Paříž pro pokročilé

My bychom řekli něco jako „vysoká báňská“, i když – aniž bych chtěla snižovat ostravské školství – je mezi oběma vysokými školami nebetyčný rozdíl, už třeba kvůli prestiži. Pařížská École des Mines totiž patří do vybrané skupiny tak zvaných „grandes écoles“, doslova „velkých škol“, o kterých sní všichni budoucí francouzští vysokoškoláci. Na tento typ francouzských vysokých škol se nevstupuje automaticky, ale jen na základě obtížné přijímací zkoušky, na kterou se studenti mohou přihlásit obvykle až po absolvování přípravného ročníku. Tento druh elitní vysoké školy existuje ve Francii téměř ve všech oborech, od medicíny a veterinárního lékařství, přes různé ekonomické, filosofické a inženýrské obory, až po grandes écoles, zabývající se uměním. Úplně nejstarší školou tohoto typu je vojenská důstojnická dělostřelecká škola, založená v roce 1679 v Douai ve Flandrech.

École des Mines, na kterou se dnes podíváme blíže, byla založena v Paříži v roce 1873 výnosem Ludvíka XVI. Je státní a jejím cílem je vychovávat nejen odborníky pro obor průmyslu, surovin a energií, ale také vysoké funkcionáře a kádry do státních funkcí v těchto oborech.

École des Mines sídlí v historickém paláci Hôtel de Vendôme na bulváru Saint-Michel v těsném sousedství Lucemburské zahrady. Nahoře je zahradní průčelí, které však není pro procházející chodce běžně viditelné. Z ulice uvidíte spíše zlatý nápis nad bránou na dolní fotce. Toto své sídlo škola získala v roce 1816 po svém návratu do Paříže poté, co ji z původního sídla na nábřeží Seiny vyhnala Francouzská revoluce na několik let až do Savojska.

V současné době školu navštěvuje přes tisíc studentů. A čím je zde vlastně studium tak zvláštní, že jsou jeho elitní absolventi tolik vyhledávaní? Především tím, že studenti stráví na škole mnohem více času, než jinde. Po absolvování tříletého bakalářského studia následuje dalších pět, a u některých speciálních oborů i šest let magisterského studia, v případě doktorátu jsou to pak další dva roky navíc. V rámci pětiletého magistra jsou zde, kromě sedmi hornicko-geologických oborů, kam patří i energetika nebo jaderné inženýrství, i tři obory matematické a aplikovaná matematika a šest oborů ekonomicko-sociálních, např. veřejné záležitosti a inovace, výrobní systémy a logistika nebo průmyslová ekonomie. Šestiletý magistr pak zahrnuje dalších devatenáct vysoce specializovaných oborů.

V rámci Dnů evropského dědictví vás sice do učeben a aul nepustí, ale je obvykle možné prohlédnout si veřejné prostory školy a knihovnu. Ta je umístěná v těchto krásných zrenovovaných prostorách, kde najdeme i studovnu.

Cenné historické knihy jsou pak umístěny v těchto veřejně nepřístupných historických prostorách.

Součástí sbírek knihovny je pak i menší výstavka různých fyzikálních a geofyzikálních přístrojů a nástrojů, z nichž jsem poznala tak maximálně teodolity, a to jen proto, že jsem jeden podobný musela roky oprašovat doma na polici.

Součástí École des Mines je i Muzeum mineralogie, do kterého se podíváme příště. Jeho návštěva je zároveň i možností, jak do školy aspoň trochu nahlédnout jindy, než jen při Dnech evropského dědictví. Od učeben a knihovny k němu vede schodiště, vyzdobené obrazy s motivy hor a pohoří. Obraz na čelní straně, který je vidět dole, znázorňuje Mont Blanc, který je zde důležitý nejen jako nejvyšší hora Francie, ale také proto, že v době, kdy škola působila v Savojsku, jmenovala se „École pratique des Mines du Mont-Blanc“, „Praktická báňská škola Mont Blancu“.

Ke škole patří i velká anglická zahrada, obehnaná mřížovým plotem, ve kterém najdeme dokonce i vrátka, vedoucí do Lucemburské zahrady, a to do její části, kde leží neveřejné skleníky.

École des Mines, 6. obvod, 60 boulevard Saint-Michel