13. července 1842 se vydal jednatřicetiletý princ Ferdinand-Filip Orleánský, nejstarší syn krále Ludvíka-Filipa, z Tuilerijského paláce do zámku v Neuilly, aby navštívil svou matku, královnu Marii-Amélii. Když dorazil k Porte Maillot, koně jeho kočáru se splašili, princ vypadl z převrženého kočáru a o dlažbu si prorazil lebku. V bezvědomí byl převezen do nejbližšího domu, kde během odpoledne zemřel, obklopen svou rodinou.
Princ byl pohřben v královské kapli v Dreux, která sloužila jako nekropole Orleánských, ale král Ludvík-Filip se rozhodl, že nechá přímo na místě úmrtí svého syna a dědice postavit pamětní kapli. Odkoupil kupecký dům u Porte Maillot, do kterého byl zraněný princ přenesen a kde zemřel, nechal ho zbořit a na jeho místě jeho architekti naplánovali základy budoucí kaple. Základní kámen byl položen jen pět týdnů od nehody.
Kapli, která byla původně zasvěcená svatému Ferdinandovi a až o rok později změnila svůj název na kapli Panny Marie Soucitné, byla postavena podle plánů architekta Pierra Fontaina ve tvaru kříže v novobyzantském stylu, připomínajícím starověké hrobky. Vitráže, jejichž kartony jsou vystaveny v Louvru, navrhl Dominique Ingres, a zobrazení světci mají tváře členů královské rodiny.
Během prusko-francouzské války v roce 1870 hrozilo kapli zničení, protože se ocitla v zóně, která měla zůstat kvůli očekávaným bojům bez zástavby. Zachránil ji generál François de Chabaud-Latour, bývalý důstojník vévody Orléanského, ale její přístavby byly zničeny, aby se usnadnila vojenská obrana Paříže.
V roce 1928 byla kaple zapsána na seznam památek. Při výstavbě pařížského okruhu byla v roce 1968 na základě rozhodnutí ministra André Malrauxe posunuta o sto metrů a kámen po kameni přenesena na dnešní místo u Porte des Ternes. Stojí tady nenápadně za plotem v malém parčíku, z jedné strany lemovaná boulevardem Pershing a z druhé několikaproudovým periferikem. Je využívána především španělskou komunitou.
17. obvod, place du Général-Kœnig
Paříž pro pokročilé 