Paříž pro pokročilé

Když v roce 1929 pětinásobného amerického olympijského vítěze v plavání Johnnyho Weissmüllera (pozdějšího prvního filmového Tarzana) pozvali, aby v Paříži slavnostně otevřel novou plovárnu, pravděpodobně netušil, že otvírá místo, které vstoupí do historie. Stavba ve tvaru jednoduchého betonového trojúhelníku ve stylu art déco se dvěma bazény – jedním krytým a druhým venkovním, umístěná na západní hranici Paříže, za sto let své existence zažila bohatý život, přežila svoji klinickou smrt a nakonec vstala z popela.

Přestože plovárna stála až na samém okraji 16. obvodu, stala se brzy po svém otevření vyhledávaným sportovním a společenským centrem, kam mířily davy Pařížanů. Oba její bazény byly v létě obsypané lidmi a sloužily dokonce i v zimě – ten krytý k plavání, zatímco ten venkovní se na zimu měnil na kluziště. Kromě sportovních akcí se zde konaly i umělecké prezentace, módní přehlídky a dokonce i volby královny krásy a fungovalo zde několik restaurací a barů i kadeřnictví. Plovárna přežila válku a přestože její krása i význam začaly postupně upadat, sloužila až do roku 1970. Nejdříve padlo rozhodnutí, že už se v zimě nevyplatí nákladně a složitě měnit venkovní bazén na kluziště, což přineslo velký úbytek návštěvníků a finanční ztráty. Zkázu pak dokonaly poruchy filtračních systémů, poškození skleněné střechy krytého bazénu a pomalé drolení betonu, zkorodovaného výpary chlóru. Vypadalo to, že slavné místo to má už definitivně za sebou.

Vlevo Johnny Weissmüller u bazénu Molitor. Vpravo modelka Micheline Bernardini při prezentaci prvních dvoudílných plavek na světě právě u tohoto bazénu v roce 1946. Plavky dostaly název podle francouzského atolu Bikini. Foto bbc.com.

Plovárna v době své největší slávy. Vlevo venkovní bazén v létě a vpravo v zimě jako kluziště. Foto cntraveler.com

Ohromná betonová stavba zůstala po roce 1970 opuštěná – ovšem ne na dlouho. Postupně do ní začali pronikat umělci, zdi se pokryly graffiti a malbami, začaly se tu pořádat divoké večírky a z tajného místa se nakonec stalo místo tolerované – natáčely se tu filmy a pořádala různá představení nebo módní přehlídky. Pařížská radnice se nakonec rozhodla, že se přece jen plovárnu pokusí zachránit a vypsala výběrové řízení na rekonstrukci a další využití. Vítězná společnost ovšem nakonec musela téměř celou původní budovu zbourat kvůli silnému poškození a prakticky znovu vystavět její kopii. Práce začaly v roce 2011 a byly dokončeny v roce 2014. Po novém otevření se však už nejedná o lidové bazény pro širokou veřejnost, ale o exkluzivní místo, proměněné na luxusní pětihvězdičkový hotel s lázeňským centrem a sportovním klubem pro ty nejbohatší (částečnou výjimkou je krytý bazén, kde podmínkou pro investora bylo zachování některých hodin pro plavání žáků z okolních škol).

Dovnitř se teď běžní Francouzi podívají jen výjimečně, například při Dnech evropského dědictví.

Krytý bazén věrně odráží původní podobu, a to nejen svým uspořádáním, ale i barvami žlutých konstrukcí a modrými dveřmi převlékacích kabin. Ty byly s odkazem na nedávnou squatterskou historii, kdy byl interiér plovárny pokryt graffiti, vyzdobeny nejznámějšími pařížskými streetartisty. Zatímco zvenčí vidíte jen hladké plochy dveří, uvnitř vybuchují ohňostroje barev.

Stejně jako v minulosti jsou i teď prostory obou bazénů stavebně propojeny, ale zároveň se dají oddělit a každý z nich má svůj vchod. Na spodní fotografii je vidět vstup do krytého bazénu. Vstupní prostory jsou současně i jedinou částí, která byla při rekonstrukci zachována. Na opačném konci celého areálu pak leží vchod do otevřeného bazénu, který je zároveň i vstupem do hotelu.

Pětihvězdičkový hotel Molitor patří do sítě hotelů Accor. Hned za vstupem je recepce a kavárna, ze které je vidět rovnou na venkovní bazén. Tato část byla postavena znovu a oproti původní podobě byla zvýšena o prosklenou nadstavbu a střešní terasu s barem a kavárnou.

Vstup do klubu a spa, umístěný z boční strany, byl proveden věrně podle původní předlohy ve stylu art-déco. Hned vedle něj najdeme výtah na terasu. Na rozdíl od bazénu a lázní, kam mají přístup jen hoteloví hosté a členové klubu, je jak spodní kavárna u bazénu, tak i kavárna na střeše volně přístupná pro veřejnost. Káva zde sice stojí skoro dvakrát tolik než jinde, ale za ten výhled to stojí.

Kromě pohledů do vnitřních částí hotelu a hlavně na bazén jsou ze střešní terasy i nádherné výhledy do okolí. Toto je pohled na vedlejší stadion Jeana Bouina, jehož venkovní plášť je tvořen zvláštní kovovou krajkou. Za ním potom leží (ale odtud není vidět) slavný Parc des Princes, fotbalový stadión klubu Paris Saint Germain. V ulici vlevo za stadionem Jeana Bouina pak stojí dům, navržený architektem Le Corbusierem, s jeho osobním bytem.

Pokud se podíváme z terasy na opačnou stranu, uvidíme zahradu se skleníky Serres d´Auteuil a novým tenisovým kurtem, a po její levé straně tenisový areál Roland Garros. Ještě více na sever, rovnou za Roland Garros, začíná Boulognský lesík s dostihovým závodištěm.

Piscine Molitor, 16. obvod, 2 avenue de la Porte Molitor

Jak se tam dostat: metro linky 9 a 10, stanice Michel-Ange Molitor