Paříž pro pokročilé

Čtyři a půl kilometru dlouhý vodní kanál, vybudovaný ve východní části Paříže na začátku 19. století z rozhodnutí Napoleona Bonaparte, který tím chtěl vyřešit problém s pitnou vodou a následně i se špatnými hygienickými podmínkami ve městě, byl slavnostně otevřen v roce 1825 a po dlouhé roky představoval nejen zdroj pitné i užitkové vody, ale také významnou dopravní tepnu této části města.

Splavnost kanálu byla vyřešena zdymadly, časem se však ukázalo, že je nutno zajistit i prostupnost napříč okolní čtvrtí, kterou kanál rozděloval na dvě části. Postupně bylo proto mezi roky 1860-1890 vybudováno pět vyvýšených obloukových lávek pro pěší, ke kterým v roce 1960 přibyla ještě jedna nová (a nejošklivější). Umožňovaly přechod přes kanál a současně díky své konstrukci i proplouvání člunů pod nimi. Pro silniční provoz pak byly postaveny čtyři mosty. První dva z doby kolem roku 1890 spojovaly břehy kanálu tak nízko nad hladinou, že by pod nimi nemohly podeplout čluny, byly proto vyřešeny jako otočné. Ty další dva, v horní části kanálu před place de Stalingrad, už byly postaveny jako pevné díky tomu, že zde byla výška kanálu lehce snížena a naopak okolní břehy zvýšeny. Nás dnes ovšem budou zajímat právě ty dva otočné.

Pohled na lávky a mosty z parčíku Square de Frédérique Lemaître v místech, kde se kanál vynořuje z podzemí a kde na lodě čeká první zdymadlo. Nad ním ve výšce vidíme první lávku – passerelle des Douanes, za ním passerelle Alibert, dole pod ní pont de la rue Dieu, za ní je trošku skrytá ta novější lávka passerelle Richerand, která nemá hezké litinové zábradlí jako ostatní, ale jen rovný železný plášť. Při pozorném pohledu pak uvidíme na fotce ještě druhý otočný most pont de la Grange aux Belles a za ním modrou passerelle de la Grange aux Belles.

První z otočných mostů, pokud počítáme od začátku kanálu směrem od Seiny, se jmenuje podle přilehlé ulice Pont de la rue Dieu. Spojuje kanál v místech rue Alibert a rue Dieu (není to „Boží“ ulice; název pochází od stejnojmenného generála vojska Napoleona III., který padl v bitvě u Solférina). Je dvacet metrů dlouhý a čtyři metry široký a do provozu byl uveden v roce 1885.

Druhý most ze stejného roku stojí jen o kousek výš proti proudu přímo u jednoho ze zdymadel a spojuje nábřeží v místech rue Lancry a rue de la Grange aux Belles, podle níž se také nazývá. Těsně vedle obou mostů stojí i lávky, které umožňují chodcům přecházet přes kanál, i když je most zrovna zavřený.

Ačkoliv tudy chodím často, viděla jsem otočný most při otáčení jen jednou jedenkrát. Připadá mi skoro neuvěřitelné, že něco takového před sto padesáti lety vymysleli a zkonstruovali a že celý mechanismus dodnes funguje.

Pohled shora ukazuje vpravo spáru v místech, kde se vozovka mostu Grange aux Belles při otáčení odděluje od pevné silnice. Kanál je v místě obou mostů zúžen na šířku, nezbytnou k proplutí lodí. Dnes už zde sice nefunguje nákladní doprava jako dřív, po kanále však plují výletní lodě a čluny z přístaviště Arsenal až do vodní nádrže Bassin de la Villette a nebo ještě dál až do navazujících kanálů l´Ourcq a Saint-Denis.

Okolí kanálu je po obou stranách doslova prošpikováno kavárnami, restauracemi, bary a nočními kluby všech typů a cenových úrovní, především na levé straně směrem k boulevardu Magenta. Ovšem ani pravá strana se nenechá zahanbit a to jak podél nábřeží, tak v okolí blízké nemocnice Saint-Louis. Poblíž pont Dieu vám v rue Alibert můžu doporučit svoji oblíbenou maličkou kavárnu Radiodays (15 rue Alibert), kde po ránu bývám občas úplně sama. Kousek za ní pak dojdete na křižovatku, kde proti sobě leží stará kavárna Carillon a restaurace Petite Cambodge, které stále fungují i přes svůj smutný osud, kdy se obě staly obětí atentátů z 13. listopadu 2015.

Pokud byste hledali kavárnu poblíž pont de la Grange aux Belles, nebudete vědět, co dřív. Atmosféru staré dělnické Paříže najdete hned na kraji ulice v café L´Écluse, já chodím občas na snídani do L´Apostrophe (23 rue de la Grange aux Belles) nebo o něco výš na křižovatku s rue Juliette Dodu do kavárny s pražírnou La Fontaine. A taky nezapomeňte na portugalskou pekárnu Pastelaria Don Antonia (8 rue de la Grange aux Belles), jejich pastel de nata je vynikající.

Tím nejznámějším v celém okolí je ovšem Hôtel du Nord, který má příjemnou kavárnu s terasou. Leží přímo u zdymadla u pont de la Grange aux Belles a proslavil se díky stejnojmennému filmu režiséra Marcela Carné z roku 1938. Věta „Atmosphère! Atmosphère! Est-ce que j’ai une gueule d’atmosphère?“, kterou ve filmu vykřikne hlavní hrdinka, ztvárněná herečkou Arletty, patří mezi nejproslulejší francouzské filmové hlášky, které zná doslova každý.