Paříž pro pokročilé

Na Moret sur Loing narazíte na internetu všude, kdekoliv budete hledat tipy na hezká místa pro jednodenní výlet z Paříže. Starobylé malebné městečko, ležící asi sedmdesát kilometrů od Paříže a jen něco přes deset kilometrů za Fontainebleau, si se svou historií, svými úzkými uličkami, středověkými branami, hrázděnými domy a upravenými břehy řeky Loing svoji pověst zaslouží a určitě stojí za hodinovou jízdu vlakem.

V Moret sur Loing žil posledních osmnáct let svého života impresionista Alfred Sisley, který zde v roce 1899 zemřel a je pohřben na místním hřbitově. Jeho stop ve městě si každý návštěvník všimne už před vstupní branou do historického jádra, kde je umístěný památník s jeho bystou. Tu měl původně na žádost Sisleyho dcery vytvořit Rodin, ale výbor pro stavbu pomníku s tím nesouhlasil a práci zadal méně známému sochaři Eugènu Thivierovi, který ji dokončil v roce 1911.

Středověké městečko patřilo od 11. století francouzským králům. Výměnou ho tehdy získal král Philippe I., ale až ten další, Philippe Auguste, zde vystavěl hrad a nechal město opevnit kamennými hradbami se třemi mohutnými branami a dvaceti věžemi. Město vzkvétalo i proto, že přes něj vedla cesta do Burgundska a že smělo vybírat daň za převážené zboží. I přes konkurenci nedalekého Fontainebleau sem králové často jezdili a Henri IV. si zde, v donjonu královského hradu, dokonce usídlil jednu ze svých konkubín.

Dnes má městečko jen něco přes čtyři tisíce obyvatel a je opravdu maličké – konec konců, když vstoupíte dovnitř bránou Samois, tak k další bráně, uzavírající historické jádro, je to hlavní ulicí rue Grande jen tři sta padesát metrů. Kolem této tepny a v jejím těsném okolí je soustředěna většina starých měšťanských domů a vlastně i všech památek. Přesto na jejich důkladnou prohlídku nestačí jen pár hodin.

Městská radnice sídlí pár kroků od hlavní třídy v historickém domě Clément. Hned naproti leží jedna z nejvzácnějších památek – pozůstatky renesančního paláce Chabouillé ze 16. století s lodžií a bohatou fasádou.

Nicolas Chabouillé byl správcem financí krále Françoise I. a pro stavbu svého domu, inspirovaného italským vlivem, si vybral ty nejlepší stavitele a řemeslníky. Motivy výzdoby odrážejí antické vlivy, které byly v době renesance módní. Zajímavé je, že jeden z pozdějších majitelů, který dům zakoupil v roce 1823 jako dar pro svoji milenku, nechal zdobenou fasádu sejmout a přemístit na svůj dům v Paříži v ulici Cours de la Reine, kde zůstala až do roku 1956, kdy se vrátila na své místo.

Pár desítek metrů odtud pak narazíme na kostel Panny Marie, vybudovaný v gotickém slohu mezi 12.-14. stoletím. Portál s bohatou výzdobou, kterou si zachoval až dodnes, však pochází až z 15. století. Interiér ze 13. století je údajně inspirován katedrálou Notre-Dame-de-Paris, především v části chóru.

Alfred Sisley vytvořil čtrnáct pláten, které zachycují kostel v různých ročních a denních dobách. Díla vznikala téměř ve stejné době, kdy Claude Monet pracoval před katedrálou v Rouenu na stejném nápadu, a zdá se, že se inspirovali navzájem.

Hrázděné domy v sousedství kostela, z nichž hned ten první má na průčelí napsáno „Sucre d´orge“. Najdete tu totiž prodejnu místní speciality – ječmenného cukru, který se zde podle starého receptu, vynalezeného místními jeptiškami v 17. století, vyrábí dodnes, i když už jen jako zajímavost a suvenýr pro turisty.

