Městečko Marly-le-Roi, ležící na kopci mezi meandrem Seiny a zámkem ve Versailles, je výchozím bodem procházky, během které uvidíme kousek historie královské rodiny v období po roce 1682, kdy Ludvík XIV. přestěhoval královský dvůr z Louvru do Versailles. Členové královské rodiny a významné šlechtické rody a ostatní dvořané tehdy zaplavili okolní krajinu a začali zde skupovat a přestavovat zámky, statky i celá města a budovat svoje sídla tak, aby posílili svoji prestiž blízkostí královského zámku. Sám Ludvík XIV. si v okolí Versailles nechal postavit několik dalších loveckých zámečků, letních sídel a zámků pro kratochvíli. Jedním z nich bylo i panství v Marly, po jehož stopách se dnes vydáme.
Městečko Marly původně patřilo šlechtickému rodu Montmorency, od kterého ho Ludvík XIV. odkoupil v roce 1676, aby si zde nechal postavil malý lovecký zámek, kam by se z Versailles mohl uchylovat za zábavou a odpočinkem. Stavbou byl pověřen slavný a osvědčený architekt Jules Hardouin-Mansart. Zámek byl obklopen parkem a rozlehlou zahradou s mnoha vodními plochami a vodotrysky, kterou navrhl další slavný Ludvíkův architekt André Le-Nôtre.
Do půdorysu nevelké budovy se vešla jen čtyři apartmá, soustředěná kolem centrálního kruhového sálu. Jedno z apartmá patřilo králi, druhé jeho milence (a po smrti královny i tajné manželce) Madame de Maintenon, třetí královu bratru Philippovi Orleánskému a čtvrté Philippově manželce. Hostům pak bylo vyhrazeno dvanáct malých pavilonů, které lemovaly centrální vodní plochu. Vzhledem k tomu, že byl zámek oproti Versailles mnohem menší, platilo pravidlo, že na něm nesmí být více než sto hostů najednou. Mezi členy královského dvora proto vládla nesmírná rivalita a současně doprošování se o to, kdo z nich bude ten šťastný a bude moci Ludvíka doprovázet na tak prestižní místo.
Jako mnoho dalších královských sídel, i Marly bylo ihned po Francouzské revoluci v roce 1789 vypleněno a částečně pobořeno. Už nikdy se z toho nevzpamatovalo a po chabých pokusech na začátku 19. století o záchranu novým majitelem, který si zde zřídil přádelnu, která následně zkrachovala, byl zámek v roce 1811 zbořen a materiál rozprodán.
Od roku 1936 začala obnova parku, který byl více než sto let opuštěn. Z bývalého zámku se podařilo zachránit několik fragmentů architektury, dvě tři původní vedlejší budovy a především bohatou sochařskou výzdobu, jejíž originály, alespoň ty, které nebyly zničeny, byly po Francouzské revoluci odvezeny do Paříže, v čele s dvojicí koní z carrarského mramoru, kterou vytvořil sochař Guillaume Coustou a která zdobila spodní část parku v místech, kde bylo napajedlo pro koně. Tyto sochy koní byly v Paříži nejdříve umístěny na place de la Concorde a dnes jsou v Louvru.
Na konci roku 2003 bylo celé panství zapsáno jako historická památka. Do června 2009 bylo spravováno prezidentskou kanceláří, přičemž jedna z původních zachovalých budov v parku sloužila jako letní sídlo prezidenta republiky. Dnes panství spadá pod versailleský zámek.
Zatímco ze zámku nezbylo téměř nic, městečko si svoji krásu uchovalo, jak můžeme vidět poté, co vystoupíme z vlaku na malém roztomilém nádraží. Alejí se vydáme nahoru do kopce a už cestou můžeme obdivovat staré vily podél silnice i v bočních uličkách. Rue Alexandre Dumas nás přivede až do historického jádra, těsně pod kostel Saint-Vigor, kde se kříží s Grande rue, hlavní ulicí starého města. Trochu to tam připomíná Provence, trochu líné lázeňské městečko v Normandii a určitě se vám tam bude líbit.
Za jedněmi do široka otevřenými vraty v Grande rue najdeme malý parčík, pojmenovaný po Aristidu Maillolovi. Slavný sochař, který má sice své muzeum v Paříži, ale dlouhá léta žil a pracoval v Marly, má však s tímto parčíkem společné jen jméno – jeho bývalý dům a ateliér se nachází na opačném konci města, v sousedství staré městské prádelny. V jeho domě dnes žije čtyřiadevadesátiletý Hugues Aufray, jeden z nejslavnějších francouzských zpěváků minulé generace, jehož nejznámější píseň budou všichni pamětníci znát (a možná ho těsně před revolucí i viděli zpívat v Lucerně).
V nejvyšším bodě městečka stojí kostel Saint-Vigor a Saint-Etienne. Nechal ho postavit Ludvík XIV. v roce 1688 na místě původního kostelíku z 11. století. Architekt Hardouin-Mansart se při jeho návrhu inspiroval svým předchozím dílem, kostelem Panny Marie ve Versailles.
