Farní kostel Notre-Dame-de-la Gare leží ve 13. obvodu mimo veškeré turistické cesty. Vydala jsem se k němu vlastně jen proto, že náměstí, na kterém leží, je pojmenováno po Johance z Arku a doufala jsem, že na něm třeba najdu nějakou její sochu. Není tam – ani na náměstí, které není moc vzhledné ani zajímavé, a vůbec už ne v kostele. Ten byl totiž postaven mezi lety 1847-1860, kdy Johanka ještě nebyla kanonizována (k tomu došlo až v roce 1920).
Zvláštní kapitolou je samotný název église Notre-Dame-de-la-Gare. Do češtiny by se nepřekládal jako kostel Panny Marie z nádraží, ale Panny Marie ze čtvrti la Gare – tak se totiž tato část 13. obvodu jmenuje. Mohlo by se zdát, že je to inspirováno blízkým Slavkovským nádražím, ale skutečnost je mnohem překvapivější a zajímavější. Název čtvrti totiž vznikl dávno před tím, než sem byly nataženy první koleje a než vůbec existovala myšlenka na nějaké nádraží. Spadá do doby Ludvíka XV., který už v roce 1753 nechal vypracovat plán přístaviště na Seině, kterému říkali „la gare fluviale“, říční nádraží. Jednalo se o ambiciózní projekt rozlehlé půlkruhové nádrže, oddělené od Seiny úzkou hrází, do které měly vjíždět lodi dvěma průplavy. Přístaviště pro čtyři sta padesát lodí mělo nahradit původní říční přístav, kde byly vykládány a nakládány lodi se zásobami, především potravin, pro celou Paříž. Měl tím být vyřešen nejen problém nedostatku místa na nábřeží, ale také přezimování lodí, které často zamrzaly v Seině na pláni u Ivry.
Nádrž měla jedním koncem začínat pod dnešní knihovnou Françoise Mitterranda a končit u vchodu do dnešní botanické zahrady Jardin des Plantes. Spolkla by tedy prostor celého současného Slavkovského nádraží a nemocnice Salpetrière. Stavět se začalo v květnu 1764, ale nejrůznější státní a finanční potíže způsobily, že o tři roky později byly práce zastaveny a projekt nebyl nikdy dokončen. Na plánovaném místě později vzniklo nákladní přístaviště s doky, skladišti, sily e ledárnami, ovšem zdaleka ne tak smělé, které bylo postupně rušeno až během několika posledních desetiletí při asanaci a nové zástavbě této části nábřeží.
Kostel na nedalekém náměstí place Jeanne d´Arc začal vznikat v době, kdy její okolí ještě nepatřilo k Paříži, ale k obci Ivry. K připojení došlo až v roce 1860. Průmyslový ráz této části Paříže, daný nejen říčními doky, ale také vznikajícím průmyslem – sklárnami, manufakturami na výrobu ledku a později i závody na výrobu automobilů a železničního příslušenství s sebou přinesl stále se rozšiřující dělnickou populaci. To vyvolalo potřebu nového velkého kostela, protože do té doby se bohoslužby konaly v bývalé tančírně.
Pro stavbu zvolili tehdy často používaný neorománský sloh, zvýrazněný mohutnými oblouky v interiéru. Kostel má sice v apsidě vitrážová okna, která osvětlují chór, ale jinak je temný, bez jakéhokoliv dalšího přístupu světla, a kromě skromné výmalby v chóru i bez výrazné výzdoby.
Fotografie z kostelních dveří pro zorientování. Před námi place Jeanne d´Arc a dlouhá rue Jeanne d´Arc. Osa probíhá rovnoběžně se Seinou velkou částí 13. a 5. obvodu a vzadu končí Panthéonem.
Église Notre-Dame-de-la-Gare, 13. obvod, place Jeanne D´Arc
Jak se tam dostat: metro 6 Nationale nebo 14 Olympiades
Paříž pro pokročilé 