Hned pár desítek metrů za kostelem leží pozůstatky středověkého královského hradu, ze kterého se zachoval částečně jen donjon. Zatímco základy původních budov, které dnes už neexistují, pocházely z doby Philippa Augusta, mohutná věž vznikala až v době Ludvíka VI. a Ludvíka VII. O částečné zničení donjonu se postarala opět Francouzská revoluce, po níž byl zkonfiskován a prodán. Nový majitel uboural celou horní část a tu spodní používal jako skladiště. V roce 1926 byly zbytky donjonu zapsány na seznam památek a zrestaurovány.

Naproti donjonu na rohu rue Montmartre najdeme dům, ve kterém žil Alfred Sisley. Navštívit se nedá a tak nám malířovu přítomnost připomene jen pamětní deska vedle dveří a zlatý nápis nad nimi.

V těsném okolí pak leží spleť historických uliček, pečlivě upravených a roztomilých tak, že máte chuť se v nich ztratit.

Všechny tyto uličky vás však za chvíli nevyhnutelně přivedou k Burgundské bráně, za kterou vstoupíte na most přes řeku Loing. Z mostu jsou vidět pozůstatky tří mlýnů, které stojí doslova v korytě řeky. Mlýny, které musely kvůli zápachu, který vydávaly, stát až za branami města, nesloužily k mletí obilí, ale dubové kůry, která se používala jako činidlo pro třísločinění kůží. Město se na tuto výrobu specializovalo a jeho produkce bohatě přesahovala místní spotřebu, takže činidlo vyváželi do značné části Francie.

První z mlýnů dnes slouží jako prodejna suvenýrů a uměleckých předmětů. Ten druhý na opačné straně mostu je sice v rozvalinách, ale je zakonzervovaný, včetně obrovského mlýnského kola, a je zpřístupněný. Dostanete se k němu z mostu po schodech. Můžete si pak procházet všechny prostory, posadit se tady na lavičku a třeba pozorovat volavky, které loví v korytě řeky pod splavem.

Třetí mlýn je zachovalý a z mostu k němu vede dřevěná lávka. Najdete v něm muzeum ječmenného cukru, o kterém jsem se zmínila už nahoře. Ve dvou nevelkých místnostech jsou uloženy nejen některé předměty, které se k výrobě tohoto místního patentu používají, ale také dokumenty a fotografie z historie jeho vzniku a výroby.

Na druhém břehu řeky stojí pozůstatky dřívější pevnosti, která město z této strany chránila a tvořila malý ostrov, který vystupoval z řeky. Dnes na tomto místě stojí mnohem mladší dům a z pevnosti zůstal jen zbytek věže (na horním obrázku úplně vpravo) a kousek vysoké zdi před vstupem.

Za mostem se pak dostaneme těsně k břehům řeky, kam chodil Sisley nejčastěji malovat. Jak sám napsal, v Moret sur Loing vytvořil svá nejlepší díla. Na místech, která jsou na jeho obrazech zachycena, proto najdeme tabule s reprodukcemi, aby si návštěvníci sami mohli porovnat, jak to zde vypadalo kdysi a nyní.

Oba romantické břehy řeky slouží k odpočinku a procházkám. Pokud byste se po tomto břehu vydali dál, směrem ke dva kilometry vzdálenému soutoku řeky Loing se Seinou, narazíte po pár desítkách metrů na místo, kde se do Loing vlévá řeka Orvanne. Za tímto soutokem mají svou konečnou lodě, které sem připluly od Seiny a které nemohou po Loing plout dále do města. Místo toho se musí vydat přes zdymadlo do regulovaného kanálu, který obtéká nesplavnou část řeky Loing a napojuje se na ni až před Nemours.

Pohled na most z opačného břehu s apokalypticky ořezanými stromy. I odtud se po upravené cestě a kolem říčních loděnic dostanete pohodlně až k soutoku se Seinou.

V těsném okolí města pak stojí za vidění ještě pozůstatky starého akvaduktu (aqueduc de Vanne) a samozřejmě také Sisleyho hrob, který jsem tentokrát už nestihla. Vidím to proto na další brzkou návštěvu. Při dobré organizaci času se však dá prohlídka všech zajímavostí ve městě stihnout a dokonce i spojit s návštěvou Fontainebleau.

Jak se tam dostat: vlakem z Gare de Lyon, cesta trvá asi hodinu. Pokud máte pařížskou tramvajenku Navigo, jízdné je v ceně, jinak by mělo být cca kolem 13 – 15 Eur.