Chodec, který se vydá tou klidnou a tichou ulicí ve čtvrti Marais, možná ani netuší, že prochází kolem kaple. Je totiž dobře schovaná za fasádou obyčejného třípatrového domu.
Navíc se nejedná o kapli některé z běžných církví, ale o místo, které patří stoupencům positivistické církve, nazývané také církev Humanity. Toto sekulární náboženství přivedl na svět v polovině 19. století Auguste Comte, který v roce 1824 položil svou positivistickou filosofií základy ke vzniku sociologie jako vědy. Jeho církev měla za cíl nabídnout náboženskou alternativu k liturgiím a rituálům klasických církví. Vzývala kult mrtvých osobností, kterými byli v souladu s Comtovým filosofickým a vědeckým zaměřením především dávní filosofové a učenci.
Positivistická církev se ve Francii sice moc nerozšířila, našla ale určitý ohlas v Anglii a především v Brazílii, kde v nábožensky modifikované podobě existuje dodnes a využívá tam tři chrámy Humanity. Ten pařížský, jediný ve Francii, do kterého se dnes podíváme, také patří Brazilcům.
Za povšimnutí stojí už samotný dům. Jak hlásá pamětní deska, postavil si ho pro sebe v roce 1642 slavný architekt François Mansart (ano, ten, co vynalezl „mansardu“), který zde žil až do své smrti v roce 1666. Tehdy měl však dům o patro méně – nástavbu provedl až jeden z dalších majitelů v roce 1842.
V roce 1897 odkoupil dům během své pouti po francouzských základech positivistické církve Reimundo Mendez, jeden ze zástupců brazilské odnože této církve. Z některých dokumentů totiž vyčetl, že zde žila a zemřela Clotilde le Vaux, platonická a jediná láska Augusta Comta, a zdálo se mu symbolické, aby právě tady měla jeho církev své sídlo (to, že došlo k omylu a Clotilde žila ve vedlejším domě, se zjistilo až později). Ihned poté, co vystěhoval tehdejší nájemníky, se pustil do rekonstrukce místa, které se mělo stát základní metou poutníků jeho církve. Jako první nechal upravit fasádu tak, jak ji vidíme dnes. Hned poté přišlo na řadu vybudování kaple, kterou otevřel pro věřící v roce 1905.
Kaple, vytvořená v novogotickém slohu, zabírá celou plochu druhého patra. V jejím čele je ve výklenku před okny umístěný, po křesťanském vzoru, oltář s obrazem Panny Marie, která má podobu Clotilde le Vaux. Přímo na oltáři jsou uvedena tři základní hesla positivistické církve: Vlast, Humanita, Rodina. V oblouku nad nimi je vepsán italský nápis Vergine Madre, figlia del tuo figlio (Panna Matka, dcera tvého syna) – italský proto, že jde o citát z Dantovy Božské komedie. Další nápis, tentokrát latinský, cituje knihu Následování Krista od holandského mnicha Tomase Kempenského.
Celá loď kaple, nebo lépe řečeno Velký prostor, jak ho nazýval Comte, je po obou stranách lemován gotickými lomenými oblouky, v nichž je vymalováno čtrnáct osobnosti, o které se positismus opírá, a nad nimi na stuze je pojmenováno zaměření nebo obor, kterému se věnovaly.
Kaple si dala od svého začátku za cíl ovlivňovat při svých obřadech francouzskou veřejnost tak, aby se přiklonila k doktríně a ideám positivismu, přičemž se hodlala zaměřovat především na ženskou část proletariátu. Velkou základnu věřících však nezískala a proto její obřady v kapli postupně zanikly. Dům je však dodnes ve vlastnictví brazilské positivistické církve Humanity, která ji občas využívá pro svá shromáždění. Pro jejich potřeby údajně slouží i prostory v prvním patře, kde se čas od času konají přednášky, zatímco ve třetím patře je od samého začátku pietně uchováván pokoj Clotildy le Vaux (kde ovšem Clotilda nikdy nežila, jak už víme). Celá budova je od roku 1982 památkově chráněna.
Zašlá informační tabulka vedle vstupních dveří sice tvrdí, že je kaple otevřena každý den kromě pondělí a srpna, to však už nejméně od roku 2000 neplatí. Jistotou, kdy se můžete podívat dovnitř, tak zůstávají jen Dny evropského dědictví.
Pokud by vás zajímalo, jak a kde v Paříži žil Auguste Comte, připomínám, že se jeho byt dá běžně navštívit.
Chapelle de l´Humanité, 4. obvod, 5 rue Payenne
Paříž pro pokročilé 