Nedaleko kostela se pak nachází jeden z bočních vchodů do zámeckého parku. Podoba parku pochází z rekonstrukce a revitalizace celého areálu v 80. letech minulého století.
Cesta parkem nás povede kolem domu, kterému se říká Pavillon de Marly a který pochází z konce 18. století. V roce 1879 se stal letním sídlem tehdejšího prezidenta republiky Mac Mahona, který sem prý často jezdil, stejně jako následující prezidenti, včetně generála de Gaulla ve 40. letech minulého století. Dům se dá údajně navštívit, ale při mé návštěvě byl zavřený, tak snad budete mít víc štěstí.
Po chvilce chůze se pak dostaneme přímo doprostřed parku, do míst, kde stával zámek. Celá plocha je osázena kopiemi soch, které v parku a v jeho vodních nádržích stávaly. Obrysy bývalého zámku jsou na zemi vyznačené zvýšenými obrubníky.
Na opěrné zdi, která celý prostor kolem bývalého zámku ukončuje západním směrem, jsou vystaveny kopie historických plánů zámeckého areálu. Vede odtud široká cesta, která bývala hlavním přístupem do zámku, kterým přijížděly kočáry. Zámek stojí pod svahem, proto je cesta zahloubená a poměrně prudce se svažuje. Stoupání nás přivede k hlavní bráně parku, přímo do prostoru, kde bývalo seřadiště královského vojska.
Ještě než celý areál opustíme, zastavíme se těsně před branou u nízkého domku s trojúhelníkovým štítem. Ten dříve sloužil pro potřeby akvaduktu, který sem přiváděl vodu z údolí za pomoci Machine de Marly, o které jsem psala minule. Právě tady, kousek od brány zámku, akvadukt končil. O něco výš nad branou ležely tři vodní rezervoáry, do kterých byla přiváděna voda z akvaduktu. Jeden z nich byste našli dodnes v areálu parku sotva pár minut chůze z tohoto místa, druhý je pak naproti za silnicí (dostat se až k nim ale nedá, jsou funkční a proto dobře chráněné). Třetí nádrž ležela trochu stranou směrem k Versailles, poblíž vojenské pevnosti z konce 19. století s děsivým názvem Pekelná díra, a dnes je zasypaná.
V domku dnes sídlí Musée du Domaine de Marly-le-Roi, ve kterém jsou vystaveny sbírky, týkající se historie bývalého panství Marly. Muzeum bylo na tomto místě otevřeno v roce 1982, ale základy sbírek existují už od roku 1930, kdy byla založena archeologická, historická a umělecká společnost Le vieux Marly, která začala shromažďovat předměty, připomínající slavnou historii města. Od roku 1934 je vystavovala na různých místech, až nakonec díky spojení s vedlejším městem Louveciennes a za podpory radnic obou měst získalo muzeum tuto stavbu.
Exponáty muzea by se daly rozdělit zhruba do tří skupin. Jednak je to vše, co se týká panství Marly, to znamená spousta zobrazení a maket zámku a parku z různých časových období, několik pozůstatků fasády a dalších stavebních prvků, zachráněných ze zbořeniště, a pár předmětů, které prokazatelně pocházejí ze zámku. Do druhé skupiny patří exponáty, které připomínají královskou rodinu, především období Ludvíka XIV. Najdeme tady nejen portréty členů královské rodiny, ale také dokumenty, předměty a další důkazy o tom, jak tehdy vypadal život u dvora.
Třetí část prezentuje Machine de Marly a její vznik a fungování – několik velkých maket a modelů samotného stroje, některé součásti původního vodního potrubí a spoustu vyobrazení samotného stroje, celého průběhu vodovodu, plánky, mapy a kresby.
Kdybyste se mě zeptali, jestli stojí za to utratit těch pár euro vstupného, tak za mě ano – muzeum je hezky vybavené a pro milovníky historie zajímavé. Je otevřeno od středy do neděle od 14 do 18 hod.
Památky na královskou rodinu jsou umístěny v podzemních sálech. Dominuje jim portrét Ludvíka XIV. od Hyacinta Rigauda z roku 1730, kolem kterého jsou rozmístěny portréty dalších členů rodiny. V ostatních místnostech pak najdeme různé kusy nábytku, nádobí, zbraně a další předměty z doby Ludvíka XIV., které však většinou pocházejí z jiných sídel krále a členů jeho rodiny.
Za branou zámku, tzv. Grille Royale, končí město Marly-le-Roi a začíná Louveciennes. Tam budeme pokračovat dál, ale protože je to ještě dlouhá cesta, tak až příště.
A nakonec plánek s vyznačením dnešní trasy:
Jak se tam dostat: vlakem L z Gare Saint-Lazare (nebo také z La Défense) do Marly-le-Roi
Paříž pro pokročilé 