Kolem rue de la Voûte

Do dnešního cíle si musíme zajet až na východní konec Paříže do čtvrti Bel-Air poblíž Porte de Vincennes, kde na širokém prostranství ulice Cours de Vincennes proti sobě leží konečné dvou větví tramvajové linky T3a a T3b. Přímo naproti té první, která odtud míří až k Pont de Garigliano v 15. obvodu, najdeme úzkou uličku se schody, ve které nás z dálky vítá červená kočka.

Kočka odkazuje na píseň Le soleil et la lune slavného zpěváka předválečné i poválečné doby Charlese Treneta, který v této krátké uličce, která se jmenuje Passage de la Voûte, žil v roce 1930. Plastiku vytvořili žáci a profesoři průmyslovky v Chennevières-sur-Marne v rámci své praxe v dílnách.

Passage de la Voûte nás přivede do rue de la Voûte s hezkou pekárnou na rohu. Ulice, která procházela bývalou obcí Saint-Mandé už v první polovině 18. století a tedy dávno před tím, než ji připojili k Paříži, sice už dávno ztratila svůj starý půvab a je plná nevzhledných paneláků, nastavěných v 70. a 80. letech, ale ve své horní části poblíž boulevardu Soult, kde je ulice překlenuta tratí bývalé železnice Petite Ceinture, zůstala ještě zachována její podoba se starými typickými domy a dvěma malebnými bočními slepými uličkami.

První uličkou, odbočující z rue de la Voûte, je impasse Canart, dlouhá osmdesát metrů a široká jen tři metry. Byla vytvořena kolem roku 1890 a nese jméno bývalého majitele pozemků. Jako ve všech podobných zapomenutých úzkých pařížských uličkách, i tady najdeme dlažbu z kočičích hlav, záplavu zeleně v truhlících a květináčích, barevné dveře, tepané mříže a pestré okenice. Slepá ulička končí zdí s fantaskní malbou, pohrávající si se slovní hříčkou canart x canard.

Téměř naproti, u čísla 35 rue de la Voûte, pak leží impasse Vassou s téměř totožnou historií jako předchozí ulička, která jen potvrzuje to, že i v těch nejzapadlejších pařížských koutech je pořád co objevovat.