Dá se to stihnout vlakem na otočku za jeden den, konec konců Chartres leží od Paříže jen devadesát kilometrů daleko. Tím největším lákadlem je zde, samozřejmě, slavná katedrála, jejíž věže uvidíte, sotva vyjdete z nádraží.
Gotická katedrála pochází ze začátku 13. století, kdy byla vybudovaná na základech té předchozí románské. Se svou délkou 130 metrů a výškou klenby skoro 38 metrů je považovaná za největší a také nejklasičtější a nejlépe zachovanou katedrálu na západ od Paříže, a to jak díky své vnitřní sochařské výzdobě, tak i vitrážím a známé dlažbě ve tvaru labyrintu. Je také jedním z nejznámějších francouzských poutních míst – nejslavnější pouť se zde koná na Květnou neděli, a tedy právě dnes.
Katedrála je zasvěcená Panně Marii (Notre-Dame-de-Chartres) v souladu s tradicí a legendou, udržovanou místními kanovníky, o keltských druidech, kteří údajně už sto let před naším letopočtem obývali jeskyni, ve které uctívali bohyni, která čekala dítě. Tento mýtus zde později pomáhal k šíření křesťanství a zvlášť mariánského kultu a byl připomínán už kolem roku 350, kdy byl na místě údajné jeskyně postaven první svatostánek, který byl už tehdy katedrálou. V dalších stoletích následovalo dalších pět katedrál, které na stejném místě postupně nahrazovaly jedna druhou.
Stavba dnešní katedrály byla zahájena na samém začátku 13. století po dvou velkých požárech města v druhé polovině 12. století a dokončena byla za třicet let. Ve své době se pyšnila nezvykle velkou plochou skleněných oken s krásnými vitrážemi. Ty bohužel vzaly za své v době Teroru po Francouzské revoluci, kdy byla katedrála přeměněna na takzvaný Chrám rozumu; ten však revolucionáři neměli a proto okna vytloukli a použili olovo z vitráží na odlévání kulek. Ve stejné době byly poškozeny i sochy na jižním portálu.
Podrobnější historie by byla na dlouhé vypisování a možná je i lépe popsaná na Wikipedii. Katedrála je zapsaná nejen na francouzském seznamu památek, ale také na seznamu UNESCO.
Pohled do chóru katedrály. V interiéru je, bohužel, tma tmoucí, takže se moc dobře zachytit nedá.
Šest metrů vysoká chórová přepážka odděluje oltář od chórového ochozu. Pochází ze 16. století a vyznačuje se gotickým stylem, ovlivněným ovšem už renesancí. Nejpozoruhodnější jsou zde astronomické hodiny a čtyřicet výklenků se sádrovými výjevy ze života Marie a Ježíše.
Na slavný labyrint, vytvořený ze dvou barev kamene na podlaze, jsem byla zvědavá nejvíc – a o to víc jsem byla zklamaná. Nejenže byl kompletně zastavěn židlemi, ale navíc kvůli tmě nebyl skoro vidět (proto také je ta fotka tak špatná).
Labyrint na podlaze kostela vychází z řecké mytologie a byl v určitém období středověku ve francouzských kostelích velkou módou. Ten v Chartres vznikl už v době stavby katedrály na začátku 13. století na objednávku místní kapituly. Jeho průběh má představovat průběh lidské existence a uvádět do meditace a klidu. Podle historie se člověk, který jím prochází, vyrovnává se svým životem, až nakonec dojde ke smíření. Původně byl určen k liturgii o velikonočních nešporách, kdy jeho pomalé procházení představovalo Kristovo vzkříšení a tedy jeho vítězství nad smrtí. Tak to aspoň uvádí literatura.
Labyrint má průměr dvanáct metrů a jeho umístění není náhodné. Pokud byste položili průčelí kostela na jeho podlahu, rozeta z průčelí, v jejímž středu je umístěná socha Krista, by se ocitla přesně uprostřed kruhu. Celý průběh cesty labyrintem měří 261,55 metru.
