Historie tohoto zajímavého kostela v Latinské čtvrti začíná už v druhé polovině 12. století, kdy do Paříže přišli z italského Altopascio bratři z rytířsko-špitálního řádu, kteří se usadili ve čtvrti svatého Jakuba, už tehdy plné klášterů, kde se starali v souladu se svým posláním o poutníky, putující do Santiaga de Compostela, kteří procházeli svatojakubskou cestou právě kolem jejich sídla. Zkomoleninou místa jejich původu – Altopascio – vzniklo pak jejich francouzské pojmenování Haut-pas.
Bratři špitálníci po čase zakoupili okolní pozemky, kde vystavěli nejen nový klášter a špitál, ale také kapli. Jejich řád však papež na konci 15. století zrušil a na jejich místo pozvala královna Kateřina Medicejská, manželka Jindřicha II., benediktiny, kteří právě přišli o svůj klášter v blízkosti brány Saint-Denis. Do nového kláštera sebou proto přinesli i cenné ostatky bretaňského svatého Magloira, které do Paříže přivezl z Bretaně v 10. století Hugo Kapet. Mnichům se brzy přestalo líbit, že jejich kapli navštěvují i běžní farníci, a proto pro ně raději postavili nový kostel, obrácený chórem k rue Saint-Jacques a vchodem k Lucemburské zahradě (která tehdy dosahovala prakticky až ke zdi kláštera, k jejímu zmenšení došlo až při stavbě boulevardu Saint-Michel), kam farníci chodili přes klášterní hřbitov.
V roce 1620 benediktiny nahradil řád Oratoriánů, kteří zde vybudovali prestižní kněžský seminář sv. Magloira, jediný ve své době v Paříži (novicem v něm byl i slavný bajkař Jean La Fontaine). O pár desetiletí později pak kostel nechali přestavět, přičemž na místě původního vchodu vznikla gotická loď a vchod kostela byl otočen přímo do rue Saint-Jacques (a tedy nezvykle na západ). Při této příležitosti pak byl zasvěcen sv. Jakubovi Menšímu (protože svatý Jakub Větší už svůj kostel v Paříži měl) a svatému Filipovi.
V následujících stoletích pak kostel zažil další přestavby a dostavby a jako jiné svatostánky, i řádění lůzy po Francouzské revoluci, přesto měl štěstí a byl vybrán mezi patnáct kostelů, které směly i po revoluci vykonávat svou funkci a charitativní činnost.
Vlevo vitráž se zobrazením Krista, promlouvajícího ke sv. Petru („Ty jsi Petr, skála, a na té skále zbuduji svou církev“ – text v latině je uveden pod vitráží) , vpravo detail sv. Petra
Socha sv. Jakuba Poutníků ze 14. století, umístěná na stěně poblíž oltáře, má velký význam i pro dnešní poutníky, kteří se u ní modlí při svém zastavení na pouti do Compostela. Kostel je totiž jedním z prvních bodů na jejich cestě, na kterou vyrážejí od Tour Saint-Jacques, jediného pozůstatku po kostelu sv. Jakuba Většího, zmíněného už nahoře. Pařížská trasa El Camina sice původně začínala už u brány Saint-Denis, kde se v tehdejším klášteře a špitálu sv. Jakuba Poutníka zastavovali poutníci především z Německa, ale z toho dnes zbyly už jen dvě sochy na jednom z domů na křižovatce rue Saint-Denis a rue Étienne Marcel.
Na průčelí kostela nám pouť do Compostella přibližuje i pamětní deska, stejně jako jeden z medailonů se svatojakubskou mušlí, zasazený do chodníku přímo před kostelem. Najdeme je i na dalších místech ve městě, především v 5. obvodu, kde vyznačuje trasu pouti.
Église de Saint-Jacques du Haut-pas, 5. obvod, 252 rue Saint-Jacques
Paříž pro pokročilé 