Paříž pro pokročilé

Historie Francouzské národní knihovny sahá až do poloviny 14. století, kdy její základy, skládající se z necelé tisícovky rukopisů, položil v Louvru král Karel V. Jeho následníci kontinuitu knihovny udrželi a rozšiřovali, i když ji často stěhovali z paláce do paláce a dokonce i na svá sídla mimo Paříž. Knihovna tak vystřídala několik pařížských paláců a klášterů a po zámku v Amboise nebo Blois zakotvila v roce 1666 definitivně nedaleko Louvru a bývalého Královského paláce (který byl původně sídlem kardinála Richelieua), kde pro ni byl vytvořen prostor ve dvou budovách – Hôtelu de Nevers z roku 1646 a Hôtelu Tubeuf z roku 1635 (ten byl jednu dobu také sídlem kardinála Mazarina), kde sídlí dodnes.

Pod ochranou Ludvíka XIV. a jeho ministra Colberta došlo k velkému rozšiřování a doplňování knihovny a na konci 17. století byla už jako instituce, pevně ukotvená v království, otevřena pro veřejnost.

Po Francouzské revoluci se z královské knihovny stala národní a v roce 1868 bylo její historické sídlo v bloku mezi rue Richelieu a rue Vivienne doplněno o novou stavbu, navrženou architektem Henri Labroustem.

V posledních deseti letech prošla knihovna postupnou kompletní renovací a modernizací, která si v závěrečných etapách vyžádala několikaleté uzavření celého areálu. Ke znovuotevření zrekonstruovaných prostor došlo letos v září.

Hlavním jádrem a také symbolem Národní knihovny Richelieu je klasicistní Oválný sál z konce 19. století se svým proskleným stropem a třemi patry ochozů po celém svém obvodu. Sál má impozantní výšku osmnáct metrů a rozměry 43 x 32 metrů.

Po rekonstrukci bylo rozhodnuto, že se sál zcela otevře veřejnosti, která má do něj nyní volný přístup i bez zápisu a průkazky. Je to skvělé řešení, které i nám dává možnost sál si prohlédnout, vyfotit si ho, sáhnout si do regálu pro knihu a posadit se v křesle nebo ke stolku se zelenou lampou.

Ve volně přístupných policích jsou umístěny především knihy o historii, jazyku, literatuře nebo umění, včetně monografií známých malířů, sochařů nebo fotografů, určené k prezenčnímu čtení. O jiné knihy, které jsou umístěny ve výšce na galeriích (kam není dovolen vstup) nebo v depozitáři, je nutno požádat.

Zcela novým prvkem, vzešlým z rekonstrukce, je kovové schodiště, vložené do předsálí před Oválným sálem. Nahradilo původní schodiště, které však nepocházelo z doby vzniku knihovny, ale bylo vytvořeno později. Údajně svým vzhledem působilo těžce a odrazovalo návštěvníky od vstupu do prvního patra, kde se nachází některé menší čítárny a muzeum knihovny. Nové schodiště vyvolalo mnoho kontroverzí a diskusí, ale nakonec se ho týmu mladých architektů podařilo prosadit a realizovat. Pro srovnání dole najdete téměř stejný pohled na staré schodiště z roku 2016 a na to současné.

V roce 2016 stála na horní podestě po pravé straně schodiště socha sedícího Voltaira, kterou vytvořil Jean-Antoine Houdon v roce 1781. Šlo o sádrový originál, podle nějž byla později vytvořena mramorová kopie, která je dnes umístěná v Comédie Française. Houdon sochu posadil na sokl, do něhož vložil schránku s Voltairových srdcem (zatímco tělo je po několikeré exhumaci definitivně uloženo v Panthéonu). Umístění sochy nad schodištěm bylo v roce 2016 provizorní a po rekonstrukci našel Voltaire svoje místo v Čestném salonu knihovny – přesně na tom místě měl totiž sochař Houdon v letech 1777-1800 svůj ateliér.

Kromě hlavního sálu má knihovna několik dalších menších čítáren. Ty patří k jednotlivým specializovaným oddělením, jako je kabinet mincí a medailí, map a plánů, tisků a fotografií, oddělení divadelních věd, rukopisů a hudby. Do těchto tematických čítáren, umístěných v jiných prostorách, není volný vstup a je nutné se nejdřív do knihovny zapsat. Do některých čítáren se však dá aspoň nahlédnout zvenčí přes skleněné dveře.

Pod areál Národní knihovny spadá i Knihovna Národní školy pro pomocné vědy historické a Knihovna Národního ústavu dějin umění. Ta má také svoji monumentální čítárnu, tak zvaný Salle Labrouste, který najdete v přízemí jen za rohem od Oválného sálu. Jeho pozoruhodný strop má devět prosklených kupolí, jejichž uspořádání bylo navrženo tak, aby světlo přicházelo do sálu rovnoměrně a nevrhalo stíny, a je ve výšce přes deset metrů nesen šestnácti štíhlými litinovými sloupy

Salle Labrouste vznikl při reorganizaci Národní knihovny v letech 1861-1868 na místě jednoho z vnitřních dvorů. Za dvěma monumentálními karyatidami v zadní části sálu se nachází vchod do centrálního depozitáře knih.

Salle Labrouste není volně přístupný, ale na požádání vás pustí aspoň za vstupní dveře, kde je pro návštěvníky vytvořen prostor k prohlídce. Vchod do sálu Labrouste najdete v labyrintu knihovny jednoduše podle monumentálního lustru, který visí ze stropu v jeho předsálí. Přímo naproti je pak umístěný východ na čestný dvůr, vedoucí do rue Richelieu.

Další novinkou, kterou přinesla rekonstrukce, je kavárna v přízemí hned vedle Oválného sálu, která je pobočkou známého pekařství Rose Bakery. Skvělé je, že má svoji venkovní terasu v přilehlé zahradě u vstupu z rue Vivienne.

Zahrada u hlavního vstupu z rue Vivienne byla nově vytvořena při rekonstrukci na místě dřívějšího dvora, který dříve patřil k paláci Tubeuf, na který se v tomto pohledu díváme. Zahradu s fontánou zde navrhl už architekt Labrouste, během desetiletí však byla čím dál zpustlejší a v posledních letech před rekonstrukcí na ní stály jen stavební buňky.

Knihovna se podle mého mínění zařadila mezi ta tajná neturistická místa, která si každý pokročilý návštěvník města nesmí nechat ujít. Díky otevření Oválného sálu není se vstupem žádný problém a poté, co projdete u vstupní brány bezpečnostní kontrolou, vás už nikdo nikde nezastaví a na nic se neptá (platí to však jen pro přízemí, protože u schodiště do prvního patra kontrolují průkazky nebo vstupenky na výstavu). Doporučuji však vydat se tam ve všední den a nejraději dopoledne, jinak můžete narazit, hlavně o víkendu, na dost dlouhou frontu u vstupu a na omezenou kapacitu sálu.

Knihovna nabízí kromě vstupu do nahoře popsaných prostor i krátkodobé výstavy a muzeum. Tam se podíváme příště.

Bibliothèque Nationale de France, site Richelieu

2. obvod, 5 rue Vivienne nebo 58 rue de Richelieu

Vstup zdarma

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hod, v úterý do 20 hod