No a pokud byste se chtěli podívat na labyrint a neplánujete zrovna cestu do Chartres, tak jeho kopii najdete i v Praze na Vyšehradě na parkovišti za bývalou obřadní síní, jak dosvědčují Google mapy.
Jižní průčelí katedrály se sochařskou výzdobou. I když byly sochy zrestaurována, hlavy některých svatých, usekané revolucionáři po roce 1789, nebyly nahrazeny, jak je vidět na fotce vpravo.
Hned za katedrálou na place Billard najdeme hezkou městskou tržnici (trh je zde v sobotu). Od ní pak ústí rue du Soleil d´Or s pěknými starými domy a spoustou obchodů a kaváren.
Starými spletitými uličkami se dostaneme také na malé uzavřené náměstí place Saint-Aignan, kde stojí stejnojmenný kostel. Je to nejstarší farní kostel ve městě, založený kolem roku 400 biskupem Aignanem, který zde byl později pohřben a jemuž byl po jeho svatořečení zasvěcen. Šlo samozřejmě o původní stavbu, z níž dnes nezbylo vůbec nic. Dnešní stavba pochází ze 16. století a vedlejší věž, která je s kostelem spojena obloukem, až ze 17. století. Ani tento kostel neunikl revolucionářům, kteří ho proměnili na vězení a později prodali jednomu z měšťanů, který si v něm zřídil sklad sena pro koně. V době Restaurace po roce 1822 byl navrácen církvi, ale zrenovování do přibližně původního stavu se dočkal až v roce 1869.
Ze všech dalších zajímavostí, kterých je v Chartres opravdu požehnaně, mě zde bavily asi nejvíc staré uličky s hrázděnými domy za katedrálou ve svahu, který se mírně svažuje až k bývalé městské bráně na břehu řeky Eure. Cestou potkáme několik nefalšovaných zbytků pozdního středověku, jako například vpravo dole tak zvané schodiště královny Berthy, pocházející podle legendy z domu vdovy vévody z Chartres a poté manželky kapetovského krále Roberta Zbožného. (Časově to sice nesedí, ale legenda je holt legenda). Schodiště je dnes začleněno do novějšího hrázděného domu, který je běžně obydlený.
Nahoře jsou vpravo a vlevo vidět zbytky městské středověké Guillaumovy brány z doby mezi 12. a 15. stoletím. Stála tu až do 15. srpna 1944, kdy ji zničilo německé bombardování. Kamenný most v popředí, který byl součástí opevnění, naštěstí vydržel.
V průvodcích se možná dočtete také o takzvaném Maison Picasiette, lehce kýčovitém, ale malebném domku, který jeho majitel přeměnil na jednu z novodobých atrakcí města. Celý dům i se zahradou a dvorem je doslova obložen zbytky dlaždiček, obkladaček a keramiky. Dům se dá navštívit, všechny údaje i fotky najdete nahoře v odkazu. Hlavně tam, prosím, nechoďte jako já v úterý, protože to je zavřeno a stejně jako já byste nic neviděli. Dům stojí kousek od centra a pokud se tam vydáte, je přesně tento bod u staré brány tím vhodným místem, odkud vyjít. Cestu si můžete zkrátit přes hřbitov, na kterém vidíte z každého místa věže katedrály.
V Chartres je k vidění ještě spousta dalších zajímavostí, muzeí (včetně muzea vitráží vedle katedrály), kostelů, zahrad i starých paláců, ale za jeden den se toho už víc stihnout nedá. Ještě tak projít několik dalších starých uliček a nakouknout do otevřených dvorů a potom už rychle na nádraží.
Jak se tam dostat: vlakem TER z nádraží Gare de Montparnasse. Vlak jezdí zhruba jednou za hodinu, cesta trvá asi hodinu a čtvrt. Jízdné podle obsazenosti vlaku stojí mezi 10 a 20 eur.
Paříž pro pokročilé 