Rue Beautreillis

Jedna z nejstarších ulic v Marais je lemovaná historickými domy z různých období, jejichž většina má v přízemí drobné obchody nebo restaurace s barevnými výkladci. Název ulice byl zaznamenán už v roce 1555 podle stejnojmenného paláce, který v těchto místech tehdy stával, a byl údajně odvozen podle způsobu uvazování vinné révy, která pokrývala zdi paláce.

Pro svou rozmanitost je to také jedna z nejkrásnějších – a kupodivu, na to, že leží hned vedle rušné rue Saint-Antoine – i jedna z nejklidnějších ulic v Marais.

Asi v polovině ulice leží divadlo Espace Marais. Osobně jsem ho ještě nenavštívila, ale jak je vidět podle vystavených plakátů, hraje tu nejklasičtější klasiku.

Kromě historického půvabu celé ulice vám tady chci ukázat dvě stavby. Tou první je dvojdům s čísly 17-19 z roku 1900, při jehož stavbě se při vykopávkách našly pozůstatky dřívějšího hřbitova, který v minulosti patřil k nedalekému kostelu Saint-Louis.

Dům se však zapsal do historie zcela jinou událostí. Právě tady bydlel a nakonec i 3. července 1971 zemřel ve věku 27 let Jim Morrison, zpěvák americké skupiny Doors. Přestože v době, kdy žil v Paříži, tady nebyl skoro vůbec známý, po své záhadné smrti se stal tak proslulým, že je jeho hrob na hřbitově Père-Lachaise jedním z nejnavštěvovanějších vůbec. Jeho smrt není dodnes úplně jasná – oficiálně zemřel doma ve vaně na zástavu srdce, ale podle jiné verze zemřel na předávkování heroinem na toaletě jednoho módního klubu, odkud ho majitel lokálu s přáteli odvezl domů, aby se vyhnul problémům. Pro zajímavost, na francouzské verzi Wikipedie jsou obě verze popsány opravdu detailně, až to spíš připomíná drby.

V ulici nechybí ani streetart, naštěstí decentní. Umělce kresby vlevo neznám, ale malbu na poštovní schránce vytvořil známý streetartista s přezdívkou C215 (pamatujete? Mluvila jsem o něm v článku o Monetově domu v Argenteuil, kde také vyvedl malířův portrét). Na objednávku Památníku holokaustu vytvořil na mnoha místech v Marais jmenovité portréty židovských dětí, které odtud, ze čtvrti s historickou židovskou přítomností, byly deportovány do koncentračních táborů a už se nikdy nevrátily.

Poslední zajímavost čeká téměř až na konci ulice před křižovatkou s rue des-Lions-Saint-Paul. Uprostřed chodníku tam stojí starý portál, za kterým se skrývá moderní dům z 60. let minulého století. Jen s obtížemi přečteme na trojúhelníkovém frontonu nápis Hôtel de Jean-Louis Raoul. Osud portálu, a především paláce, ze kterého pochází, je tak neuvěřitelný, až nad tím zůstává stát rozum.

Palác si nechal postavit v roce 1604 jeden z finančních úředníků Jindřicha IV. Ve vlastnictví rodiny zůstal až do Francouzské revoluce, kdy byl – revolučním slovníkem eufemisticky řečeno – „sdílen s národem“. Později se sice vrátil potomkům původních vlastníků, ale ti ho v roce 1810 museli obratem prodat jistému Jean-Louis Raoulovi, výrobci břitev, který ho přestavěl a upravil. Přesto postupem času chátrá a na začátku 60. let 20. století je v tak špatném stavu, že je rozhodnuto o jeho zbourání. Stalo se tak těsně před tím, než byl v roce 1962 přijat nový zákon na ochranu historického a uměleckého dědictví, který by něco takového už neumožnil.

Architekt, který navrhoval novou stavbu, zachoval starý portál a požádal o jeho zápis na seznam historických památek. K tomu však nikdy nedošlo. Od roku 1965, kdy byla dokončena nová stavba, se tak vleče celá řada sporů o portál, který nutně potřebuje zrestaurovat. Potomci původních majitelů nehodlají restaurátorské práce financovat a nabízejí prodej portálu za symbolické jedno euro společenství vlastníků nového domu, které nemá zájem. Vzhledem k tomu, že oficiálně nejde o historickou památku, dává od portálu pryč ruce jak stát, tak i pařížská radnice, která sice financuje kdejakou ptákovinu, ale zachránit historický portál ze začátku 17. století je jí zatěžko (když už v minulosti nezachránila celý palác). Milovníkům historie tak nezbývá, než se vsázet, jak dlouho portál na chodníku ještě vydrží než spadne.

Současně s portálem byly zachráněny i hodiny, které bývaly také součástí původního paláce. Teď visí na fasádě nového domu a mají stejný osud jako portál.