Z normandských pobřežních městeček, které jsem letos navštívila, se mi asi nejvíc líbilo v Honfleur. Město i přes svoji polohu u ústí Seiny do moře hned naproti Le Hâvru zůstalo v minulém století jako zázrakem ušetřeno válečného bombardování a osvícená městská správa v něm dokázala uchovat svědky jeho bohaté minulosti, která z něj dnes dělá jedno z nejnavštěvovanějších měst ve Francii. Přesto tady není takový turistický masakr jako v Étretatu a město žije i s turisty v poměrně dobré symbióze.
Při procházce městem objevujete autenticitu a kouzlo jeho dlážděných ulic, hrázděných fasád, stále další a další spleti malebných uliček a úzkých domů pokrytých břidlicí, malých obchůdků a typických restaurací, rozložených kolem starého přístaviště, které vzniklo kolem mořského zálivu, vnikajícího hluboko do krajiny. Průmyslový přístav leží až za kopcem naproti přístavu v Le Hâvru a nijak neruší klid ve městě.
Dlouhá a relativně úzká pláž není součástí města, jako je tomu v nedalekém Deauville a Trouville, protože leží až za přírodní rezervací, která dělí město od moře. Za jeden den se proto všechno stihnout nedá. Co ale určitě stihnete, je historické centrum.
Kromě dalších zajímavostí má město i muzeum malíře a místního rodáka Eugèna Boudina (1824-1898). Ten byl jedním z prvních francouzských malířů, kteří zobrazovali krajinu v plenéru mimo ateliér. Zachycoval nejen normandskou krajinu, ale především mořské břehy a námořní výjevy a je považován za jednoho z předchůdců impresionismu – přestože patřil k předchozí generaci, účastnil se jejich výstav a konec konců se traduje, že právě on přivedl o dvacet let mladšího Clauda Moneta ke krajinářství.
Eugène Boudin, na obou plátnech je přístav v Honfleur
Muzeum v Honfleur bylo založeno už v roce 1869. Původně sídlilo v bývalé kapli augustiánského řádu, k níž byly kolem roku 1920 díky příspěvkům mecenášů přistavěny další budovy. Boudinovo jméno nese muzeum až od roku 1960. K dalším rozšířením pak došlo v 80. a 90. letech minulého století, tak, jak byly dále rozšiřovány sbírky. Ty se neomezují jen na Eugèna Boudina, kterému jsou v muzeu věnovány dva sály, ale i na další malíře jeho generace i pozdějších generací .
Muzeum Eugèna Boudina leží v nejstarší části města. Právě tady, za dřevěným kostelem Sainte-Cathérine a ve svahu kolem rue de l´Homme de Bois a rue Haute stojí ty nejkrásnější hrázděné domy. V jednom z těch nejstarších najdete muzeum, věnované dalšímu známému rodáku Eriku Satie. Hudební skladatel, spisovatel a malíř se v tomto domě narodil v roce 1866. Originální umělec byl známou postavou na Montmartru, žil se Suzanne Valadon a přátelil se a spolupracoval s celou řadou významných umělců – počínaje Picassem, přes Deraina a Braqua až po Jeana Cocteaua, a v hudbě ovlivnil tak prestižní umělce jako Debussy, Ravel nebo Stravinskij.
Ve městě určitě nepřehlédnete ani místní mediatéku – od roku 1977 sídlí přímo v centru pár desítek metrů od přístaviště v budově bývalého penzionátu církevní koleje Notre-Dame, která byla doplněna odvážnou skleněnou konstrukcí čítárny. Při práci tak máte pocit, že sedíte přímo na ulici mezi lidmi. Při troše diskrétnosti se dá bez problému podívat dovnitř.
Pokud byste nejeli autem, dostanete se do Honfleur s jedním přestupem. Buď můžete jet vlakem z Paris Saint-Lazare do Le Hâvru a potom autobusem (ten odjíždí přímo od vlakového nádraží), nebo vlakem opět z Paris Saint-Lazare do Trouville-Deauville a potom také autobusem. V obou případech trvá cesta kolem tří hodin.
Paříž pro pokročilé 