V enklávě fakult různých vysokých škol mezi Lucemburskou zahradou a Port Royal je asi tou největší Faculté de pharmacie. Budova v klasicistním stylu pochází z let 1877-1882, kdy byla postavena přímo pro potřeby fakulty. Kromě učeben, aul a laboratoří pro praktická cvičení tady najdeme i slavnostní zasedací sál, muzeum historie farmacie a vlastní botanickou zahradu. Fakultu je možné navštívit během Dnů evropského dědictví, kdy vám nabídnou tři okruhy – historický, knihovnu s prohlídkou historické vstupní haly a prohlídku zahrady. Já jsem si před pár lety vybrala ten první.
Přestože se oficiálně založení fakulty datuje až do porevolučních let, konkrétně do roku 1803, kdy nahradila předchozí École gratuite de pharmacie a ještě dřívější Collège de pharmacie z let 1777-1792, vztahuje svůj původ už k druhé polovině 16. století. Tehdy založil apotekář Nicolas Houël při sirotčinci Enfants rouges v Marais školní instituci, kde předával sirotkům své znalosti, s cílem nejen zajistit pomoc nemocným, ale zároveň naučit tyto opuštěné děti nějakému řemeslu, které by jim zajistilo do budoucna živobytí. Když v roce 1587 zemřel, měla už jeho apotekářská škola velkou vážnost a nové sídlo v Latinské čtvrti poblíž botanické zahrady Jardin des Plantes, kterou využívala ke své výuce. Právě na Houëlovu činnost navázali všichni další pokračovatelé a na jeho výuce později stavěla i Collège de pharmacie jako jeho pokračovatel a dnes i přímý předchůdce moderní fakulty.
Centrem historie fakulty je slavnostní sál, Salle des Actes, který připomíná spíše kapli – a také se mu kvůli jeho kráse nadneseně přezdívá „Sixtinská kaple farmacie“. Část jeho vybavení a zařízení, včetně krbu a velkého obrazu Simona Voueta nad ním z roku 1640, sem bylo přeneseno z původního sídla Collège de pharmacie. V sále se konají ty nejslavnostnější události, jako jsou obhajoby doktorských prací, zasedání vedení fakulty nebo akademického výboru. V sále visí portréty devadesáti osobností, které se zasloužily o historii a rozvoj farmacie, ať už jde o bývalé představitele fakulty a předcházejících institucí, nebo zasloužilé apotekáře a farmaceuty. Čestné místo tady, samozřejmě, patří Nicolasi Houëlovi.
Muzeum, které je součástí školy, sice vlastní celou řadu cenných historických dokumentů a vzorků dřívějších i nových léčiv, ale nejoblíbenější je ta jeho část, kde se ve vitrínách prezentuje sbírka historických nádob, hrnců, tyglíků, kelímků a sklenic, které sloužily k uchovávání bylin, jedů, mastí, léků a surovin k jejich výrobě. Muzeum sídlí ve svých prostorách už od roku 1882 a některé jeho exponáty pocházejí z 18. století.
Na fakultě vyučoval i Henri Moissan, který za svůj objev fluoru obdržel v roce 1906 Nobelovu cenu za chemii. V muzeu ji můžete vidět společně s přístrojem, se kterým pracoval. Mezi další slavné přednášející patřili i objevitelé chininu Joseph Pelletier a Joseph-Bienaimé Caventou.
Fakultní botanická zahrada byla založena hned poté, co se škola do těchto prostor přestěhovala. Její původní rozloha osmi tisíc metrů je dnes poloviční, protože část zahrady ustoupila v 60. letech minulého století stavbě nového křídla. Zahrada sice není volně přístupná, ale je dobře vidět přes plot a bránu z rue d´Assas.
Fakulta přijímá každý rok přes tisíc studentů, kteří prošli náročnými přijímacími zkouškami. Studium trvá šest let, přičemž od čtvrtého ročníku se studenti už specializují na jedno ze tří zaměření – lékárenské, průmyslové a výzkumné.
Faculté de Pharmacie, 6. obvod, 4 avenue de l’Observatoire
Paříž pro pokročilé 