Villette, protíná napříč Parc de la Villette a pak přes Pantin míří ven z Paříže. Nemám s tím sice vůbec zkušenost, ale podle mapy i článků ta trasa pro sportovce vypadá zajímavě, až mě skoro mrzí, že pravděpodobnost, že bych někdy jela v Paříži (ehm, i kdekoliv jinde) na kole, se blíží nule.

Jak se tam dostat: vlak Transilien z Gare de l´Est jede skoro každých 15-20 minut. Pokud máte Navigo, jízdné je v ceně.