Paříž pro pokročilé

Loni v létě jsem se opět vrátila na jih Paříže, do uličky Villa Seurat, která mě svým půvabem okouzlila už před lety. Téměř všechny domy zde mají nádech funkcionalismu a většina z nich je zapsána na seznamu historických památek, a to nejen proto, že v nich žily slavné osobnosti, ale i pro jejich architektonickou hodnotu. Do jednoho z nich se dnes spolu podíváme.

V domě, o kterém budu dnes vyprávět, žila a pracovala sochařka Chana Orloff. Dům má číslo 7bis a na fotce je to ten prostřední s tmavě červeným ostěním ateliérových oken. Sochařčini dědici ho nechali v původním stavu jako muzeum, které sice není tak úplně běžně přístupné, ale přesto je možné ho navštívit. Provádí zde sochařčina vnučka Ariane.

Chana Orloff se narodila v roce 1888 v malé vesnici na území dnešní Ukrajiny v chudé židovské ortodoxní rodině. Nesměla chodit do školy, protože to v jejím prostředí děvčatům nepříslušelo – jejich úkolem bylo vdát se a rodit děti, takže se naučila číst a psát jen od svých bratrů. Poté, co její rodina v roce 1905 uprchla před protižidovskými pogromy do Palestiny, pracovala jako švadlena a protože byla šikovná a inteligentní, naskytla se jí po pěti letech příležitost odjet do Paříže, kde se uchytila u tehdy slavného krejčího a návrháře Paquina. Kromě toho zde začala na doporučení svého šéfa chodit i na kurzy kreslení, od kterých byl jen krok ke studiu na výtvarné akademii a k modelování.

Její sochařská kariéra začala rychle a stejně tak se i rozvíjela. Její výtvarný styl se Pařížanům líbil a brzy se stala vyhledávanou portrétistkou francouzské i zahraniční elity. Mít bystu od Chany Orloff bylo v módě a sochařka brzy začala vystavovat v nejprestižnějších pařížských galeriích a na uměleckých salonech a její díla začala být zařazována do sbírek muzeí moderního umění. Přátelila se s dalšími dnes slavnými umělci, především těmi, kteří do Paříže přišli z Ruska, jako byl Marc Chagall, Chaïm Soutine, Ossip Zadkin, ale také s Modiglianim nebo Pascinem.

V roce 1916 se provdala za polského židovského básníka Aryho Justmana, se kterým měla syna Elieho. Poté, co její manžel o dva roky později zemřel na španělskou chřipku, se Chana už nevdala a celý svůj další život věnovala synovi a umění.

V průběhu druhé světové války se jí díky varování podařilo na poslední chvíli uprchnout před velkými protižidovskými zátahy z Paříže do Švýcarska (s českým židovským malířem Georgem Karsem, původním jménem Karpelesem, který později spáchal v Ženevě sebevraždu). Po osvobození se v únoru 1945 vrátila do Paříže, kde našla svůj ateliér kompletně zničený a vykradený, a dokonce i těžké sochy, které se nedaly odvézt, byly rozbité.

Následující čtyři poválečné roky věnovala nejen obnově ateliéru, ale také usilovné tvorbě a velkým retrospektivním výstavám v celé Francii i dalších evropských zemích. S velkým úspěchem vystavuje i v New Yorku, Chicagu nebo San Franciscu. V roce 1949 odjela za svojí rodinou do nově založeného státu Izrael, kde žije několik dalších let, vystavuje a podílí se na budování Tel Avivu a kibuců, pro které vytváří celou řadu soch a pomníků. I v dalších letech pak žila a pracovala střídavě v Paříži a v Izraeli. Tam také při přípravě velké výstavy k jejím 80. narozeninám v Tel Avivu v roce 1968 po mrtvici zemřela.

Ateliér Chany Orloff je zajímavý nejen svou historií, ale také pro samotnou stavbu. Přímo pro sochařku ho v roce 1924 navrhl architekt Auguste Perret, pro kterého to byla vůbec první stavba soukromého domu. Chana Orloff si ho nechala postavil na parcele, kterou zakoupila v nově budované uličce Villa Seurat ve 13. obvodu. Vlastně ty parcely koupila dvě, číslo 7 a 7 bis, a zatímco její ateliér postavil Perret, na stavbu druhého domu (na spodní fotografii vpravo), ve kterém později žil se svojí rodinou její syn, si pozvala z Izraele architekta Zeeva Rechtera, žáka Le Corbusiera a jednoho z hlavních architektů při budování Tel Avivu.

Perretem navržená stavba má železobetonový skelet a od okolních domů, které mají většinou hladkou fasádu s funkcionalistickými prvky, se liší nejen výraznými červenými rámy ateliérových oken, oddělených v přízemí vykládaným cihlovým vzorem, ale také ozdobným pásem, stupňovitě vyskládaným z cihel na úrovni druhého patra.

Interiér domu je však úplně hladký a účelný. Vystavená díla v něm zabírají dva přízemní ateliéry – velký výstavní a návštěvní a zadní malý, kde sochařka pracovala.

Vlevo socha syna Elieho, jejíž bronzový odlitek je umístěný nedaleko ateliéru v parčíku na malém náměstí place des Droits de l´Enfant. Uprostřed hlava sochy, kterou sochařka našla po válce rozbitou v zahradě ateliéru a kterou i s torzem těla nechala neopravenou jako memento; vpravo portrét Chaïma Soutina, přítele a krajana, který bydlel také ve Ville Seurat v domě číslo 18. Dole některé z portrétů, vytvořených na zakázku, které Chanu Orloff proslavily.

Atelier Chana Orloff, 13. obvod, 7bis Villa Seurat

Prohlídky s přednáškou (jen ve francouzštině) se konají v pátek, sobotu a neděli, většinou v 16 a v 17 hod, výhradně po předchozí rezervaci na stránkách muzea. Vstupné 12 eur.

U některých výstav v Muzeu židovského umění a historie (Musée d´Art e d´Histoire du Judaisme) je možné koupit rozšířenou vstupenku i do ateliéru Chany Orloff (tak jsem to udělala já, bohužel to neplatí všeobecně, ale jen u vybraných výstav). V takovém případě je vstupné 5,50 eur.