V ulicích pod Montmartrem, ohraničených na jihu rue Saint-Lazare, která spojuje kostely Sainte-Trinité a Notre Dame de Lorette, a na severu boulevardem de Clichy, začala vznikat na začátku 19. století nová čtvrť, jejíž architektura byla ovlivněna tehdejší módou antiky. Svoje sídla si tady začali stavět nejen bohatí podnikatelé, ale žila i docházela sem především celá řada umělců doby romantismu, ať už spisovatelé (z těch nejznámějších Dumas otec, Zola, Gautier nebo bratři Goncourtové, ale také George Sandová), hudebníci (Bizet, Berliotz, Gounod a po určitou dobu i Chopin), i sochaři a malíři (Delacroix, Géricault nebo Vernet). Bujel tady bohatý společenský a umělecký život, jehož součástí byly i slavné herečky z blízkých divadel a kabaretů.
Čtvrť tak rychle získala svoji přezdívku „Nové Athény“, jednak proto, že velká část tehdejších staveb byla postavena v módním neoklasicistním slohu s antickými prvky, ale především proto, že svým intelektuálním životem připomínala antický athénský ruch.
Jedním z uměleckých center se zde tehdy stal uzavřený komplex, složený z několika dvorů, v nichž vyrostly neoklasicistní budovy s luxusními apartmány, který dostal název Square d´Orléans na počest krále Ludvíka-Filipa Orleánského. Žili a scházeli se tady ti nejvýznamnější umělci první poloviny 19. století, doby, kdy tato čtvrť prožívala svůj umělecký rozmach, jako byl Alexandre Dumas otec, hudebníci Liszt, Rossini, Chopin a Berlioz, docházel sem Delacroix, Musset, Victor Hugo, Heinrich Heine nebo také Turgeněv.
Jádrem celého komplexu je prostřední rozlehlý dvůr s kašnou a magnóliemi uprostřed. Je vroubený vysokými bílými domy, postavenými v roce 1829 v anglickém stylu anglickým architektem Edwardem Crésy. V čísle 2, které vidíme na fotografiích dole, bydlel Alexandre Dumas s herečkou Mélanie Serres a jejich dětmi. Zůstal tady sice jen dva roky, přesto se jeho krátký pobyt stal nezapomenutelným – 30. března 1833 tady uspořádal při příležitosti karnevalu ples, který měl překonat ten, který pořádal král v paláci Tuileries. Ples se konal nejen v jeho bytě, ale i v bytech sousedů a zúčastnilo se ho sedm set umělců z celé Paříže. Vypilo se přes pět set lahví šampaňského, tři sta lahví burgundského a tři sta lahví bordeaux a objednanému jídlu vévodily desítky kilogramů lososa a dalších delikates. Dekorace namaloval sám Delacroix.
V čísle 10 bydlel v době svého pařížského pobytu Paganini, jeho připomínka zde však chybí, na rozdíl od dalších slavných obyvatel, kteří zde mají umístěnou pamětní tabulku. Je to především číslo 5, kde bydlela George Sandová se svým synem Mauricem. Ta právě tady prožila svůj bouřlivý vztah s Fréderikem Chopinem, který bydlel v čísle 9.
Z původního bytu George Sandové nezbylo vůbec nic. V prvním patře, kde byl umístěný, jsou dnes kanceláře. Nahoře je vstupní hala jejího domu, která je podobná jako u všech ostatních budov – v souladu s venkovní architekturou je i interiér very british s příkrými úzkými schody, krémovými stěnami, temně zelenými zárubněmi, výtahy a dveřmi a s rudými koberci.
Dnes v domech sídlí kromě šťastných majitelů a nájemníků bytů i různé umělecké agentury, Svaz hudebních skladatelů a autorů, reklamní agentury a další podobné firmy. Díky tomu jsou velká vrata v pracovní dny a v pracovní době neustále otevřená a je možné se bez problému dostat dovnitř.
9. obvod, 80 rue Taitbout
Paříž pro pokročilé 